dušičková

Jak praví klasik: smrti se nebojím - ale to umírání...

Tip a.

Z buddhistického hlediska je to trošku jinak. Právě to tvé současné já zároveň s tělem umře, aby se mohlo narodit nové já, v lepším případě poučenější o další z mnoha životů.

Úvaha tak akorát pro dnešní den. Tip.

jen tělesná schránka......

A aj tak ľúto mi je tých, ktorí vytvárali môj chrám, moju ríšu - a čo oni? Aj oni predsa žili. Vďačne si uvedomujem, že pracovali, bojovali za mňa (možno nevediac o tom). A pominú sa? Alebo ich duša sa zachráni?

Bude to tvý tělo, který shoří v plamenech. Poslední dobou jsi víc a víc vynalézavý. Jako byses vracel k podstatě a počátkům filosofie, jakobys cestoval časem

Gora: viz Alegna

duše nesmrtelná?

Danny, neuhodla:-((... až umřu, určitě to budu já.-)