Poetika vsi

Ano, souzním. Děkuju.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Lehce se radí druhým/ jak se

chovat, a jak žít -

- lidé na pokraji života

nemají čas na soucit

Citlivě pomoci chceš

jejich zvířatům?

Do sféry své pomoci potom

raděj  rovnou zahrň celý jejich dům!

(„Celková pomoc  pro dům" -

-co to vlastně je? Říkám to už léta (a je v

 tom Naděje) - pro  obyvatele  jeho

přerozdělit (mírně) Možnosti světa,..., podpořit 

jejich motivaci /ke smysluplné  práci pro 

sebe (potažmo pro dílo Otce nebeského)

, ..., pro naplnění kladné života svého,

a tím i společného našeho   rozvoje..)

((...)).

Každý máme svoje okýnko do světa :-)

Je dobře, že lidi začínají soucítit i se zvířaty, i domácími, která žijí často v koncentráku u sadistického majitele .... a těch pár volně žijících zvířat, která jsou tak skromná, že si to nedovede představit ani poslední somálský dítě ...

Je to tak, taky mě to zarazilo. Považuju to za velkou ztrátu pro Písmák.

Se současnou poezí se lze seznamovat i přes internet. To ale není můj případ. Na internetu jsem jen proto, abych se připojila na Písmák.

Svým způsobem se mohu i na Písmáku s tou současnou "oficiální" poezií seznamovat nejen já, ale i mnozí další. Proto mě velmi naštval egil tím, že smazal prakticky všechny své básně. Pro nějakého vysokoškolského studenta to mohla být velmi zajímavá platforma. Nejen ty egilovy básně, ale i kritiky a všechno kolem. 

Tak to mě těší. A ano, to znám. V menších knihovnách končí výběr poezie Hrubínem, Skácelem a Seifertem. Já jsem naštěstí zásobený z dřívějších let sbírkami básní, které jsem dostal od kolegů autorů a různými zahraničními antologiemi, které jsem koupil a neměl čas je číst. Mám jich doma neotevřených ještě asi 150. Takže v tomto čase netrpím nedostatkem.

Zboro,

moc děkuji za tvůj výběr.

V minulých letech jsem trávila zimu ve velkém městě. Tam jsem si mohla sbírky současných autorů půjčovat ve vědecké knihovně. Byt po rodičích ve velkém městě jsme ale prodali a pokud mě nějaká nová sbírka zajímá musím si ji objednat buď v knihkupectví nebo přes internet. V malých městech totiž v knihovnách ani v knihkupectví současnou poezii nevedou.Taková je realita.

Že jsem si tvou sbírku koupila, nelituji.

rozporuplná vec aj debata :-)

Aleno, těší mě, že jsem Ti stál za to, aby sis koupila a přečetla mojí sbírku.

Na středu jsem zvědavý.

Zboro,

po přečtení tvé Pohovky Sigmunda Freuda jsem byla velmi překvapena, kolik tvých básní vyjadřuje soucit s lidmi. To je v současné poezii asi něco zcela neobvyklého. Nyní jsem překvapena tvým soucitem se zvířaty.  Tahle báseň mi dokonce připomíná francouzského básníka Francise Jammese a jednu jeho "psí" báseň v Čapkově překladu. Jammes je pro mě nedostižný idol. Psal skvělým vázaným veršem a uměleckého účinku dosahoval nejen obsahem( obrazy plnými soucitu), ale i formální dokonalostí. Moc ráda bych psala jako on, pokoušela jsem se o to, ale zatím jsem skončila jen u dvou "loveckých" básniček, z nichž první bude zveřejněna ve středu. Bude pro mne tedy moc zajímavé srovnání, jak čtenáři přijmou mé a tvé verše s obdobným obsahem (soucit), ale psané zcela protikladnou formou.      ....Za tvou báseň tip.

