Déja vu. Déja vécu

Per_zayi, díky! Přeju pěknej večer a.

hmmm ... T

Kaji, velmi zajímavé a velmi případné, moc děkuji. Chvalu a Trapkovou velmi doporučuji ke čtení komukoli. Neznám je zvlášť dobře, ale jejich párová terapie je, myslím, velmi zásadní. Měj se krásně, kající se Kaji :), pá a.

Milá annnie, jistě nemusíme všechno analyzovat. Mě k Tvému Déjà vu. Déjà vécu napadlo toto:

Ve 12–18 letech již dítě překračuje hranice rodiny, v děloze přestává být tak bezpečně a na konci tohoto období dochází k sociálnímu porodu, tedy separaci. Na cestě sociálního porodu dívka prochází dvěma zásadními fázemi.

Ve 12–16 letech prochází omaminkováním, tedy zasvěcením do ženského světa. Chybou je, když se matka vyhýbá intimitě směrem k dceři a vnímá ji a jedná s ní předčasně jako s dospělou. V tomto prostředí je anorexie výkřikem dívky, že je ještě dítě.

V 16–18 letech dívka prochází OTATÍNKOVÁNÍM. V tomto období je na otci, aby porod dokončil, dceru podpořil a uvedl ji do mužského světa. Jestli porod dopadne úspěšně, závisí také na tom, jak se otec chová k dceři a k matce, jak podporuje dceřinu sebeúctu a zda ji ubezpečuje o tom, že je jako žena v pořádku. Po dokončení této fáze je již v děloze těsno, matka si bere zpátky otce. Problém nastává, když otec nereaguje na odklon dcery. V tomto momentě může u dívky propuknout mentální bulimie, čímž dává najevo, že už je žena (Chvála, Trapková, 2004).

 .... když ženě nedá OTATÍNKOVÁNÍ otec (nebo je dáno neúplně), dá jí je nějaký starší partner. Když je otatínkování uskutečněno, mladá žena nečekaně, "nepochopitelně" odchází. Při čtení Tvého Déjà vu. Déjà vécu jsem si opět vzpomněl na nepěknou věc, kterou jsem udělal dvěma dívkám. Kaji se. K.

Supizme... nojo, no... Díky a.

Vaše prevozchodítělstvo, podepisuju tvůj koment výše! Viz má odpověď Zeanddrichovi. Maj sa a.

Zeanddrichu, díky za obsáhlé zamyšlení. Můj koment: ono těžko se rozvádět, jsi-li na manželovi ekonomicky závislá, bez vzdělání a možnosti uživit děti, navíc s cejchem rozvedené ženy... A naopak: proč by se rozváděl muž, který má ženu zcela ve své moci - sám může dělat téměř cokoli a nikdo ho neodsoudí. Tolik k historii. A k současnosti: já neznám nikoho, kdo by se rozváděl jen tak nerozvážně a lehce, bez dlouhodobé snahy o kompromis a smír a zlepšení vztahů. Naopak, každý to vždy vnímá jako prohru a vzpamatovává se z toho obvykle léta. Je to i moje zkušenost.

Ovšem vztah, o kterém píšu v téhle básni, měl do manželství hodně, hodně daleko...

Jsem ráda, že mě čteš a komentuješ. Měj se krásně a.

no možno sme mali nižšiu rozvodovosť, ale aj viac mladších vdov. A to aj neskôr, keď pán farár povedal, že alkohol, násilie v rodine  a nedostatok financií sú drobnosti, ktoré tá ženská aj s  deťmi má vydržať, lebo to sľúbila. Toľko k "nedokonalosti" manželstva. 

Abych to uzavřel -prostě lidé se asi mnohdy nebrali s tím, že v manželství musí být „vše dokonalé",..., ale alespoň „něco" aby na něm bylo dobrého -a na tom případně potom dlouhodobě stavět :)

((...)).

Dobrou noc Ti přeji, i celý další čas :)

Tento Tvůj zápis mne Anko, mimo j., přiměl opětovně i k úvaze nad tím,  jak se -za necelé jedno století -velice významně promněňuje vztah k tak významné okolnosti lidského života, jakou je manželství.. .

