Vzpomínková pro tátu

Blíží se poledne.

Vyzvednu dvě kávy a kráčím přes Zelňák do divadla. Na vrátnici houknu:"Je tu Brbla? Jsem dcera,jdu za ním." Vrátný odpovídá:" Lítá někde po place, tak si ho najdi, vždyť víš kde."

Přejdu přes halu na nádvoří a hned zahnu do sklepení. Seběhnu dvě patra do podzemí a nakouknu do dílny..Nic..Takže do trucovny..Taky nic..Co naplat, vybíhám tři patra na jeviště a už slyším povědomé tumtudumdum..Jak je svět veliký a Hey June, jak si táta zpívá a brble pod fousy.

Nakouknu na jeviště a vítězně zvedám kávy. Je nám oběma jasné,co bude následovat.

Sejdeme na nádvoří. Táta se posadí a zapálí si cigaretku. Při pití kávy vedeme naše hovory B (Brblovské brblání) o všem a o ničem. Povídáme si vtipy, usmíváme se a užíváme si polední pauzy...

 

Když dopijeme, řeknu jen: "Mám tě ráda,tati."

A on odpoví:" Já tebe taky Kačenko.

Rozzářená odcházím zpět do pracovního shonu. Je pondělí. Ale já už se těším na středu a pátek, kdy se vše opakuje. Naše hovory B

 

Dnes by jsi měl narozeniny, a tak si dám kávičku a budu si brblat pro sebe dumtudumdum..jak je svět veliký..a Hey June a myslet na tebe! Chybíš mi táto!! Líbám tam nahoru, mám tě moc ráda!