Konečně jsem si vyhledala a přečetla tu trilogii od "malehokuby"... a musím přiznat, že teď pro tuto báseň nacházím daleko víc pochopení. Možná jsem si teprve při tom srovnání uvědomila, v čem je dobrá.

Dalo by se to vnímat i jako symbolická báseň o nenaplněném ženském životě. Řetěz by byl nesvoboda. To že ji snědli oběť rodině a štěně na řetězu dcera vychovaná ve stejném duchu.

Jinak. Poetika venkova má i svoji temnou tvář, moc dobře ji znám.

Upřímně se v tom trochu začínám ztrácet. Hodnotit formu této básně se mi zdá mimo. Tohle je naprosto prostá báseň, syrová a emoční. Mně osobně v tom světle přijde ta trrilogie od malykuba jako parodie. Tato báseň vzbudila obrovský rozruch, to je třeba především vnímat. Když nic jiného tak inspirovala. Mne osobně třeba k tomu zamyšlení jak koukáme bez účasti na utrpení kolem sebe. Ne utrpení psů, ale lidí.

Mohu o tom napsat báseň stejně syrovou, ale technicky mnohem dokonalejší. I kdyby však byla sebedokonalejší, tak se vsadím, že se ji nikdo ani nevšimne. Prostě proto, že tam nebude ten pes. To je stará vesta. Staré schéma v literatuře. Nechat umírat tisíce lidí je norma. Nech umřít psa a jedno oko nezůstane suché. 

Zboro, děkuji.

Jsou tři:

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=525912

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=525911

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=525913

Děkuju a2..

Mě si prosím nevšímejte, přátelé, jen procházím kolem, moudře pokyvuji hlavou, a jakoby náhodou zakopávám do kanálu nedopalek od cigarety, který by mohl být prostě jen nedopalkem od cigarety s otiskem čehosi, co vypadá jako fotografie setkání dvou mlžů po dvaceti letech v monochromatické červené, ale také (hrůza to domyslet) by jím být nemusel. V nedopalcích se jeden nevyzná. Kažopádně už je to pryč. 

Ano, jak už bylo řečeno, velmi zajímavá diskuze, to v každém případě...

Báseň se jmenuje - Malinký dvoreček

autor" malykuba01

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=525913

a2a2a, kdo napsal Malého Kubu? Dík.

Lady de Winter,

o formální stránce textu v daném případě nebylo třeba diskutovat, protože je v tom poměrná shoda. Nevím, do jaké míry jsi četla mé komentáře, ale postačí Zborův prolog. Už se jen opakuji. Zbora emotivně reagoval na báseň autora maly_kuba, protože se ho dotklo (a to je na tom to nejsympatičtější), že kubova báseň na stejné téma a také formálně nedotažená, zůstala mimo zájem, ačkoliv je obsahově závažná. U obou pak zvítězily okamžité, neučesané emoce a jde o to, že to občas v jakémkoliv prostoru  je zapotřebí, má to svou cenu, ostatně jak dokazuje i tato užitečná diskuse. Zužovat tento nejrozsáhlejší  literární server jen a jen na kvalitu je prostě mimo realitu a občas takové emotivní šťouchance jsou zapotřebí, protože objektivně nakonec, jak ukázaly ohlasy v diskusi, kultivují i formu samotnou.

Zbora nám chtěl něco sdělit a my jsme si to chtěli poslechnout. Víc bych to neřešil. Některé smutné věci v životě člověk musí brát tak, jak přichází.

No ale to je podle mě právě ten problém: totiž že ta diskuse nebyla o formální stránce textu. To téma samo o sobě přece vůbec žádným problémem není, psát lze o čemkoli, o lásce, týrání zvířat, mimozemšťanech, pěkném ránu na chátrajícím sídlišti. Za mě ten problém spočívá v tom, že ta báseň je absolutně prvoplánová, bez sebemenší špetky čehokoli, co poezii jen vzdáleně připomíná. Nevidím tam žádný originální obraz, žádnou zajímavou práci s jazykem, nic, jen prvoplánovou vyvolávačku emoce. Ta emoce je sama o sobě pochopitelně v pořádku, ale jak jsem psala, v tomto provedení je to emoce ve slevě, ve výprodeji, bum, hnus a hrůza, hele čtenáři, týrání zvířat. Je to naprosto ekvivalentní jakémukoli prvoplnánovému kýči o lásce, akorát s opačným znamínkem.