Dnes, podle statistik, rozpadá se v ČR přibližně 50 % všech manželství - a přitom ještě před 50 -70 lety – třeba u nás, na tzv. katolickém jihomoravském venkově- bylo téměř nemyslitelné nechat se rozvést :)

((...)).

-Jak jen to ale tehdy ta cca polovina všech lidí v manželstvích, kteří by se asi dneska rozvedli, dlouhodobě zvládala?

Mám pocit, že dnes se mladí lidé mnohdy berou s tím, že vše v manželském vztahu musí být dokonalé, a pokud se jim vztah později téměř z jakéhokoliv důvodu nezdá dokonalý, hned uvažují o rozvodu (( -znám ovšem osobně hned několik párů které se vzaly, rozvedly, a vzaly opakovaně (a nejméně jeden -z Podivína u Břeclavi-, který se i opakovaně rozvedl :) )).

Dříve ovšem, v tomto našem prostředí, kde rozvod, více méně, nepřipadal v úvahu (a kde se ovšem navíc lidé asi jen málokdy brali čistě z lásky - i u nás na relativně bohatém jihomoravském venkově v každá obci byly majetkové a společenské třídy, a děti z těchto rodin se mezi sebou brali jen zřídka kdy,…, každopádně šlo v naprosté většině o sňatky přinejmenším oběma rodinami odsouhlasen.ými .. .

Lidé v takových svazcích ovšem -překvapivě? - nevykazovali (alespoň tedy „na venek“ rozhodně ne) nějakou zvýšenou míru nespokojenosti (já jsem lidi z takových druhů svazků mohl, pochopitelně, vzhledem ke svému datu příchodu na tento svět , „pozorovat“ až po několika desítkách let jejich manželského života *(nejdříve někdy od 70.let), jelikož i ..k nám na venkov někdy v 50.letech dorazila „móda“ rozvodů :) ), a připadalo mi, že (většinou) uzavírají své životy s vysokou přidanou hodnotou ze zvládnutého nelehkého života ((mnohdy to bylo přímo na metál! :) )). Otázkou je, zda k takovému „výtěžku“ ze života může dospět i ten, kdo z manželství prostě -mnohdy i z nějakého relativně malicherného důvodu – ..prostě „dezertuje“ :).

(...).

((...)).

*ovšem na konci 80.let, kdy jsem se na nějakou dobu stal zaměstnancem státu s přístupem k datům (většinou) i o sňatcích a rozvodech, …, o konstelacích jejich výsečí zvěrokruhu atd. jsem to mohl dělat relativně důkladně – a jednu dobu mne to opravdu silně nadprůměrně zajímalo :)

Zeanddrichu, díky.

Pěkná historka. Připomnělo mi to, jak jsem si jednou takhle vyšla na večírek a tam jsme se rozhodly s kamarádkou, že rovnou odtamtud jedeme ráno do Bratislavy. Jen tak s kabelkou... A jely. No ovšem to mi bylo tak dvacet :)

Měj se vesele, pá a.

Kamamuro, nevím, jak přesně to myslíš:)

Každopádně jsem ten druhý den v práci toho moc neudělal,..., a nějaké šilinky, co jsem měl tehdy s sebou, mi sotva (při cestě zpět) někde u Vídně stačily na benzín, abych nemusel nevyhodně směnovat benzín za Kč.. .

Nebyli jsme ještě v  Šengenu, takže jsem si v Mikulově vystál menší frontu na přechodu,..., auto jsem dal k dispozici kolegům (byli to vlastně mí zaměstnanci, byl jsem geodet -OSVČ, a měl jsem cca 7 zaměstnanců na HPP), zkontroloval jsem, zda nepotřebuje nutně někdo moji radu apod., a šel se uklidit do mé (tajné) spací místnosti :)

Cítil jsem se fajn, že to vyšlo bez většího zádrhele -ale také jsem si říkal, že „jednou stačilo" :).

