Dívka a moře - Potíže s krokodýlem I.

Potíže s krokodýlem

(prosinec 2002)

I. 

„Na ženskou moc věcí nemáš,“ konstatoval Čočka, když dorazili se Zrzounem na pomoc s přestěhováním dívky na Marii Antoinettu, „šéf měl obavu, jestli se pro tebe najde dost velká kajuta.“

„Máš štěstí Prcku,“ zašklebil se Zrzoun, „kdyby tohle viděl, tak jsi možná skončila ve futrálu na mejdlo.“

„Neprovokuj nebo zas nějakou chytíš,“ varoval kolegu Čočka při vzpomínce na facku, kterou hromotlukovi včera vyťala.

„Jste tu kvůli kecům nebo stěhování?“ zamračila se.

Zavazadel opravdu moc neměla. Kufr s osobními věcmi, brašnu na notebook, kameru a foťák, do které se vešlo veškeré příslušenství, potápěčskou výbavu. Ráno uklidila chatu, aby si majitel nemohl ztěžovat, a za slabou hodinku byla sbalená. Na Mary to bude horší. Kajuta, kterou jí šéf přidělil, byla jedna ze dvou s vlastní toaletou a sprchovým koutem. Aby však vypadala podle dívčiných představ, bude potřeba hodně kýblů vody a mozolů od rejžáku.

Zítra je ještě čeká večeře na rozloučenou s vedením národního parku. Ředitel se netvářil nadšeně, když mu oznámila rozhodnutí odplout s potápěči. Její přítomnost ho zbavila povinnosti kontrolovat občas chatu, a ještě k tomu dávala pozor na pobřežní část parku možná lépe než leckterý z jeho podřízených. Zopakoval dívce nabídku učiněnou před dvěma měsíci, že kdykoliv bude chtít utéct před světem, má chatu k dispozici.

Měli před sebou čtrnáct set kilometrů do úžiny mezi Wagait Beach a Darwinem na severním pobřeží Austrálie, kde byl v poslední době zaznamenán výskyt několika ukázkových exemplářů krokodýla mořského. Ne, že by potápěči skákali radostí při představě tunových plazů, kteří patří mezi nejnebezpečnější obyvatele pobřežních oblastí indického oceánu, ale kšeft je kšeft a požadavek byl jasný. Doufali, že narazí na krokodýly kousek od pobřeží, kde použijí žraločí klec.

Při příznivém počasí vyvine Mary dvacet pět uzlů, ale počítali s poloviční cestovní rychlostí. Znamenalo to něco přes tři dny plavby, kdy se u kormidla bude střídat šéf s Plešounem.

Po dvou dnech se začala kajuta, jinak prostor tři na čtyři metry se dvěma okénky, lůžkem, stolem s jednou židlí a skříní ve stěně, konečně podobat obydlí mladé ženy. Ještě před vyplutím nakoupila v Lockhartu látky na ubrus a záclonky. Nezapomněla ani na lepidlo, aby mohla na stěny umístit fotky v paspartách. Na jedné byli rodiče, na druhé dvě o pět let starší sestry a na třetí celá rodinka pohromadě.

V podvečer prvního dne plavby zamířila na můstek za šéfem, který právě vystřídal Plešouna.

„Můžu?“ zeptala se, když strčila do dveří hlavu.

„Pojď dál,“ pozval dívku a pousmál se nad marnou vzpomínkou, kdy naposled slyšel zaklepání, když někdo přišel na můstek.

„Chci se zeptat, co budu mít za povinnosti?“

„Už ses zabydlela?“

„Jakž, takž. Potřebuju oddych od úklidu.“

„Počítám s tebou na místo Hopa. Pokud se nepotápíme, pomáhá Pumpičkovi při údržbě výstroje a opravách lodi, což není práce pro ženskou,“ a dodal, když viděl její výraz, „tím tě nechci podceňovat, ale zatím budeš mít jiný úkol. Kromě Zrzouna a Plešouna jsme Francouzi a komunikujem naší mateřštinou. Angličtinu používáme kvůli tobě, a to napořád nejde. Pověřím Ichtyla, aby tě začal učit.“

Dívka se otočila k odchodu, ale šéf ji zarazil: „Co víš o mořskejch krokodýlech? Za pár dnů k nim polezeš do vody.“

„Kromě toho, že jsou největší mezi krokodýlama, tak nic moc.“

„Zastav se u Ichtyla, ať ti o nich něco najde.“

O půl hodiny později seděla na zádi. Uvelebila se s hromadou odborných časopisů a různých brožur na schodech k plošině. V budoucnu ji zde bude možno zastihnout vždy za slušného počasí, pokud neměla jiné povinnosti. Během plavby sem přišel málokdo, měla klid a zbytek posádky její útěky do samoty respektoval.

Krátce po zakotvení v darwinském přístavu navštívil loď zástupce rezervace Kakadu se sdělením, že žádného krokodýla již pár dnů neviděli. To byla špatná zpráva, nemohli se zdržet víc jak týden. Druhý den ráno se přemístili za Wagait Beach, kde byli naposled dva velcí plazi spatřeni a nastalo nejhorší období v životě mořských filmařů. Nekonečné čekání. Ani z pevniny povzbuzující zpráva nepřicházela. Dívka větší část dne trávila na plošině za zádí, kde šprtala francouzská slovíčka a střídavě sledovala dění pod hladinou.

Aniž jí to šéf nařídil, začala pomáhat Čočkovi v kuchyni. Usoudila, že stejně přijde doba, kdy jako jediný ženský element v posádce této službě neunikne. Vařit uměla. Od deseti let pomáhala v kuchyni matce a sestrám. Zatím se seznamovala s francouzskou kuchyní a do ničeho nemluvila, i když nad některými recepty kroutila hlavou. Až přijde pravý čas, ukáže Frantíkům, jak vypadá pořádné jídlo.

Čtvrtý den po snídani ležela na plošině a pozorovala několik krásně zbarvených kořenoústek hrbolatých z třídy medúzovců unášených mořským proudem. Pouze občasným smrštěním rosolovitého těla udržovaly hloubku asi metr pod hladinou.

Náhle sáhla po rámečku, jehož spodní stranu uzavíralo sklo. Zčásti ponořený do vody slouží k pozorování dění pod hladinou, aby nerušily odlesky drobných vlnek. Kmen potopený na dně nebo spíš to, co za něj považovala, se pohnulo. Přes sklo viděla, jak se objekt v pětimetrové hloubce pomalu sune vpřed. Vzrušením přestala dýchat, protože krokodýl nebyl žádný dorostenec.

Vyskočila, aby zburcovala posádku, ale potom se zarazila. Co když zatím zmizí? Poklekla na okraji plošiny, jednou rukou přidržovala rámeček a druhou plácala do vody. Krokodýl ztuhl a potom začal pomalu zvedat přední část těla, dokud téměř nestál na ohnutém ocase. Věděla, co bude následovat, ale přesto ji rychlost překvapila.

- pokračování –

(v dílně)