TD - vyznání

děkuju, Evženie za milá slova i soucítění

Máš to napsané srdcem. Tak nějak to cítím, když jedu do hor, ale i když se vracím domů.

Štěstí... Když dva domovy ztratíš a zbude ti jen jeden, docela tě to změní.

děkuju, Alenakar, mít víc domovů, víc míst, kde se cítíš dobře je štěstí

Já jsem měla vždycky domovy dva. Jeden na venkově, druhý ve velkém městě.  Pár let jsem měla dokonce domovy tři. V jednom městě jsem měla rodiče, v jiném velkém městě jsem pracovala a na venkově jsem přechodně trávila jen víkendy jako na chalupě. ....Tvoje pocity při jízdě vlakem jsou mi blízké. Tip.

děkuju, F.M.R.C.

Emotivní.Krásné.TÉ JAKO TIP.

díky black, mám pocit, že máme hodně společného

"Doma jsem tam, kde bydlím.....ale domov mám tam, kde jsem vyrůstala"....Al., ......to je přesně tak...jak to mám já.......*/***************

to jsem moc ráda, Čudlo, díky

děkuju Markel i za tvoje vyznání

Také se rád vracím na místa svého dětství. /*

moc pěkně napsáno, já když jdu kolem rodného domu, mám vzpomínky smíšené, dobré i zlé *

ano, všechno už je jinak, přesto v nás přetrvávají, vůně, zvuky ......

tvoje vyznání je krásné, děkuju, dievča

tvoje souznění mě moc potěšilo, Diano, to je asi to, co si autor nejvíc přeje

přesně tak, Aru, díky

díky, bixley

Kočkodane, máš pravdu, taky si to nedovedu představit

každé dvierka, vrátka, bránka či okienko malo pri otváraní svoj jedinečný zvuk ... dodnes mi lahodia tie vrzgoty v ušiach a vyvolávajú pocit zázemia (aj keď už je všetko ináč)*

Moc krásné zavzpomínání, s nímž souzním...***

emoce, ty s člověkem dokážou zamávat :)

Krásné vyznání.

Je dobře, že naše rodné domy zůstávají v rodině (bratr u tebe, sestra u mne). Nějak si ani nedovedu představit, že by tam třeba bydleli úplně cizí lidé. Nebo že by stavení dokonce přestalo existovat.

Rozumím Hani, časem zbydou už jen ty vzpomínky. Naši chalupu obhospodařuje bratr......

pekné...

roky som sa vracala  domov vlakom, žiaľ, rodičia už zomreli a domov zmenil majiteľov... .už chodím len na cintorín...trať cez našu dedinu zrušili, už sa tam vlakom nedostanem...zostali len spomienky na "pozaokenní obrazy"  na dedinu na  brehu Váhu ...

Jamardi, díky, líp bych to nenapsala, to, kde a jak jsme vyrůstali nás formovalo a neseme si to stále v sobě

Honzíku, děkuju za krásný komentář

děkuju Goro, ano, jsou nezaměnitelné

Souhlasím, člověk má k místu, kde vyrůstal zvláštní vztah a všechno, co tam bylo a co se stalo ho velmi silně ovlivnilo a nese si to stále s sebou.

Moc hezký text, Lído. Velmi dobře si vzpomínám na naše občasné  cesty do Třebenic, kde se otec narodil. Za dědou a babičkou. Otec pokaždé říkal - pojedeme domů. Marně mu moje matka říkala, že doma je tam, kde bydlíme. Ale otec odpovídal že doma bude vždy tam, kde se narodil a kde je jeho máma. 

Naše cesty domů bývají někdy radostné, jindy z nějakého důvodu, který možná známe jen my sami, obtížné. Vždy však nezaměnitelné.

Díky za příspěvek k TD, Al.