Zeanddrich - Tisíc kilometrů na tachometru - zajímavá historka. Jak ses ten další den cítil? Byl jsi odpočatý, nebo rozlámaný? Spokojený, nebo neurčitě neklidný? Nevšiml sis něčeho neobvyklého? (modřin na předloktí nebo jinde, hlíny za nehty, bláta na nohavicích, co podrážky bot - byly suché, nebo navlhlé?) Necítil jsi nějakou neobvyklou chuť nebo vůni? (Třeba broskve, sůl na jazyku, nebo vůni čerstvě broušeného železa?)

Možná, že by bylo na místě zavolat zaklínače! ;-D

Chtěl bych se vrátit dočíst opět dosti podnětné komentáře, ale teď usínám :)

Dobrou noc přeji:)

Hmm.. ..já jsem si také několikrát v životě dovolil nechat se unést tam, *kam ..mne zrovna ..nohy (auto, ..., vlak,  náhodná okolnost) nesly, ale už ..dlouho, dlouho jsem si toto nedovolil.

Velice uvěřitelné,,..., velice dobře zapsané :) 

*((to jsem takhle jednou odpoledne -no spíše již navečer- jel z práce kolem Mikulova,..., a napdalo mne zajet se podívat k moři do Itálie.. :). Před půlnocí jsem byl na kamenném molu v Terstu, otočil jsem se, a jel zase zpátky:). Vrátil jsem se (s několika kratšími ..spacími přestávkami :) ) ) druhý den kolem poledne -moji kolegové (přesněji řečeno, v té době mí zaměstnanci :) ) při zápise další jízdy v tom autě se divili, kde se ..přes noc na tachometru vzalo téměř tisíc kilometrů :) )).

Janino, díky! Měj se fajn a.

To se fajně četlo. Skoro jako povídka...

Bixley, díky! Přeju pěknou jízdu večerem a.

Hezký životaběh, hlavně nechat ujet vlaky...

Markel, děkuju! Měj se krásně a.

líbilo a co říci více než *

Sade, nice to meet you! A děkuju. Měj krásnej den a.

Ááále, black... Je to nána. Furt jen frfňá...

Proč nechala ujet vlak? No toho se právě pokouší dobrat, a jak se tak v sobě šťourá, vykukujou zapadlý vzpomínky...

PeS: Nakonec si vzala taxi :)... Tentokrát...

Díky moc, měj se krásně a.

V komentářích je již vše řečeno. Ale tahle napsáno je to OPRAVDU PĚKNÉ.. Gratuluji

člověče Annn.....ta Anna to je bourák.....fakt.....placáka....(P.S. proboha, proč vlastně dnes už zase nechala ujet další vlak???...podle sebe možná  vím ?:-( )

Ukrytá v máku, díky! Posílám placák, Pá a.

Safiáne, díky! Měj pěknej den a.

Evženie, díky. Lepší brožovaná, než vázaná v kůži a nečtená...

Bačkovský, díky! Moje zkušenost s lidmi včetně mužů je, že někteří jsou chytří, někteří jsou docela chytří a někteří jsou "taky celkem chytří, když pámbu dá". No a pak, nade všemi kategoriemi, jsme tady my v Písmákově :) :) :)

Váhám, je-li to báseň v próze (formou určitě ne) nebo epická lyrika. Ale sílu to má.

Hezky jsi to napsala. Já bych svůj život měla jak brožovanou knihu.

Annie - na náhrobný kameň by si musela mať poriadnu stélu a najlepšie by bolo úsporné obrázkové písmo - komiks.  Čítalo by sa  to odhora nadol do kruhu.

Ja som svojmu príbuznému pre úspornosť dala vysekať iba - "poet" - čo je  o dosť kratšie ako básnik.   

Jo a ještě dodatek - Nebyl "docela chytrej" ale "byl chytrej". Musím se nás zastat.

Velmi přesvědčivě napsané, prostě pravdivá část života, poetická proza.  Vše se zarovnalo, uhladilo a snad i odpustilo. A navíc text se povedl možná léle než v textu upečený koláč. 