Irenko, už se netrap, tvůj pohled je naprosto legitimní a subjektivně znásobený tvým každodenním kontaktem se zvířaty. A také jsi obohatila zdejší diskutující, mne nevýjimaje o úhlech vnímání. Celá ta zdejší diskuse nebyla ani tolik o formální stránce textu, jako o místě, velikosti a pojmenování emocí v poezii, což podle mne formu předstihuje. A za to ti patří dík, stejně jako Zborovi,

Na mě je to překořeněné (nic proti překořeněným jídlům, takové chilli pakora, když se člověk naučí rozeznávat mezi odstíny smrtící pálivosti, má něco do sebe), ale jelikož autor(ka) nestojí o nepřátelské poštěkávání hlubší kritiku, a navíc prožívá autentické emoční vzedmutí, nebudu jí (ho) týrat a mizím. Nejsem pes, jsme přece lidi, ne?

Jirko, o mlčení jsem přece nic nenapsala, naopak se sama k těmto věcem často vyjadřuji... jak píšu dnes Uličnému: Věřím v angažovanou poezii i prózu. Věřím i v to, že přes nánosy lží a dezinformací, které jsi zmínil, je člověk intuitivně schopen najít a uvěřit tomu, co je poctivě míněno a dobré ve své podstatě.

Zbora je skvělý básník a tato báseň mi /od sarkastického názvu, protože kdo kdy tvrdil, že venkovská realita je poetická? až po patos v závěru/ prostě nesedí. To je vše...

Janičko, ano, psal jsem o možnosti zaobalit fakta, ale v kontextu, že to v principu nic nemění, jakkoliv je mi tento způsob bližší, zde shoda. V kontextu básně mi však ona pasáž o usmrcení fenky vyznívá jako, byť neučesaná (zmínka již v mém prvním komentáři), ale hodně, hodně naštvaná emoce autora, proto je pro mne i poctivá a uvěřitelná.

Chodí mi odtud avíza, tak se taky ještě vyjádřím (diskuze je to totiž velice zajímavá!). Mi taky nevadí téma. Je důležité psát o tom, co krutého se děje ve světě. Ale tahle báseň mi připadá napsaná horkou jehlou. Takže téma fajn, forma by zasloužila trochu víc promyslet.

Ostatně umění (ať už výtvarné nebo slovní) dnes už nemá pouze estetickou funkci.  A v tom je jeho síla. 

"Lze psát zaobaleněji, zástupně pojmenovávat"... to je z Tvého komentáře, Jiří, o citlivkách jsi samozřejmě nic nepsal, to je moje vlastní formulace. Byla to spíš reakce na Oldjerryho. Jen jsem chtěla říct, že preferovat "poetičtější" způsob vyjádření ještě neznamená zavírat oči před krutostmi světa. 

Janina6, nejsem si vědom, že bych napsal cokoliv ve smyslu ...zaobalit fakta a už vůbec nic o citlivkách, ale o míře citlivosti, což není totéž. Ale možná jsem se nyní jako citlivka projevil, pak se omlouvám.

Oldjerry, díky za avízo, k tomu, co jsem tu napsala, jen dodám (pro jistotu, i když věřím, že jsem se vyjádřila srozumitelně), že jsem neřekla nic proti tématu. Ani já si nemyslím, že by se o nepříjemných, krutých, zraňujících záležitostech nemělo psát, naopak. Šlo mi o způsob vyjádření. Na "fňukání o lásce  jiné citovečky" si fakt nepotrpím, ale může se stát, že ani ty mi nevadí, pokud v nich zablýskne nový pohled na věc, neotřelá metafora... Patetické doslovno mi nikdy nestačilo. A nemyslím si, že vyjádřit se v tomto případě více poeticky by znamenalo něco jako "zaobalit" holá fakta kvůli citlivkám.

