Už v plodové vodě

En.,

my buddhisté věříme, že se člověk rodí s dlouhou, předlouhou osobní historií.

Než začnem poznávat, kdo je kdo. Kolik významů se v tom skrývá. Některé až trochu zlověstné.

Dagmaram,

dík za zastavení a za milý koment.

Markel, díky. Ještě teď mám ty ksichtíky ze švédského filmu před očima.

moc pěkné, nápadité, líbí :-))

k zamyšlení, líbilo moc *

Tak potom je všechno v pořádku.

Nehádáme se, to jistě ne. Proč také?

To jistě ano a já ti za to moc děkuji. Teď se ale věnuju spíš "lehké múze" a ty máš zcela jiné představy o tom, kdo je tady na Písmáku "velkým básníkem". Moc ti děkuji za onen výčet velkých jmen, který  jsi mi poslal. Pomohl lépe se zorientovat v situci.

Ale proč by se měli lidé s opačným názorem hádat?  Můžeme přece žít v klidu vedle sebe. Já nikomu své názory nevnucuji a nikdy ani vnucovat nebudu.

Pokud vím, už jsi se dočkala i výběru, když jsem byl v redakci, a tipů opakovaně.

Tak třeba se od tebe někdy v budoucnu dočkám i nějakého toho tipu.

Přeju hezký den a ještě jednou děkuji za tvůj čas a energii.

Annie bavičem v ironickém smyslu slova určitě není, stejně jako jimi nejsou např. Print, Zbora, egilm agáta5, atkie, baronka, fuska, Gora, Guy, Luzz a řada dalších, kteří úspěšní jsou, aniž by měli potřebu "bavit." Nicméně proti skutečným bavičům - recesistům nic nemám a rád je čtu a často i tipuji.

Jen dobré?

Na čerstvý hrob

se snáší podzimní listí.

I hřbitov

jako by zamlčoval

lidské vlastnosti nebožtíka,

zamlžuje a popírá 

soukromé dějiny

a potom,

pod heslem "čistý stůl"

mizejí z ubrusu půllitry,

tajemství taje

jak loňský sníh,

pár chlapů

v gumácích po prsa

tahá síť z černé vody

a už se to mrská,

už se to hemží,

všechny ty pikantní podpásové

"zapomenuté" hostorky.

Z ubrusu mizejí půllitry

a lidský úl

bzučí a bzučí,

roj obaluje litinový kříž,

který se začíná kácet.

a2a2a.

ty si myslíš, že třeba Annnie není bavičem? - Tak kdo už jím potom je?

Alenakar, není nic horšího pro autora, když není schopen sebereflexe, byť určitě máš pravdu v tom, že měřítkem formálního úspěchu jsou i jiná kritéria než skutečný um. Ale to určitě ne na prvním místě. Písmák je zřetelným dokladem toho, že ti nejčtenější v obrovské většině žádní baviči nejsou.

a2a2a,

v posledních dnech moje básničky už nebodují, ať už jsou seškrtané nebo neseškrtané. Problém nebude v tom, jak jsou objemné nebo štíhlé, ale v tom, že neumím psát dostatečně zábavně. Žijeme v tržní společnosti, kde přežije jen básník - bavič.

S tím už nic neudělám. Děkuji za zpětnou vazbu.

lenczo,

jsem moc ráda, že mi rozumíš.

Prožila jsem rané dětství ještě postaru, na statku, skoro na samotě. Do školního věku mě vychovávali prarodiče. Teprve až jsem začala navštěvovat základku, přestěhovala jsem se za rodiči do velkého města. Jsem tedy tak nějak člověk ze dvou světů.

Podobné náměty jako já v Ohni si vybíral třeba skvělý slovenský fotograf Martin Martinček. Pokud ho neznáš, podívej se na internetu na jeho fotky.  Chtěla bych psát tak, jak on fotografoval. Ale ještě víc bych chtěla psát tak, jak fotografoval Josef Sudek.