Alegno, tak to tě skoro lituju: vždyť je to dlouhý jak Harmasan! Máš můj obdiv. A dík. Přeju krásnej den, pá a.

Přečela jsem se zájmem i komentáře, mám to jako Hanka

Luzz, dojímá mě, že to se mnou stále nevzdáváš. To JÁ říkám, naprosto vážně, že jsem přerostlá puberťačka a říkám to na vysvětlenou, proč moje texty jsou takový, jaký jsou. Zvláštní ale je, že - pokud si vzpomínám - ty z mejch textů, který takhle puberťácký nejsou, tě obvykle nijak nezaujaly :) 

Dělám to, jak to umím. Vlastně bych ti docela ráda vyšla vstříc, ale nejsem toho schopná. Víc ze mě holt asi nedostaneš :)

Měj se fajn a.

mám a posielam***

Dievča... Áno, aj... naozaj... Trefné! Tvý komenty jsou tak trefný, že někdy lituju, že mý básně nepíšeš ty :)

Kdyby tu svítilo slunce, kus bych ti ho poslala - takhle mi nezbejvá než ti zabalit kus srdce: chytej! Díky. Pá a.

Herče! Tvoje mlask! mě rozesmálo nahlas. Díky díky díky. Napiš. Ráda si přečtu, a o komenty a doporučení jistě nebudeš mít nouzi :) Měj hezkej den a.

...koho volíš? Lusnu nebo Mažňáka?

...ále třeba Bahňáka!

Zboro! Velmis mě potěšil!!! Díky moc, přeju krásnej den a.

annnie, nepsala jsem nikde, že ty jsi přerostlá puberťačka - můžeš a nemusíš být, to je vlastně úplně jedno... jen jsem se vyjádřila k tomu textu, jak na mě působí... a v podtextu, že by bylo třeba i fajn jít na to básnění jinak, překročit jakýsi svoje naučený schémata.

prostě jen tak to zkusit, třeba to půjde... třeba ne... je to na tobě, samozřejmě.

Marcelko, já bych řekla, že kdo to je, není zas tak důležitý (leda pro mě :) )

Důležitý je, kdo to je pro Annu a jak ho vidí ona a jak s tím naloží. A já pak z toho něco splácám a buďto to bude pro tebe zajímavý nebo ne...

Tak to jsem zvědavá...

Nicméně, kdybychom se víckrát nesetkaly, bylo to překrásné... :) Měj se a směj se a.

Zemeguľa by sa tuším mohla volať aj 

Krajina odchádzajúcich vlakov ...*

Uličný, díky. Pravda je, že všední Annin život je obvykle poněkud méně dramatický :) Ale rozumím, co říkáš. Jsem ráda, že tě to zaujalo. 

Přeju krásnej den a.

Všichni básníci jsou svým způsobem přerostlí puberťáci, nějak to k tomu patří, a o beatnících to platí dvojnásob.

Za mě dobrý. 

8hanko, díky, žes to chvíli žila za mě :) Na mě to chvílema už bylo moc... Děkuju za moc hezkej komentář z duše a srdce. Měj se krásně, pá a.

Njn... já mám teď trochu problém tě číst, když asi už vím, kdo je ten "užasnej svalovec" ;-)

Mortície, a co volíš? :)

Gabi, ach... Tohle si vystřihnu a nalepím na stěnu na tričko na náhrobní kámen :) Díky moc! Zdraví tě mé ego i srdce, pá a.

Čudlo, tak to mě PŘEVELICE těší. To je jeden z důvodů, proč to sem dávám. Díky moc, měj se krásně a.

Marcelko, ano, viz mou odpověď pro Luzz výše.