Irenko, Zborovi křivdíš, v žádném případě nelze jeho báseň zúžit na výčet krutých faktů, ani náhodou, blíže můj komentář z 18.11.  Je třeba číst i mezi řádky. Tak jako já umím pochopit tvůj vhled, byť s ním nesouhlasím, ale svým způsobem je mi sympatický, tak ty pochop, že pokud máme mlčet o krutostech na zvířatech, pak bychom museli mlčet ve stejné, ne-li větší míře o krutostech na dětech, lidech, národech, až bychom se promlčeli k vlastní smrti.

Ano, lze psát zaobaleněji, zástupně pojmenovávat, ale v principu je to totéž a pak je to otázka míry citlivosti. Ale, a je-mi to líto, že to musím opakovat, nelze číst tak, že necháme vytrysknout jen něco, aniž bychom reflektovoli půdu, ze které verše vyrostly.

Jirko, je pravda, že extrémně citlivě vnímám osudy zvířat, dělám si starosti třeba proto, že kohout kulhá nebo kocour týden nepřišel.

To, co jsou někteří "lidé" schopni provést zvířatům, ale i sobě vzájemně, jsem zažila /nebo se doslechla/ mnohokrát. Jen nevím, jaký smysl pro mě má konkrétně tato Honzova báseň. Výčet krutých faktů... a dojemný závěr...

Básně malého kuby jsou napsané zručně, co se rýmů týká... i lidsky se dají jistě pochopit.

V současné době tu máme týraného kozla, kterého kdosi nechal u plotu na metrovém řetězu /vyhrál ho v tombole a nevěděl, co s ním/, spoustu vyhozených koček, bezzubého kocoura, kterému mixuji jídlo, psa z útulku, rozehřátého na topení, byl hajným nalezen jako štěně v mrazu kilometry od civilizace... atd. Co můžeme, napravujeme, i když ne vždy se vše povede stoprocentně. Za 32 let to byly stovky zvířat.

I tady na farmě nám někdo otrávil páva. Atd atd... bylo by to na knihu. Nebo na báseň, jak kdosi dal koťata do pytle a ušlapal je???

Goro, to nebuď vztahovačná, to není o jedné  tvé básni. To je o převažujícím trendu především v hlavním proudu současných českých básníků. Tohle schéma tu už je desítky let. Hlavně nic moc neříkat a nebýt konfliktní. Když už něco vyhraňeného napsat, tak raději tak, aby to nikoho nezajímalo. 

Samozřejmě, každý básník má básně o přírodě, na tom se nejlépe učí. Já třeba píšu často o blecháh. Ovšem tahle doba si asi zaslouží trošku přiložit pod kotel, trochu básnicky přitvrdit a naložit demokratickému lidu pár ran kovaným veršem na záda. 

To od mainstreamu nečekejme, to je úkol nezávislých básníků. 

Uličný, básníkem, který popisuje padající listí za oknem, míníš nejspíše mne a báseň Metabolismus. Napsala jsem ovšem i jiné, například Tíhu /o pocitech dětí v rodině, kde se vyskytuje domácí násilí/, a jiné, kde se násilí promítá také, spoustu povídek na podobnou notu. Věřím v angažovanou poezii i prózu. Věřím i v to, že přes nánosy lží a dezinformací, které jsi zmínil, je člověk intuitivně schopen najít a uvěřit tomu, co je poctivě míněno a dobré ve své podstatě.

a2a2a2

Do dílny jsem ti věnoval  básničku k jednomu tebou zmiňovanému problému. Najdeš ji tam pod názvem - Kde domov můj.

