Dívka a moře - Potíže s krokodýlem II.

Potíže s krokodýlem

(prosinec 2002)

II.

Krokodýl žere téměř vše, co je živočišného původu. Pod vodou loví ryby, které polyká celé a nepohrdne ani želvou, krabem nebo chobotnicí. Suchozemským zvířatům plovoucím ve vodě útočí na měkké břicho. Pokud dostane zálusk na neopatrného žíznivce u napajedla, vrhá se po krku. Svou oběť stáhne pod vodu, kde ji utopí. Potom roztočí tělo a rve z kořisti kusy masa, které polyká celé.

Když krokodýlova hlava dosáhla úrovně medúzovců, dívka vyskočila a začala ustupovat ke schodům na palubu. V té chvíli se plaz vymrštil. Prudkost útoku byla taková, že vyskočil hlavou téměř dva metry nad hladinu a přední částí těla padl na plošinu. Čelisti sklaply kousek před dívčinýma nohama. Vyděšená nenadálým útokem zakopla o první schod. Krokodýl se zřejmě nemínil kořisti vzdát a předníma nohama hrabal na kluzkém plechu, pomáhaje si ocasem, kterým bičoval hladinu.

Než zabraly o okraj i zadní krokodýlovy nohy, popadly dívku v podpaží čísi ruce a táhly ji po schodech na palubu. Byl to Čočka, který již chvíli sledoval její počínání, ale ze svého místa nemohl vidět, co se pod hladinou odehrává.

„Holka, to bylo o fous,“ oddechl si, když ji postavil na nohy.

„Díky,“ špitla, „byl to fofr.“

„Tyhle potvory jsou hodně rychlý. To si ho pod vodou neviděla?“

„Viděla, pomalu plaval u dna a bála jsem se, aby nezdrhnul. Tak jsem jen chtěla upoutat jeho pozornost, než někoho stačím zavolat.“

„Ty si teda číslo. Tohle zůstane mezi náma, protože už vidím šéfa, jak by zuřil. Prcku, občas se dostanem do nebezpečný situace, ale nevyhledáváme je. Jasný? Příště dřív mysli a potom radši někoho zavolej. Teď padej svolat kluky a já běžím pro nádobíčko, než nám uteče,“ při řeči vlekl dívku za ruku přes zadní palubu.

Za necelou minutu se posádka vyhrnula k dekompresní komoře umístěné za nástavbou, kde zůstali překvapeně stát. Nad schody z plošiny vykukovala obrovská hlava. Jen Čočka s kamerou přeběhl až k zadnímu pažení na levoboku odkud mohl plaza točit.

„To je neskutečný,“ žasl Ichtyl, „polovinu tejdne nic a teď se dostaví až na palubu. Jako by se nám vysmíval. Kdo ho objevil?“

„Poděkuj Prckovi, když ho viděla plavat kolem, začala poskakovat po plošině, dokud ho nepřilákala a potom mě zavolala,“ křičel ze zádi Čočka upravenou verzi, jak se plaz dostal na loď.

Krokodýl zřejmě došel k závěru, že mu kořist nemůže z ohraničeného prostoru uniknout, a ještě bude mít na výběr. Beze spěchu vysoukal tělo na palubu, kde začal řešit dilema s volbou nejchutnějšího menu. Jenomže nadarmo se neříká, kdo dlouho vybírá přebere. Když mu do mozku konečně dorazila podivná informace, že dopolední svačina mizí z dosahu, bylo pozdě. Jako zástup spěchajících mravenečků, vyšplhala posádka po žebříku na válec dekompresní komory, kde se usadili v bezpečí na lávce. Zbyl jen Čočka v rohu paluby, odkud nepřestával natáčet.

„Čočko zmiz odtamtud nebo si tě dá k obědu,“ přikázal kapitán.

Jakmile kameraman udělal krok k přídi, krokodýl na něho zaměřil pozornost. Čočka opět strnul na místě.

„Hope skoč na pravobok, odlákej ho a zavři mříž,“ rozhodl šéf.

Potápěč sklouzl na palubu, kde začal poskakovat a mávat rukama před uličkou na pravoboku. Krokodýl k němu okamžitě vyrazil. Hop uskočil a zavřel mřížovou zábranu. Tímto zařízením kdysi vybavili loď, když Ichtyl přivedl čtyřnohého pasažéra. Měla za úkol bránit psovi v přístupu na zadní palubu, odkud mohl spadnut do vody. Již dva roky ho neměli, ale mříže zůstaly. Sotva se krokodýl k Hopovi přiblížil, Čočka zamířil tryskem k uličce na levoboku. Když plaz zaznamenal, že mu i tato kořist uniká a změnil směr útoku. Pozdě. Kameraman mu těsně před čumákem také přirazil mříž.

„Tak to bychom měli,“ zkonstatoval šéf a přehlédl posádku sedící na lávce komory jako slepice na hřadě, „co dál Ichtyle?“

„Takovej kousek jsem ještě neviděl, do sedmi metrů mu moc nechybí,“ ocenil vědec přes mořskou faunu krokodýla, který se usadil uprostřed paluby s úmyslem počkat, až kořist uzraje a spadne mu do pootevřených čelistí, „Čočka skočí pro foťák a metronor. Zdokumentujem a změříme ho, dokud si tu v klidu lebedí.“

„To je kousek,“ zhodnotil krokodýla Zrzoun, „a k tomuhle si nás chtěl poslat pod vodu? To i žraloci jsou sympatičtější.“

„Je krásnej,“ připojila názor dívka, „chtěla bych ho vidět ve vodě.“

„Uvidíš,“ rozhodl šéf, „Pumpička se Zrzounem připravěj klec. Do vody jdeš s Čočkou a Hopem. Ichtyl vymyslí, jak ho dostat z lodi.“

- pokračování –

(v dílně)