prasnice

pouštím si písně od starýho sentimentálního strýce

z holešovickejch bubnů

kde jsem uvíznul na dekádu 

ve stanu kterej jsem vztyčil uprostřed bytu

/jako to dělaj děti

z dek a chlupatejch obav../

a živil jsem se logrem 

a kousky špeku a kandovanýho ovoce

co nějaká dobrá duše pověsila 

v zimě na keř

na ranní koněvce jsem nakopnul startky

nalezený šťastný cigarety

voňavější než řízek v otevřeným okně

nade mnou

voňavější než vzduch

nasátej maníkem zrovna puštěným 

z basy

v lacinejch bufetech

jsem studoval jen sekci polívek

vždycky jsem k ní sežral hromadu pečiva

ale dneska ty děvky měly jenom držťkovou..

tak jsem si tu břečku z nouze dal

a přemítal jsem o prasečí duši 

zatímco její kousky jsem odstrkával na kraj talíře

a sežral k tomu 5 rohlíků.

strašně jsem se styděl

bůh není muž

je to obrovská nádherná růžová Prasnice

která obětovala svoje syny

za hříchy

jako je tenhle..