Jo sebrat odvahu a říct nahlas, že u plotů tam stojí lidé a nemůžeme je přece nechat zmrznout, to by chtělo opravdu odvahu. Naštěstí není nikdo, kdo by mne poslouchal a tím mám dokonalou výmluvu. 

Uličný,

těžko popřít, co jsi uvedl, navíc básníci už dávno přestali být tribuny lidu. A přesto dfenzívní chování, a nyní nemám na mysli jen básnění, ale i ono, vyklízí prostor pro ofenzívní chování. A to, když nemá zpětnou vazbu, nemá ani zábrany.

a2a2a2

na angažovanou poezii není v tomto světě prostor

vše je relativizováno a jedna informace zakrývá druhou

v mediálním prostoru už nikdo nikomu a ničemu nevěří

nezbývá než stoupnout si na bednu od olejovek a přednášet své básně přímo na ulici

kdo k tomu má však v dnešním světě odvahu?

Zborova báseň je užitečná i z pohledu reakcí čtenářů. Např. Gora reagovala odmítavě, přesto že právě ona ví o zvířatech nesrovnatelně více než většina z nás. A nelze ji za to kritizovat, spíše by bylo zajímavé pochopit, proč tomu tak je, zda ženské receptory vnímání a navíc zesílené každodenní péči o zvířata skrývají něco, co nám ostatním nedochází a možná ani dojít nemůže. Prostě, jak tenká či naopak silná je dělící čára mezi vnímáním zla bezprostředního i toho vzdáleného. Její reakci, ač mám jiný pohled, vnímám jako velmi poctivou.

Oldjerry - ano, podepisuji. Je třeba o tom mluvit a je třeba konat. Prát se, třeba i padat, vstávat a prát se zas. Se svinsvy kolem i s vlasními uvnitř. Nedělám si žádné iluze o očlověku, ani o sobě.

a2a2a silné, přesilné, mohu jen potvrdit - v Afghánistánu jsem mezi lety 2006 - 2009 pracoval

Nenapíši komu a tedy všem - kdo se toho chytí:  poezie není jen nějaké fňukání  o lásce. rudých listech podzimních javorů, pípajících ptáčatech a jiných citovečkách. Poezie je pohled na život a okolí z nevšedních úhlů, tedy i na takovéto surovosti  - n ikdy se mlčením nad svinstvem - jakýmkoli - ještě nikdy nic hnusného neodvrátilo. Ale takto - to konkrétní, popisované zde - už ne, ale nějaké příští třeba už ano---

To je tragické pro všechny zůčastněné, kterým se to doufám vrátí... Nemohu uvěřit. Bohužel psí sádlo se nabízí u nás v reklamních letácích...

Musím na podkladě některých reakcí doplnit ke své básničce, která je jen bezprostřední odezvou na vnímání Zborovy básně, doplnit, že verš ...to se nedá ani číst... znamená opak, totiž, že je třeba psát o svinstvu v našem bezprostředním okolí, či dokonce v nás, byť chápu, že to, co je na dosah, irituje bezprostředně a bolestivěji. Ale právě že psát o svinstvech okolo nás je poukazováním na startovací čáru svinstev masových, válečných, apod. A ani my Češi nejsme imunní. Třeba tisíce vražd vyháněných Němců nebo agresivita odpůrcu očkování, ať jsem aktuální.

Já to chápu. Chtěl jsi to napsat surově, neotesaně. Emoci z toho mám až hrůza, ale stejně si říkám, že až se to v hlavě usadí, dá se i otesanějšími slovy dojít ke stejnému výsledku. A ten třeba bude stravitelnější i pro citlivé povahy :) Prostě už ze startu básně, díky té strohosti textu, tuším, jak to dopadne. A taky že dopadlo.

Příliš silný kalibr (méně je někdy víc...) Bolí mě z toho žaludek, ale poezii si představuju jinak.

Hustý.

