Dnes ne...

Jaj Kočkodane, bránice je v pohybu, děkuju :D Překlady pomáhají, to máš recht! A bílý už pít nebudu, slibuju ***

Pilas večer víno bílý,

teď máš hlavy bolení,

přesto vstávej, Nino Lili,

den se blíží k poledni.

V tvém žití kdos plýtval stíny,

podezíráš osud,

helfne překlad z italštiny,

ztupí Smrtce kosu.

Jen tak rýmovaně blbnu, maje na mysli ušlechtilý cíl – vyvolat na tvé tváři pousmání. (či dokonce přimět bránici alespoň k drobnému pohybu) ;-)

Taková dušičkova a tip

Nino,

na tvou otázku, jak se v tom má člověk vyznat(např. v problematice gramatických rýmů) mám jedinou odpověď: číst, číst a číst. Díla básnických autorit jsou většinou v přímém rozporu se stále omílanými klišé.  

Já si taky nemyslím, že by byl nekvalitní nebo banální, chtěla jsem to zkusit bez něho, ano, spíš cvičně, ale asi je správně nějaký kompromis, uvidíme. Zatím si tak hraju a učím se :)

Pokud se gramatickému rýmu vyhýbáš jen dočasně, z cvičných důvodů pak dobrá. Rozhodně se ho však nezříkej dlouhodobě. To, že je nekvalitní - to bejvávalo. Dneska už také lidi mluví úplně jinak než před sto lety. Pro mne je gramatický verš naprosto nepostradatelnou součástí buranské poezie. Není nic inspirativnějšího, než pohled na svět očima primitiva.

Kdyby jen hleděla...Ona mi do toho kecá, potvora :)

Janino, děkuji, zdá se, že jsi závěr pochopila správně :) Děkuji za přečtení*

Zajímavá, tou atmosférou skoro hororová... A přiznám se, že ačkoli je to velmi pochmurná báseň, závěr mi přijde vlastně dost vtipný.

Není co odpouštět. Jako ostatně většinou. 

vím vím, ale říkala jsem si, že mi to odpustíte...takže taky bez smajlíka...díky!

Našlapuju, našlapuju... a už beru za kliku. Trochu vrzly rýmy plouží/paží...dveřím/smířím. Jednoslabičný souzvuk přecházím a ráda tipuju. A toho smajlíka škrtám, abych nenarušila dramatickou atnosféru. 

Musím přiznat, že to byl úmysl...

Líbí se mi verše, jen jsou svým támatem ponuré .....

Venco, tak nějak.... někdy ani sama nevím jestli jsem snem, nebo tím, kdo sní...

Občas je v ulicích v noci potkávám, kolem Bertramky je jich asi nejvíc. Mátožné, zmatené stíny, ale občas se najde i nějaká hlava otevřená, která po chvíli vyšpekuluje, kolik uhodilo. Sedneme si mezi náhrobky, já kouřím, on zkouší něco vyčuchat, vzpomínáme, a s ranními červánky, když žluté a modré osvětlení ulic Práglu začíná blikavě pohasínat jako přestárlí světlušáci, se vše rozplyne. 

Byl to sen, opilcův košmár? Kdo ví.  Sám se musím ohánět, aby mě kyvadlo dní a nocí nebacilo po palici. 

Rhodos: kujuuu

Alenakar: no a pak se v tom má jeden vyznat, že... :D

Kamamura: pravdu máš, ale stejně mě vždycky spolehlivě nas... :D Díky za pochvalu!*

dobré

Nino,

gramatický rým používali všichni velcí básníci. Například Gellner, Březina, Hrubín a další. Pokud je gramatický rým použitý vtipně a v rozumné míře, pak může básni i prospět. Jen těch gramatických rýmů nesmí být moc a nesmí působit neohrabaně.

