Věchet

Skrz objetí tvé, hýčkavě vřelé,

hloupými pravidly nespoutané,

snad bez pocitu viny a skepse,

propadnu se do hloubky ráje,

nehodlám už vůbec váhat,

v nejistotě a bludech tápat,

surový byl jsem již dlouho,

škrtilo mě to pevné pouto,

o kterém těžko se vypráví

a ještě hůře píše, On to ví,

na pokraji všech sil svých,

slabší, nežli zmoklý vích,

hledám a nalézám sám sebe,

polibky své daruji jenom tobě,

žití únavné někdy zdá se být,

muž pak na Měsíc touží výt,

jak vlk, či i ten šakal nebohý,

bolesti v srdci udolají i bohy,

hrubý jsem a chlastám jak duha,

ani teď čistým nebudu, co stuha

kterou do vlasů vpletl bych ti rád,

kurva neříkej, že jsem jen kamarád,

do vlásků vpletl bych ti ji ty má couro,

jenže ty místo copů máš barevné číro,

za co já si tě kurva při šukání zatahám?

Alespoň na prdel pořádně ti naplácám,

ty budeš ležet a já v tobě stát,

co jiného ti mám asi tak dát?

Jsem jen muž, co touhy své má,

ačkoliv se mi občas o něze zdá,

princem na bílém oři nejsem, to ani nápad,

jediné, co pravdou je, že mám tě moc rád,

NAVŽDY, to je má jediná cnost,

je ale kurva nějaká budoucnost?

10.11.2017