Samota

Líbí se mi to opakované rozvíjení jednoho tématu. Bolest fyzická, která pomáhá utišit tu druhou? Kdopak by to neznal? 

To se ti povedlo.

supizmus - můžem uzavřít tudletu poetrickou huhlianci. Když uvidíš, že jsem zpychnul, dáš mi herdu do zad, vší silou, až ze mě pýcha vypadne. Když uvidím já, že jsi zpychnul, dám herdu já tobě, a tak nás pýcha nedostane - o smrtelný hříšek méně! Teď ještě, co vymyslet na to obžerství...

A ne abys to vzal jako záminku, že mě umlátíš k smrti, to bych tě pak chodil strašit, to mi věř, jsem z Kutný hory kouzelníkův syn, náš rod se ve strašení vyzná. 

Ty jo, moc děkuju za ocenění. Výběr od Bačkovského a tip od Kamamury, to si jeden musí dávat herdek bacha, aby nezpychnul. Velmi si cením vaše slova ocenění.

keď tŕne tak od ruží, bolí a vonia zároveň.

Moc hezké :o)

Pěkně jsi to dal, kolego mnichu... ;.-)

Kolikrát jsem šel kolem a nevšiml jsem si. Neviděl jsem tu samotu akátových keřů. 

Je to prostě drama! Ovšm hluboké, pěkně produchovnělé drama, osvědčené rekvizity, stigmata na dlaních pěkně odkapávají jako glukózový roztok v pacientově kapačce, klid, kóma, žádný rušivý shon. Deus Vult!

Svrbí mě ruka a musím dát tip!

/*

Citlivě podané, supíku!! 

Krev a přátelství – to mi připomnělo scéenu z prvního dílu Vinnetoua.