Jiří Karásek je už v podstatě zapomenutý dekadent, stejně jako třeba Opolský. Jediný dekadent, který stále žije je Karel Hlaváček, kterého částečně považuji za svůj vzor. Snažím se psát čas od času podobně jako on. Někdy to funguje, ale jindy(viz můj Hamlet + Ofélie) to čtenáře moc nezaujme. Zvuková dokonalost příznačná pro Hlaváčka by asi musela být spojena s výrazným, poutavým obsahem. Neurčitost jako metoda dnešnímu člověku nejspíš nekonvenuje.

SUPER! Moc tě chválím. Syrio Forel měl vždycky oko na talentované studentky! A na smrtku nebuď moc přísná - je to starej morous, a i když mu člověk rezolutně řekne "Dnes ne!", tak ho ten kostnatý nezdvořák stejně podetne jako zmrzlou sazenici vinné révy. 

Jenže tím jeho arzenál končí, jakmile je člověk jednou mrtvý, smrt nad ním ztrácí veškerou moc, protože dvakrát nikoho zabít nemůže. Teď jí to můžeš dát sežrat, můžeš kritizovat techniku seku nebo se vysmívat umanutému, marnému pedantství (lidé stejně rychleji přibývají než ubývají, tak nač ta staletí marné snahy?). 

Zkrátka, mrtvý člověk je konečně skutečně svobodný a nemá se čeho bát. 

Jak napsal Shakespeare (aspoň doufám, že to byl on): "Kdo umře letos, má napřesrok vystaráno!"

Alenakar, dekadence je přesně to, kam jsem mířila, takže to funguje, jak má...kde se vzala? tak nějak si ji nesu odmala, jsme pokrevní sestry...ano, vím o nedokonalosti rýmů, je to momentální snaha vyvarovat se gramatického rýmu, učím se, měj strpení :)

Litarts, pokaždé si říkám "teď už něco pozitivnějšího" a pak začnu psát a ujede to do depky :D Pokusím se to napravit, ale období je zrovna takové nějaké....jak to říct slušně...momentálně jediné, co je v mém světě pozitivní je můj covid test...časem snad budou i kytičky a sluníčko :)

Safiáne, ano, máš pravdu, vím o tom a dlouho jsem přemýšlela, až jsem to tam nechala, někdy i vada na kráse může být nějak přitažlivá :)

Radovane, to mě opravdu těší, ta rytmika mi ještě úplně nejde, i když tentokrát jsem se opravdu snažila potlačit svoje tendence pokaždé tu pravidelnost něčím rozbít :D Jen se do těch vázaných pusť, když je chuť, je i inspirace a já si je mooooc ráda přečtu!

Nino,

kde se vzala ta dekadence? Připomíná mi to Jiřího Karáska ze Lvovic. Ten ale psal tradiční sonety, nikoli anglické.

Jako dekadentka tělem i duší musím dát tip, chtělo by to ale hodně zapracovat na kvalitě rýmů.

plouží - paží

šat - smrad

dveřím - smířím     

...to nejsou zrovna dokonalé rýmy. Jiří Karásek by je nepustil do tisku.

Přečetl jsem si několik Vašich básní a ve všech mi vadila ta ponurá, depresívní nálada. Jistě máte i svoje optimistické stránky. Psát dobré básně je o vyváženějším obsahu, který dává bohatější pohled do vlastního i obecného života. Technika básní by se dala ještě vybrousit, ale chce to mnoho úsilí.

Rým spojující 10 a 12 verš je možná k diskuzi z rytmického hlediska. Při čtení, kde bude vždy za 6. slabikou pauza,  pochybnost téměř vymizí.

Ještě mě napadlo, jak mě to nadchlo, že dostávám chuť pustit se do nějaký pořádný vázaný básničky, ale hned jsem ochladl, páč tuším dřinu.

Velmi velmi velmi slušné (většinou) daktyly, a až do sedmého verše (včetně) se nedá nic rytmicky zlepšit ani o píď a poté pár věcí možná o minipíď ale to nestojí za řeč. Je to práce, ze které čiší - autorka umí. 

Dějově taková příjemná temnota. Čirá, bez kalů a sedlin. Za mě výběr.

Snad jen trochu nahořklé...? :)

to jsem ráda :*

líbilo *

zajímavý postřeh... :D

Ty jsi polednice ..