Tak tedy zítra...

Tak já už mlčím... Už mlčím.

Alenakar, já ti přece úspěch přeji. Pokud mé poznámky považuješ za pokus vrazit klín mezi tebe a čtenáře, vyhledej lékaře - trpíš stihomamem. Zborův příspěvek jsem nečetl nebo zapomněl, už nevím., Ale, ať byl jakýkoliv, hájím jeho právo vyjádřit se. A to i v případě, že by se mýlil.  Každý čtenář , tedy i Zbora a já, to přece může vidět po svém. Nechápu, proč se básnířka jako ty, tak rozčiluje, navíc ze zcela malicherných důvodů.

Safiáne,

pro mne je důležité, že si mě mí čtenáři opět našli navdory tvým kritickým výhradám. Já píšu pro lidi, ne pro kritiky a mým čtenářům vůbec nevadí, že se má vojenská básnička odehrává v devatenáctém století. To vadilo jen tobě, tak jako Zbora zase usoudil, že můj textík "Závěrečná" je jen vata. Čtenáři byli opět jiného názoru. ...Tak tedy - nečtěte mě, páni kritikové, nebudeme se hádat a všude bude klid a mír.

Nino,

přečti si třeba Vojnu a mír. Dozvíš se to. Tahle básnička je situovaná do první poloviny devatenáctého století. Příslušníci šlechy, dle staletých tradic, sloužili většinou u jízdy a pokud měli vojenskou školu, jako třeba poručík Lermontov, byli to velící důstojníci. Takový (pouhý) poručík ovšem nestál na kopci nad mapami, ale hnal se s tasenou šavlí v čele svých mužů, většinou prostých venkovanů, kteří se však vyznačovali tím, že to byli "koňáci" a uměli opravdu, ale opravdu dobře jezdit. Jinak by je k husarům nevzali.

Alenakar, to, o čem bych se chtěl bavit, dnes na Písmáku není možné. Takže to ani nevytahuji. Nebezpečí, že bych se na základě zdejší debaty utvrdil v názoru nebo ten názor změnil, opravdu nehrozí. 

Tohle je opravdu krásný obraz.. To tiché očekávání...Jak se najednou život smrskne na tu malou chvíli, až by mě zajímalo, nad čím dumali ti, co neusnuli...

Safiáne,

nebylo to poprvé, co jsi mi nezodpověděl otázky, které pro mne byly důležité. Vždy se bavíš jen o tom, o čem se chceš bavit ty, nikoli o tom, o čem se chci bavit já. Témata, která se ti nehodí do krámu, prostě smeteš se stolu. K čemu jsou takové dialogy? K ničemu! Já si nenechám určovat, o čem se budeme bavit a o čem ne. ...Ostatně naše tzv. "diskuse" vždy vedly jen k tomu, že jsme se dokonale utvrdili ve vlastních názorech. Jistě tady najdeš vhodnější partnery pro "dialog", než jsem já.

Alenakar, proč bych měl odpovídat na otázky, které nejsou k věci? Do osobní roviny jsi to posunula ty. A ne poprvé. Lekce slušného chování si mi dávej po libosti. S kým chceš nebo nechceš mluvit, je tvoje volba. S tím já nic nenadělám.

Ano - už je to zase tady... Dala jsem ti pár otázek. Ptala jsem se, zda jsi vůbec byl na vojně a pokud ano, tak v jaké době a jaké jsi případně dosáhl nejvyšší hodnosti. Ale milostpán na mé otázky zase neodpovídá. Ostatně jako vždy a následují, jako vždy osobní útoky.

Dokud se nenaučíš slušně chovat, nehodlám se s tebou dál bavit. Měj se. 

Alenakar, už je to tady zase, dámské osobní útoky. Že tě to baví. Kolikrát jsme to už prožili. Inu dámská volenka. Já tě o ničem nepřesvědčuji. Ve věci básně, která je sama o sobě bych poukázal např, na čistou lyriku. To, že se dnes pohled na literaturu tak zpolitizoval, že hlavním kriteriem je světonázor, po něm světonázor a zase světonázor je spíše smutné. Zdá se ale, že každý mluvíme o něčem jiném. 

Zeanddrichu,

moc děkuji za historickou vsuvku.