Můj život je dlouhej. I kdyby skončil dnes, byl dlouhej. Bylo to dosud vlastně několik životů v jednom, a všechny barevný (černá je taky barva) a zajímavý a pro mě důležitý a dohromady upletly ten život, kterej žiju teď. Denně za všechny ty zkušenosti děkuju Bohu. A jak tím životem jdu, dokážu se nad ním (tedy - nad sebou) už sama často usmát - někdy sarkasticky, někdy s dojetím, někdy poněkud s rozpaky... Očekávám, že nad mýma textama to čtenář bude dělat taky. Nemám důvod psát o tom, jak jsem skvělá a moudrá - ale to neznamená, že tyhle kvality nejsou součástí mý osobnosti. Neboť já věřím, že každej z nás je nějakým způsobem skvělej a v něčem moudrej.

Píšu o tom, co mě trápí i co mě těší - a čtenáři, vyber si...

Adam má úžasný svaly a mně se to velmi líbí. A je mnohem zajímavější než muž, o kterým píšu v týhle básni, a nekonečně zajímavější, než má první láska. Vlastně je mnohem zajímavější a pravdivější člověk, než všichni muži z mý minulosti. A pořád jsem do něj zamilovaná, a často o tom píšu. Jen to při kombinaci našich povah a osobností není snadný...

Vlaky jezděj mnoha směry. A já nečekám, že pokaždý, když někde vystoupím, bude někdo čekat. Láska (partnerská) je pouze jedna z potřeb a tužeb mýho života... Ale ano - v téhle chvíli jsem na nádraží a - - -

Děkuju, že máš o mě obavy. Ale neměj - já se vždycky budu něčím trápit. Je to daň za vnímavost a citlivost puberťáků :)

Aby bylo jasno: nedělám si legraci z tebe. Jen a jen výhradně ze sebe. Měj se krásně, pá a.

Krásně všední. A co si vlastně představujete pod pojmem všední? Třeba tuto báseň?

sú tu diela, ktoré sú určite skvelé, pre mňa, prostého človiečika bez špeciálneho vzdelania často nad moje sily a pochopenie...v mojom veku už nemám chuť ako za mlada filozofovať, rozoberať... čo ak to nestihnem do konca? Jeden nikdy nevie, kedy bude navždy off...a tak mám najradšej diela či nazvem to príbehy,  útržky životov, ktoré nielen, že pochopím od prvého slovíčka, ktoré mi tak trochu pripomínajú mňa a môj spôsob života, ale môžu byť aj o celkom odlišnom živote, a predsa si ich zamilujem a hltám a hltám ...viem si predstaviť a aj predstavujem seba v danej situácii, prostredí, podobné pocity, myšlienky, je to fajn chvíľu akoby žiť iný život:)...

*****

Luzz, naprosto souhlasím. To není nic novýho, přiznávám se k tomu: jsem přerostlá puberťačka. A jak to tak puberťáci dělaj, snažím se vyznat v sobě i ve světě. Zatím se mi to nedaří tak, jak bych chtěla - a jak tak čím dál tím víc "přerůstám", kladu si otázku, jestli je to vlastně vůbec možné. Protože sotva v něčem získám rozhled, přehled a jistotu - už se ukazuje, že to má ještě další patro... a další... Někdy dolů, někdy nahoru...

Jsem puberťačka, která ráda čte puberťáky jako třeba Marinu Cvetajevovou nebo Ivana Wernische, a která píše možná hlavně pro puberťáky. A jelikož středem světa každýho puberťáka je on sám, píšu hlavně o sobě. Na rozdíl od všech ostatních básníků světa :) :) :)

S puberťáckým pozdravem Čus bus a hezký vánoce (to mě naučila moje dcera, když byla v pubertě přeju pěknej den a.

Goro, díky. Vždy mě tvé dloubnutí pobaví a potěší :)

Měj krásnej den, pá a.

Květoni, díky. Pokud i mí Květoňové mi rozumějí, můžu už klidně na vavřínech... usnout... navždy...

Přeju krásný dny plný zajímavejch cest a cestiček, pá a.

Vaše prevozchodítělstvo, obávám se, že tento životopis by snadno mohl být přiložen k žádosti o přijetí do ústavní péče :). Nicméně uvážím i další možnosti - náhrobní kámen se mi obzvlášť zamlouvá!