Oheň se mi líbí moc. Já jsem ukecaná a nevadí mi pár slov a obrazů navíc ani v básních...  Důležitý je pro mě obraz (vrásčitých) rukou v klíně. Dne, jak vstává z mrtvých (a ona je u toho, každý den stejně, tiše a nenápadně, ale o to možná významněji). Vše stále stejné, opakující se, ale neubíjející, stále živé (viz jiskry z komína). 

a2a2a,

moc ti děkuji za tvůj názor a vážím si toho, že mi věnuješ pozornost, i když víš, že s tebou nesouhlasím.

Tentokrát jsi bohužel ideu mé básně vůbec nepochopil.

Já zásadně vlastní city do básní nevkládám. Snažím se vyvolat city pouze ve čtenářích, což se mi ovšem zpravidla nedaří. Proto jsem tak neúspěšná. Každý má své limity.

Znovu ti to zredukuji, a neříkej, že z toho cokokiv zmizelo. Prostě dáváš průchod emocím, což je v zásadě v pořádku, ale také píšeš pro čtenáře a mělo by být tvou ambicí je vtáhnout tím, že se svými asociacemi budou podílet, tak jak už jsem vysvětlil v předešlém komentáři. Máš tam zbytečně nic neříkajících obrazů, které rozmělňují nosné motivy.

Oheň

Zatápí ještě před svítáním,

pak sedí a poslouchá

samomluvu plamenů.

V čajníku už brzy zasyčí pára,

den vstává v bílém rubáši,

holomráz nechal na okně

otisky prstů.

...A tak se to bude opakovat

ráno co ráno

možná až do prvních sněženek.

a2a2a,

ty jsi prostě jen vybral, co je podstatné pro tebe, co je pro tebe důležité z hlediska tvé subjektivní poetiky a z hlediska preferencí tvého podvědomí. Ale to je naprosto v pořádku. Tak se to děje vždy a já ani neočekávám nic jiného a děkuji ti za to.

Ano - částečně mé poetice rozumíš, to uznávám. Měla jsem možnost porovnávat tvé redukované podoby svých básní s tím, co poškrtala ysslandia. U tvých redukcí bylo jasné, že v podstatě zachováváš vždy základní ideu mé básničky. V případě ysslandie se naopak vždy ukázalo, že buď vůbec nechápe, co jsem já chtěla říct,  nebo to chápe, kašle na to a z mých slov si prostě sestavila novou mozaiku.

A moje básnička "Oheň", kterou jsem zavěsila do téhle galerie?

Mohl bys mi říct pár slov i k ní?

Alenakar, nemyslím, že jsem zredukováním tvých původních textů napsal úplně něco jiného, naopak, napsal jsem totéž s tím rozdílem, že to podstatné je zřetelnější a současně umožňuje čtenáři průnik asociací bez toho, aniž by mu byly servírovány a které vnímá (ty vlastní) intenzívněji a o to více se ztotožní s tvými verši.  Ale samozřejmě ctím tvůj pohled a také mu rozumím.

ukrytá,

ta druhá básnička vlastně je spíš o čekání na smrt. Ta první je o tom, že někteří z nás jsou dobří herci až do konce svých dní.

Moc děkuji za tvůj názor. Já mám u té druhé básně obavu, že mongolfiéra je až příliš odvážná metafora, nicméně a2a2a ji ve své redukované verzi ponecha. což mě překvapilo.

Když si uděláš čas, moc by mě zajímal i tvůj názor na báseň Oheň. Děkuji předem.

a2a2a,

moc děkuji za tvé názory i za tvé redukce. Z mého hlediska tak ovšem vznikly naprosto jiné a s originály zcela nesrovnatelné básně. Vlastně úplně všechno, co jsem chtěla říct a čím jsem chtěla čtenáře oslovit z těch tvých fragmentárních pozůstatků zmizelo.

Je vidět, že vnímáme poezii naprosto jinak a že si prostě nemůžeme rozumět. Ale to je jedno. Básně o smrti stejně do hlavního seznamu dávat nebudu. Lidé se chtějí hlavně bavit a odsouvají smrt někam do kouta, ať už se o ní píše epresivně nebo jen v náznacích, které téměř postrádají smysl.