Já osobně bych se nejraději dostala do psychického stavu samurajů, kteří se chtěli v noci před bitvou hlavně pořádně vyspat.

Safiáne,

neexistuje žádná "báseň o sobě" (ó - jak kantovská představa!). Všechny básně píšou autoři s jistým světonázorem, čtou čtenáři s jistým světonázorem a kritizují kritici s jistým světonázorem. Tomu prostě neutečeš. Žádná báseň nevzniká mimo prostor a čas a já jsem si toho moc vědomá, i když bych si  moc přála opak.

Překvapil jsi mě svými vulgárními výrazy, nad kterými jsem se jen smutně pousmála. Jsi velmi ješitný a vůbec se neumíš ovládat. V souvislosti s tím se musím zeptat: byl jsi vůbec na vojně? A pokud ano - v jaké době a jakou jsi dosáhl nejvyšší hodnost? Máš jednoho jediného přítele, který se účastnil nějaké války? ...Myslím, že ty rozumíš válce asi jako Hurvínek.

Tu situaci, o které píšu jsem osobně prožila v souvislosti s událostmi v Polsku v roce 1981. Co ty o tom víš? Byl jsi vůbec už na světě? V básni dávám někdy historický háv událostem z nedávné současnosti. ...Pak se mohu v duchu smát kritikám lidí, kteří nic podobného ani neprožili ani nikdy neprožijí.

Bedřich Veliký (jinak Fridrich II.) v předvečer každé své bitvy (po celou noc prý většinou) nespal,..., psal básně, přemítal a meditoval.

V bitvě potom chodil nechráněn v prudké palbě, a spisovně přemlouval své šlechtice do útoku.. (a zemřel potom stářím doma, v relativně pokročilém věku).

((...)).

Do bitvy by lidé prostě neměli chodit bez přípravy.. .

Alenakar. Já nepsal konzervativci o liberalismu. Životní, politický i bůhvijaký jiný názor nechávám stranou. denně chodím kolem Wolkerovy sochy, ke které dali současní politici ceduli, že se jedná o levicového básníka. Snad proto, aby v něm chodci viděli strašáka. Také o Jánáčkovi se traduje pěkná historka. Jakýsi poslanec mu prý  jednou řekl: Ta vaše Maryčka Magdonova připomínala socialistickou schůzi. Janáček se na něj zadíval a povídá: Na ja. tak jsem to chtěl mít. I když chápu podmíněnost umění i to, že tento pohled v poslední době nabral tak na síle, že je téměř pohltil, já si stále dovoluji dívat na ně jako na věc samu o sobě. Jak je udělané, přesvědčivé a , většinou, pravdivé. Tvoje báseň je udělaná pěkně, o tom žádná. Kdyby měla název odkazující na dobu , kterou zobrazuješ. třeba datum předvečera nějaké bitvy (i fiktivní) nebo úvod, že někde jsi a představuješ si, co bylo, nebo podobné motto, bylo by všechno v pořádku. A to i přesto, že  o pocitech těch lidí víš úplný hovno. Nikdo přece nemůže brát vážně třeba sonety (neříkám, že takové píšeš, právě ty, ale čas od času se tu takové vyskytnou), kde vítr duje do plachet a střílí se z arkebuzy Tam, kde se podobné kontroverzi vyhneš a uhlídáš slovník, jsou tvoje básně skvělé. Své doby se nemůžeš zbavit. I kdybys zavřela obě oči, vždycky tu bude. A bylo to tak i v dobách, o kterých píšeš. Návraty tvořily kontrast. Děje se to i dnes. Penderecki přece zradil Novou hudbu, odvrhl prázdno pouhého experimentu, řekl, že vše po Mahlerovi je špatně a začal podle toho psát (ale oproti Mahlerovi přece jen posunul hudební řeč). Hamlet a Ofelie jsou častými náměty. Bude záleřet na tom, jaký tomu dáš kabát. Tady asi historizující sloh moc nepomůže. Verš může být vázaný, ale musí být současný, jinak to bude jen cvičení. Praerafaelisté jsou skvělí. Ale už je to dávno, kdy jsem se jimi zabýval. I když, pokud jsem si nespletl dobu, jsem na ně myslel při psaní jedné básně.

