V první řadě...

díky!

hmmm ... stařenky ... T

Uličný, díky!

super, valím oči, že to takto pasuje -  jak hrnec na .......

kvaji, děkuju...

*/

Děkuji, Katko!

Mše za zemřelé je vynikající. U prvního textu vidím problém v uchopení formy, viz komentář atkij.

Je, Evži... děkuju.

Je to tak zvláštní den.

Jitko, vše jsem variovala a došla /zatím/ sem, možná si nějaký detail ještě sedne... díky moc.

Theo, děkuju, jsem fakt ráda, že se líbí...

První je je opravdu krásný námět. Kombinace, překryv vjemů.  Pozor však na jednu oznamovací větu. Takto mám tedy zakódováno. Chápu však asi Tvou obavu o srozumitelnost a dát v níže uvedené  formě, 

poryvy větru -

na hřbitov doléhají 

údery hodin 

Ta první je kouzelná! Ve druhé vidím spoustu mých vlastních interpretací, které jsou spojeny s konkrétními zážitky - tedy vykládám si ji "po svém". No prostě ve zkratce povedené obě.

Safiáne, díky za dovysvětlení. Přiznávám, že jsem si včera chtěla ještě vygooglit, co to je metafora a co přirovnání, ale už jsem na to nenašla sílu :)

Ach ti ptáci v oblacích,

jako šípy ve znacích.

Jane, díky.

Pane Litartsi, přirovnání je přirovnáním a metafora metaforou. Přirovnáním vysvětlujeme nějaký jev porovnáním s jevem jiným. Metafora neporovnává, ale zobrazuje nebo pojmenovává jeden jev zobrazeím nebo pojmenováním jevu jiného. Je vlastně nepřímým vyjádřením. Cení se u ní zejména její přesnost a krása. Ale s jejím použitím přicházejí i interpretační potíže. Zvláště u tzv. metaforického básnění, kde jedna metafora navazuje na druhou a mohou se objevit i metafory z metafor, a to i v několika stupních (viz Góngora jako zakladatel abstraktního jazyka poezie). je samozřejmé, že s metaforami nebo jejich shluky můžete nadále pracovat i v intencích běžné poetiky a porovnávat je mezi sebou použitím jako. Ale v praxi jsem se s tím nesetkal. Vy jste známý originální interpretací obecně známých pojmů poetiky. To je vaše osobní věc. Nemaťte tím ale, prosím, čtenáře.  To by se už nikdo s nikým nedomluvil.

Metafora má různé uložení v textu, může být i jako přirovnání. 

an, jsem ráda, děkuju.

Velmi se mi líbí. Tip a.

Děkuju, Safiáne!

Goro, to mě potěšilo.

Radovane, metafora určitě nezavisí na tom, kde je umístěna. Je to samostatný stavební kámen.

lencza - Je to právě naopak. Jako je typickým znakem přirovnání. S metaforou nemá nic společného Právě jeho odstranění je prvním, obvykle ne dostačujícím, krokem, jak udělat z přirovnání metaforu.

Doléhají dává haiku chuť, přinášejí by je změnilo v pouhý popis. To je ten rozdíl, který z poezie, a z haiku 5-7-5 zvlášť, udělá nudu, i když třeba odpovídá pravidlům.

ok

Radovane, lencza to vysvětlila za mne... jako je vždycky přirovnání, do samostatné myšlenky by se /mi/ nehodilo... díky vám za zastavení + debatu!

Přemku, děkuji!

jo, to "jako" by se dalo takto uchopit, máš recht

v zápětí mě napadá, jestli lakonické - jako v čekárně - shledáme nevyhovujícím v tom, že je to jakési přirovnání, co zbyde?

fakt nevím

Radovane, já jsem velký "odborník", ale zkusím, jak to chápu já (aspoň zjistím, jestli dobře): metaforu z toho dělá "jako", kdybys napsal, "sedí v čekárně", tak by šlo dle mého o druhý děj. Ale možná se pletu.

nebyla by to metafora - třetí řádek tvoří druhý děj, samostatný!

jsou to dvě proti sobě postavené ide 

pokud by protichůdná idea byla nazvána meteforou tak by haiku vůbec nešlo postavit!!!

metafora by to byla, kdyby se odehrála v prvním nebo druhém ději

Velmi působivé, ač tomuto stylu vůbec nerozumím, objímá mě. Pátrám, čím mě to dojímá. 

Radovane, díky!

Napsals to hezky, ale už by to byla metafora...

Mše za zemřelé –

stařenky v první řadě

Jako v čekárně

Myslíš nechat první bez předělu?? Už jsem tam při tvorbě měla dvě varianty, le možná máš pravdu, vďaka, Peter.

Až na ten predel je prvé vydarené, druhé ešte viac.

Karle, děkuju!

Líbí obě, i jako celek. K dnešnímu dni to ještě stoupá na hodnotě.

Dík moc, Luboši.

Hekárna v metru

ve vagóně nabito

paní už rodí

Půlky sevřené

kapsář poprvé krade

ať ho veme ďas

Byla jsem na normální mši s babičkou a na ty přímluvy si vzpomínám nejvíc, měla jsem pocit, že lidi na to čekají, je to jejich oblíbené místo mše. Ze zádušní mše si nejvíce vzpomínám  na kadidlo. Cítím to tak, že zádušní mše by měla být kvůli zemřelému.

Děkuji, Renato!

Čudlo, díky...

Jarmilo, děkuji, nevím jistě, ale ty "přímluvy" nejspíš bývají pokaždé...

Díky, Jani...

lenczo, děkuju...

Pěkné /*

law, díky!

díky moc, sveřepe, cením si...

Ireno, hezká dušičková atmosféra.

Venco, pravda...

Litarts... inu, možná... díky za zastavení.

Obojí je naléhavé - vítr, zvony i myšlenky stařenek. (Mám pocit, že při mši za zemřelého se "Pane, vyslyš nás neříká", ale můžu se mýlit, byla jsem  na ní  jen jednou.) Je to tak, takové jsou skutečnosti.

Irenko, obě jsou moc pěkná, TIP

Za mě víc ta první - přišla mi až napínavá

ta první ... teda, dolehlo to správně až při dočtení:) ale o to víc

První je nádhera

Nevím, jestli někdo něco vyslyší, ale na mrtvé by se zapomínat nemělo. 

Není nic snazšího a prostšího, než psát takto.

Norsko, děkuju!

Diano, jsem ráda, děkuju...

I tak díky za názor, Honzo.

Aleno, díky, ano, i přinášejí by bylo výtečné... díky moc, ještě promyslím...

Ivi, děkuji!

supíku, díky ti:-)), možná máš jako duchovní hlubší vhled...

Stařenky jsou boží

Hezké.  U té první poryvy větru a údery hodin spolu příjemně  souznějí.

Také jsem psal haiku, ale je to něco cizorodého, co nemusím. To druhé se mi líbí víc. Víc odpovídá podstatě haiku. 

První haiku je výborné a navazuje na starojaponská haiku, ve kterých je zvon, respektive zvuk zvonu velmi častým námětem.

Jsem trošku rozpačitá ze slůvka "doléhají".

Možná bych napsala:

Poryvy větru

přinášejí nad hřbitov

údery hodin

Každopádně je to ale výborné haiku s obsahem.

Oba obrazy jsou ..... sváteční!!!!!!