Dnes jsem do své "morbidní galerie" zařadila další báseň - Oheň. Už vím, že co se týče poetiky, se nikdy shodnout nemůžeme. Tentokrát by mě zajímal tvůj názor na obsah, pokud bys tedy byl tak laskavý audělal si na mě čas. Děkuji předem.  

Oheň

Zatápí ještě před svítáním,

protože noc byla jasná.

Pak sedí vedle sporáku

s rukama v klíně

a poslouchá

samomluvu plamenů.

Prostřela stůl,

v čajníku na plotně

už brzy zasyčí pára,

den vstává z mrtvých

v bílém rubáši,

holomráz nechal na skle okna

otisky prstů.

...A tak se to bude opakovat

ráno co ráno

možná až do prvních sněženek.

Z komína chalupy ve stráni

prozatím

stoupají živé jiskry.

Z těch dalších dvou mi přijde podstatně lepší druhá - Mezi nebem a zemí. Obě mají něco společné. Tvůj zájem a zjevně i empatie o prožívání v nelehkých situacích, co ž je samo o sobě bohulibé, ale také má svá úskalí. Ta první je ve zvolených prostředcích hodně přímočará až  jednoduchá, omezila se jen na konstatování. Ve druhé už se přece jen objevuje větší obraznost, která navozuje širší a spontánní asociace. Podle mého soudu, alespoň to tak cítím, je třeba psát o těchto věcech více metaforicky, vyhýbat se čemukoliv, co na první pohled působí jako citové vydírání, lacině, a chce to samozřejmě i jistou zkušenost s vlastním prožíváním u bezprostředně blízkých lidí.

Jipka

Obzor a zeď

jsou totéž.

Vědět... Vědět?

Modlit se? Bát se?

A ten statečný je herec?

Mezi nebem a zemí

Vstáváš do prázdna,

bojíš se šmátrat chodidlem,

horečný dech

nadnáší mongofiéru

nad krajinou návratů

uvízlých v minulém čase.

cassy,

teď jsem přidala do kritik pod Plodovou vodu dvě básničky, které jsou protipólem Plodové vody. Týkají se toho, co jsi mi psal, a tak by mě moc zajímal tvůj názor na ně.

a2a2a,

do kritik jsem dala dvě básničky navíc, které jsou protipólem Plodové vody a moc by mě zajímal tvůj názor na ně.  Díky.

Tyhle básničky jsou jakýmsi protipólem "Plodové vody". Nechci je dávat na panel, protože jsou o smrti a takové básně nemají čtenáři rádi.

Jipka

Končící příběhy

a v očích

nedopsané knihy...

Obzor a zeď

jsou najednou totéž.

Obzor a šeď,

obzor a změť

ostnatého drátu...

Vědět a nedat znát?

Smíchem navenek

vyvažovat

na laboratorních vážkách

všechen ten jed

tam uvnitř?

Jeden se modlí,

druhý se jenom bojí,

třetí je statečný herec

až do finále,

kdy prkna

neznamenají svět.

Mezi nebem a zemí

Vstáváš do prázdna,

bojíš se šmátrat chodidlem

v zrnitém šeru

a hledat podlahu.

Horečný dech

nadnášel tvoji mongofiéru

nad krajinou návratů.

Vstáváš do prázdna,

protože matné podobizny

v černých rámečcích

uvízly v minulém čase

a tma je příliš hluboká

pro balónovou kotvu.

cassy,

tvůj náhled je velmi zajímavý. Ano - třeba v domově seniorů, kam často chodím za matkou, které bude devadesát, taky všichni zapomínáme, kdo byl kdo. Jsou to prostě jen stařenky a stařečci a jejich blízcí jim chodí připomínat, kým vlastně byli.

Zeanddrichu,

díky za chválu. Jsem ráda, že se tahle ženská básnička líbí i několika mužům.

Janino,

taky jsem to jen viděla. Ve filmu. Do dělohy museli zavést i "osvětlení", aby se to vůbec dalo točit.

Abakusko,

a co když třeba máma chlastá jakop Dán a hulí jako fabrika?

Díky, Goro,

děkuji i za výběr a jsem ráda, že tě báseň zaujala.

a2a2a,

díky za příznivou kritiku. 