Přeju veselej den a.

Kočkodane, tak to buď rád, žes unik setkání se mnou, teda v dobách, kdy jsem byla volná. Bejvala bych tě balila a pak, jak vidíš, týrala :) Jsi šťastný muž!

A já jsem šťastná, že má báseň zaujala tak vtipnýho, zajímavýho, chytrýho a přitažlivýho chlapa, jako jsi ty :) Díky, směj se a.

Já nad tou otázkou nijak hluboce nebloumám. Ale dala bych si to třeba jak ten film se Sváťou Kuřátkem. Jen tak, že mám teď čas, nic se mi nechce, tak stisknu knoflík, sednu a sleduju obrázky...(a ne, nejsu televizní divák, nemám doma ani bednu!)

Theo, díky! Annino heslo zřejmě bude: z každýho průšvihu vytlouct aspoň báseň :) Nojo, no... Já bych ji zabila, nánu!

Přeju vybraně krásnej den :) :) :), pá a.

Morticie, díky. Já si tuhle otázku snad nikdy nekladu: co by bylo bývalo... Mnohá má rozhodnutí byla velmi těžká a mnohá přinesla další těžkosti, a přesto jich nelituju. V podstatě jsem se sebou smířená a jen hledám cestu, jak to (příště) dělat líp. A tohle hledání je důvod, proč vznikla tahle báseň - mimo jiné...

Jak si tu čtu písmácký komenty, zdá se, že hlasování se zatím přiklání spíš k tomu nechat Svatopluka Kuřátka, ať si pomalu jí, co si navařil - někteří se nad tou kaší ošklíbají, ale kdo ví, jestli by vlastně rádi trochu neochutnali :) 

Měj se nádherně jak v kupé první třídy, pá a.

Revírníku, toť nečekaný kompliment. Děkuju. Víš, kdo je to básník? Člověk, kterej umí líp psát, než žít :) Tož si chvíleme říkám, nejsem-li básnířka :)

Přeju krásnej den. A mimochodem - ráda tě čtu a.

Kamamuro, výborná idea! Ale - jak víš - já jsem jedna z těch, co si myslej, že vlastně žijou ve světě, kterej si vybrali. Z nějakých důvodů jsem si pro tuhle inkarnaci stanovila učební plán, kterej můžu dodržet pouze za použití učebních pomůcek jako je duální svět, emocionální přecitlivělost, ozónová díra, Andrej Babiš apod. :) :) :)

Díky a pá a.

Jamardi, přesně! Ten život! Nebejt něj, byla by Anna naprosto dokonalá :) a blažená :) :) :) Díky moc za velké pobavení!!! Měj pobavenej, naprosto nesložitej den, pá a.

Prosecký, vážím si toho, že se tě to doklo. Děkuju.

Jen (nijak zvlášť důležitý) upřesnění: Anně vlastně imponují svaly, obzvlášť proto, že ona je nemá. Líbí se jí svaly jako důkaz fyzický práce a píle (taže ty vzpěračský pro ni zajímavý nejsou), ale nejsou pro ni nijak zvlášť důležitý a nikdy si podle nich nevybírala partnery :) Jsou věci, který jí imponujou víc...

Ano: historie, to je jiná země. Pěkně vyjádřeno - dej si bacha, mohla bych ti to čórnout :) Já do tý země moc nechodím, ale samozřejmě - jelikož už jsem v ní kdysi byla, jsou ty zkušenosti součástí baťohu, kterej nesu přítomností - tak jako všichni... A někdy - jednou za pár let - mě to pak takhle dostane: něco se přihodí a já si vzpomenu, co jsem si to vlastně zabalila a šmátrám na dně rance a pak zkouším, jestli mi to nemůže nějak pomoct k lepšímu pochopení...

Díky. Měj krásnej den a.

chjo...u teba nikdy neriešim kategóriu, formu, nič, nie je čas, aby mi niečo také napadlo...pohltíš, vtiahneš, doznievaš* annnie to je značka

Já jsem si početl. /*

Víš, Anno, Luzz to vlastně trefně vystihla tou první větou komentáře.