Na okraj

Ukamenovaná žena v Afghánistánu,

Ujguři v převýchovných táborech,

mrznoucí uprchlíci v Bělorusku

a básníci mlčí.

Psali, že někde na vsi utopili štěňata

a z mámy vytavili sádlo.

To se nedá ani číst.

Bolest na dosah.

a2a2, dík za pozvání, máš slušnej komentář

Báseň jako celek rozhodně není naturalistická, dokonce verše o zabití a řetězech jsou jen doprovodné k jiným, které žalují bolestivěji, např. o náruči slámy a celá poslední sloka, svým způsobem i nekompromisní, ale ne smířlivý verš o loterii života. V poslední sloce bych slovo ...vůně... zaměnil za poctivější ...pachu..., neb má stejně silný dopad. Na druhou stranu slovo ...vůně... demonstruje nezvládnutou emoci autora, což je ovšem samo o sobě pozitivní. Ale je třeba také myslet na jeho motivaci, a sice roztrpčení, že tak málo lidí nevnímalo stejný dopad zmíněné básně malého kuby.

* hrůza, ale zažila jsem podobné v Jugošce, když jsme šli kolem haldy odpadu za městem,chatrče a psi na metrovém žetězu, už ani neštěkali, jen vyvalené oči... jen doufám, že i psi mají psí nebe

já tomu rozumím po svém....https://www.facebook.com/…am/  

Trocha máminy vůně, to mě zasáhlo. O čem to vlastně blábolíš

Oldjerry - o tom, že "realita občas nehladí" bohužel vím své... nesnáším jakékoli násilí, děsím se ho a nerozumím mu ani ve tvorbě /v takovéto formě/. Takže je závada zřejmě "na mé straně vysílače"... ačkoli například mé povídky jsou většinou neveselé, výjevy ala natura /a že jich reálně bylo/ do nich nedávám, protože většina lidí si umí neradostnou realitu představit mezi řádky.

Překlep v mé první reakci: nečitatelné /ne nečitelné:-)/...

Tak konečně jeden básník, který se nedívá stále jen z okna na padající listí, nebo na noční oblohu. Občas je dobře podívat se přízemně kolem sebe, co se kolem nás děje. Co jsme vlastně zač. Že to snad ani nemůže být pravda, chtějí všichni doufat. 

Narural, silné, ořezané na podstatu ... trošku ve stylu Nabarvené ptáče, i když samo sebou Nabarvené ptáče je v surovosti o daleko výš. Dílo rozhodně zaujme.

Jako emočně je to efektivní, ale opravdu za levno, netřeba žádného básnického umění. Dalo by se to zbavit těch odřádkování, udělat z toho pár vět a vrazit na Facebook, nikoho by ani nenapadlo, že to měla být původně báseň. Ironické vzhledem k názvu: skutečnou poetikou vsi je ta báseň sama. Místní šop s textilem, vše za stovku, v rohu sleva za třicet. Sdílejte než to smažou.

Ano, hodně tvrdý naturalismus jsi použil k vyjádření něčeho, co se někde stále udržuje ...

Tvrdý, ale reálný naturalizmus... dějová podstata však nesmí mít vliv na posuzování díla, tedy tip i za krutou realitu obsahu...

Gora - Realita občas nehladí... a přesto je součástí života a dokonce i poezie.  Se mnou to taky zatřepalo....

Je smutné, že se tyrání zvířat často neřeší, či řeší až příliš pozdě. 

Jen doplním, že jsem tě jako strávníka nevnímal.

nejspíš s tou "svačinou" autentický zážitek, jinak by ses k takovému naturalismu, ač ti realistické stíny v poetice nejsou vůbec cizí, neodhodlal. Je to spontání (proto i neučesaná) reakce a upoutávka na báseň malého Kuby, a dlužno dodat, že potřebná a o tobě v dobrém vypovídající.

Honzo... pro mne v podstatě nečitelné... promiň...