Danny,

možná jsem byla v minulém životě husarem, ale zcela určitě jsem četla Vojnu a mír, takže jsem o předvečerch bitev minimálně aspoň literárně poučená. Většinou to dopadlo tak, že zabiti byli hlavně mladíci, kteří chtěli strašně jako vojáčci vyniknout a získat vyznamenání a pak také různí rozklepaní neurotici. Naopak ti, kteří dokonce zabiti být chtěli, tedy extrémní dobroruzi, kterým bylo už všechno jedno(lidé jako třeba Lermontov) nejenže zabiti nebyli, ale nikdy se jim nic nestalo. Čekala je totiž ve většině případů soubojová kulka. - Jak říkají Slováci: koho majú obesiť, ten sa neutopí.

nejvíce se mi líbí poslední sloka. tip.

Psát ale konzervativci, že je jeho báseň málo liberální, to je poněkud zbytečné. Víš přece, že současnost rozhodně není můj šálek čaje.

Příští týden zveřejním básničky na "shakespearovské" náměty: Hamleta a Ofélii. Ve skutečnosti to ale souvisí spíše s Hlaváčkem než se Shakespearem a také s výtvarným uměním. 

Je pro mne totiž fascinující, že už v polovině devatenáctého století byl pokrok (jak oni říkali"mašinismus")pro některé "zpátečníky" naprosto odporný a vydávali se pro konzervativce tím jediným správným směrem - totiž dozadu. Miluji prerafaelity a ráda bych si o nich s někým pod Hamletem nebo Ofélií popovídala. Ty jsi tady jeden z mála vzdělanců, ale nevím, jestli jsou zrovna prerafaelité tvoje parketa. Bylo to ovšem hnutí i literární, nejen výtvarné.

Alenakar, nikdo přece od tebe nechce nějaké ospravedlnění. Ty jsi báseň napsala, já ji okomentoval. To je vše.

Safiáne,

proč bych měla svou báseň "ospravedlňovat"? Před kým? Před tebou? Když tě mé archaické básně nebaví, nevšímej si mě. Jak vidíš - i bez tebe tu budu mít své čtenáře. Mí čtenáři mi rozumějí a to mi stačí. 

lenczo,

taková dávno zašlá krása. Ale pořád lidi zajímá a to mě těší.

Dagmaram,

děkuji za pochvalu.

ukrytá,

tvou kritiku bych pod svými vázanými veršíky nehledala. Takže - příjemné překvapení. Díky.

Sarrah,

dlouho jsi tady nebyla. Díky za hvězdičku.

Evženie,

dík za milou kritiku.

F.M.R.C.,

díky... Ti hoši, o kterých píšu jsou husaři. Hlavní zbraní husarů byla šavle. Navíc měli s sebou při útoku krátkou pušku a pistoli. Ty zbraně byly samozřejmě nabité, protože nabíjení trvalo dost dlouho. Palné zbraně husar ale používal teprve tehdy, když pod ním někdo zastřelil koně. Šavle byla v té době mnohem účinnější než pistole. Meče používali jezdci ve starověku a ve středověku, ale časem se zjistilo, že pro jezdce je výhodnější zahnutá sečná zbraň, tedy šavle, popřípadě japonská katana.

Čudlo,

jsem ráda, že se líbilo. Díky za zastavení a za hvězdičku.

Blackie,

to ruští klasikové, obzvláště Tolstoj často popisují atmosféru večera před plánovaným útokem. Já jsem to jen zveršovala.  Po probdělé noci často následoval masakr, který klasik, jako Tolstoj, umí popsat velmi dramaticky ale s vkusem. Do zveršování bitevních scén se ale zatím pouštět nebudu. Na to nemám. 

Je to krásné, ale ... Dnes asi nevyjedou vojáci na koních, ale na obrněných transporterech nebo poletí ve vrtulnících. A rozkaz asi nebude číst velitel při svíčkách. Natož s takovým předstihem. Ani zařazení pod historické tvou báseň neospravedlní. 

Ty jo! Krásné...

pěkné :-)

*

Paráda.

Přijměte prosím nikoli můj meč,ale můj skromný tip.Krásné.

Líbí /*

a la vivandière......zamáčknou slzy v oku.....*/*********************************

fialko,

díky za chválu od spřízněné duše.

Těšilo mne číst :-)

Díky, Diano.

Jedním z těch pijících důstojníků by mohl být třeba Lermontov.

Výborně! To nemá chybu!