v zemi zaslíbené

Dobře se mi čte, jak nelze najít možnost, vtěsnat kde co nebo kdekoho do vzorců .... poslušných??? nebo jakýchkoliv .... :-)

Pěkné ***

moc pěkné, můj šálek *

Nenech se zviklat, je to dobré, aspoň myslím :) pro mě však zbytečně dlouhé a konec mi nepřijde vůbec laciný, jak tu někdo podotkl.

Lacině patetický zápisek. 

 I tady by se alo malinko čistit, ale, ač nerad čtu dlouhé básně tady na webu, protože sklouzávají hodně často k nudě nebo rozplihlosti, tady jsem četl se zájmem auž po prvních třech slokách jsem věděl, že je to na tip a redaktoři správně ocenili výběrem.

Líbí se mi, jak vyjadřuješ potřebu nebýt v dešti a zasažena ženoucí se bouří ...

"Nepřestávej hledat. Nepodlehni, nenech se zlomit pověrami, že pro Tebe tu nikdo není. Putuj bludištěm vodních trubek, vede Tě ke mně vodovod..."

a nakonec "jsem k nalezení". Rád posílám *

dekuji mnohokrat za povzbudiva slova a cas:)

to byla trochu ironie a trochu povzdych a trochu pokus o zmateni - zeme zaslibena - destem.) umim si predstavit zaslibenejsi zemi :D

Čuvašská autonomní republika.

už začátek obsahuje znamenitý obraz - znamení maskovaná do rutiny, tedy znamení jako ukazatele kudy dál, co změnit ... nehledat v nebezských úkazech, hromech a blescích, ale v běžných opakujicích se činnostech, dění

je toho tam mnohem mnohem víc

a celé ti to ústí do finále - povzbuzení věčně tvrdohlvému dítěti, to cítím i jako hold hledačům, jejich vitalitě a taky povzbuzením nadějí.

Pěkné. Pěkně dlouhé. Jak je to dlouhé, tak je to vzdálené. Zěmě zaslíbená je snad přeci jen o kousek blíže.

Pěkná "chrličská" báseň trochu připomínající styl beatniků.

Osvěží to v době, kdy si mnozí myslí, že škrtání je ten nejsvrchovanější umělecký akt.       Tip.

Zemi, kam se jezdí zapomenout, neznám, protože mi tak přijde každá i žádná, někdo je na novinky a někomu všechno nové připomíná to staré. Nejsme snad určováni především strukturou naší paměti? 

Moc pěkný kousek, podnětný, jeden si představuje, že má i konkrétního adresáta.