Jak víš, věnuji se hlavně vázaným veršům. Ty volné budu zveřejňovat, jen když mi zbude volné místo  díky dobrému tipovému skóré. Taky budu ale pár volných veršíků vkládat do kritik, abych je konzultovala s těmi, kdo jim rozumějí. Vážila bych si toho, kdybys to byl i ty.

sdílím ten optimismus nenarozeného...ale...kolikrát už jsem to zažil...trvá to celé roky...než začneme zapomínat...kdo je kdo...nepředbíhej, okřikuju se...

Hezké to je

(tip)

Pro mě krásně "vykreslené" (úplně to vidím :-)) a taky moudré.

Ja len rozmýšľam, prečo by sa ten mrňús mal mračiť. V tom čase má minimum informácií o vonkajšom svete. Trochu hudby a  trochu slova. 

Této tvé básni je snadné /a krásné/ uvěřit... moc se ti povedla.

Moc hezká báseň, jdoucí přímo po myšlence, nosné myšlence, a ačkoliv se nabízí závažné souvislosti a jsou náznaky spíše svírající podoby života, báseň končí bez výkřiků, bolesti, jakoby lehce optimistickým tónem řekla, ...však se rozkoukáš. Civilní jazyk, který  potvrzuje důvěru autorky v opodstatněnost sdělení.

Kostelec neznám. Jediné sklípky, které znám dobře, jsou ty v Kunovicích.

A moc se mi líbí, že v Kunovicích v kdejaké zahradě roste cypřiš pravý. Připadala jsem si tam jako v Itálii.

(Až na ty modře natřené podezdívky a květinkové ornamenty na omítce...)

Já mám zas blízko do beskydských hvozdů.  Pro Sudka to byla exotika, já tam můžu s foťákem vyrazit, kdykoli mám čas.

A ty Kostelec u Kyjova ? Teda spíš Kyjov ?

A znáš Kunovice u Uherského Hradiště?

Slovácké

A z jaké folklórní oblasti pocházíš?

Dyť já su taky z Moravi. Vím, o čem mluvíš

A já mám zase ráda dudáky. Nejen ty chodské, ale i ty skotské. To u nás na Moravě nemáme. Na nás zbyl cimbál a husle.

Danny,

možná hrajeme nějakou roli už před svým narozením. Aspoň v nitroděložní kameře to tak vypadá.

ukrytá,

kdysi jsem viděla švédský film o vývoji plodu v děloze a byly tam doopravdu záběry děské tvářičky v plodové vodě. Ještě nenarozené děťátko dělá různé grimasy ještě dřív, než by mohlo na něco reagovat. Mohla bych napsat: třeba se mu něco zdá, ale vím, že mozek v děloze není natolik vyvinutý, aby se dítěti mohly zdát sny. Ale něco jiného je věda a něco jiného poezie.

Chodsko mi může políbit prdel ! 

Ale časem - hyn sa hukáže! A nejen na Chodsku, možná i v Norsku. 

Kamamuro, rozhodně i v duchovních směrech existují zástěrky, zastírající zástěrky, které zastírají..., víš jak se říká, že cesta je dlážděna dobrými skutky? nikdy nevíš komu padneš do náruče a jaké jsou skutečné úmysly, ne těch koncových rozšiřovatelů, ti nemusí tušit vůbec (proto to také šíří v dobré víře), ale tvůrců myšlenky - je to jako se vydat na neviditelné minové pole, už před lety jsem se s tím setkal a teď znovu v ještě větší míře, důležitý je zůstat při zemi a nebláznit, nebo kašlat na všechno a užívat lenošení :))

Who Is Who ? Nikto nevie. Ani na Slovensku

Jamardi,

jsem ráda, že zaujalo.

F.M.R.C.

těší mě, že tě zaujaly i moje volné verše. Chtěla bych, aby byly pro čtenáře srozumitelnější než verše současných autorů "z literárního provozu".

báseň je hlubší, což je moje hlubší kritika :) tip

Zajímavé je to.

Na první pohled krásné verše s příběhem a hloubkou.Nedat tip by bylo dost divné.