Já si ale nemyslím, že by to byl tvůj záměr.

Život je vlastně hrozně krátkej na to, aby člověk stihl zestárnout a zmoudřet tak, aby nevzbuzoval úsměv a ta chvíle toho zmoudření bývá často pohcena demencí... tak co s tím?

Adam těžko může mít svaly takové, jako tvá vzpomínka na první lásku. Takové by mohla mít až představa kluka z té poslední. Podmínkou ale je nepotkat se "naživo" ;-)

Adam je jen živej člověk a stav zamilovanosti trvá jen určitý čas. Pak je na tobě, jestli si necháš ujet další vlak...

...jsou ale i nádraží, kde nikdo nečeká, tak bacha na to.

nevím, no. pořád mi to přijde jako zápisky přerostlé puberťačky.

ale možná je to záměr.

přitom jsou tam hezký místa (třeba ten verš, jak on bydlí za vodou... a jak se jednou rozhodla jít na opačnej břeh...), jenže jsou utopený v tom ostatním. škoda.

Zaujalo, ann... podařená civilní poezie v próze /nedám s tím pokoj, viď:-)/. 

Hezké. Plynulé, sdělné, emotivní a rozuměl jsem tomu i já.

Ahoj Annie - poslať toto ako životopis niekam, bolo by zaujímavé sledovať osobné reakcie ľudí na osobnom. Bolo by to pekné aj na náhrobný kameň - ale príliš drahé, písmenká šli hore. Dať si to na tričko, neviem kde by končila súčasnosť... 

„Byl vtipnej

zajímavej

docela chytrej

přitažlivej

starej chlap“

Bože ta podobnost, vždyť to jsem celej já! A fousy mám taky.

Ale když odhodím džouky apartně stranou: Tvoje dílko se mi nemalou měrou zamlouvalo.

Začetla jsem se a zcela mne to pohltilo. Umíš krásně vyprávět. Čert vem sentiment, miloučká slovíčka, která mi jindy vadí... Tady, jen co jsem se přenesla přes první "chjo", jsem byla tvoje :) V tom textu je prostě veliké srdce.

Jooo, annie...co na to říct. Mít schopnost vidět na konce těch spoust ujetých vlakú, vidět různé životy, co mohlo být kdybych tenkrát... 

Hlasujte, co má teď udělat Svatopluk Kuřátko? 

Velice se mi tvůj básnivý způsob vyprávění příběhů líbí, chtěl bych to umět taky tak: stručně, jasně, bez okolků - a máme tu života běh jako na dlani.

Život je rozhodně nespravedlivý. Neustále trápí své uživatele tzv. "fakty", které je nutno buď uznat, nebo se ocitnout v beznadějném konfliktu s realitou. Život například nechce uznat americkým tzv. "flatearthers", že země není jen kulatá, jak tvrdí většinoví "kulozemci", ale že by přece mohla být také trochy placatá, aby měl každý kus té své pravdy - jo je přece rozumný požadavek, no ne?

Objektivní realita by měla být stejným konzumním artiklem jako třeba toaletní papír - měla by se vykytovat v mnoha barvách a vůních, a každý by si vybral podle svých preferencí. Ulice bez sloupů nebo se sloupy, s globálním oteplováním nebo bez něj, s posmrtným životem podle uživatelem definovaných parametrů, nebo s důmyslnou marností bezcílně vířící mrtvé hmoty. 

Ale to ne, to je pořád - "kulatá, kulatá, kulatá" - vždyť je to na jedno brdo. Aspoň rok bych chtěl bydlet na Zeměploše, zajel bych si lodí ke Krajopádům, díval bych se, jak všechen ten sajrajt, který lidé do moře odhodili, pěkně padá přes Okraj do bezedných hlubin Kosmejru, a zamával bych levé předné želvě; jedné ze čtyř, které nesou Sloupy Světa. 

Život je složitý. Proč to pořád dělá? :)