Nikdykde 58.

V sobotu právě když si v kuchyni hrál na Zdeňka Pohlreicha mu cinkla zpráva: Chtěl bych váš psací stroj. Je ještě k mání? Ale jistěže! Pak si pro něj večer přijedu. Domluveno. Poobědval a chtěl si dát dvacet - poslední měsíc dva se vrátil k tomu prastarému sobotonedělnímu zvyku. Jenže Lvice byla proti. Zvonila jedna zpráva za druhou. Fotka za fotkou. Byla někde se špuntem* na výletě - a vlastně doteď ani neví kde? Ale jezdil tam vláček a obloha byla modrá a Ona...... A tak opět povstal jak hen ten oný Fénix z blata... Či jak to bylo. Či?

Zabalil svíčky a sirky a jel navštívit dušičky na hřbitůvcích. Nejprve do Bulhar. Tam spinká babička a dědeček a strejda z maminčiny strany. Škoda že nevidíte jak je krásný podzim řikal jim. I když... Oni i možná vidí...? Docela dost foukalo ale i tak byl krásný sluníčkový den. V Bulharech je hřbitůvek na kopci a tak bylo vidět daleko do kraje. Když tak o tom přemýšlí tak tam opravdu jede jen jednou za rok. Skrzevá Lednici kde se vyučil a kde zase vyrostl nový hotel. Kolem rybníků a taky skrze Charvátskou Novou Ves kde vyrůstal a kde na hřbitůvku spinká druhá babička dědeček a taky maminka. Dobrý den! Zdraví skupinku starších dam. Ná Slávku! Si to ty? Ná šak ani sem ťa nepoznala! Jo no jo... Ale nakonec poznala. A Slávek úplně naopak - vůbec neví kdo to byl. Však už taky bydlí v jiné vesnici víc jak třicet roků. Ale někteří rodáci jej stále poznávají! Navzdory tomu že on se nechytá... Ahoj mami! Přivítá se a pokračuje. Už jsem byl za babičkou a pozdravuje tě. A v duchu si tak řiká že až on takhle jednou bude někde spinkat jestli taky někdo příjde a řekne: Ahoj Slávku! Dneska je venku krásný den!?

Včera po ránu mu psala AnděLenka že 1.11. zemřel jejich soused na domečku ve Tvrdonicích kde už ale Slávek nikdy nebydlel. Obrátil oči v sloup upadl a bylo poněm. Než bys řekl... Já newim... Švec? A takhle je to prosté. Jeden den tu jsi a druhý... 55 let se dožil. To je jen o tři víc než má Slávek. Hmmm... Prý infarkt. Jo - tohle by Slávek bral. Ať to s nim švihne hned a honem jak ze starym Magdonem... A né že bude ležákem -kusem hmoty- v eLDéNce ve Valticích. Přesto... Přesto Slávka přepadl smutek. Ještě o kapičku větší než obvykle. Seděl na paletách a odepisoval když přiskotačila Zlatohnědá a počala švitořit. Ale pak zmlkla a řiká: Čo je Slávi? Si volaaký smútny. Řekl jí to a chvilku byla taky smutná. Ale pak Slávek povídá: Dodáky mi dej na stůl a vem si z tácku perníček. Pekl jsem. A její smutek byl rázem pryč. Poskočila si jako rozverné kůzlátko a se slovy mňam! Perníčky! Odtančila pryč... Jo no - pak se ještě vrátila asi třikrát a vždy plnou pusu ruce bříško jeho perníčků... Máš to moc dobré Slávi... Úsměvsmajl - v podstatě protvan buchet sežrala sama... Otesánka!

A večer pak opravdu někdo zvonil a že prý si jde pro stroj. Slávek otevřel a tam takový... Mladíček! Možná osumnáct mu bylo. Podává mu dvě piva se slovy dovolil jsem si malou pozornost! A Slávek mu podává stroj a on řiká: Udělal jste mi velkou radost! 

Krásnýhořkosladkýsobotoneděloponděloúterek......