príliš ozbrojené miesto

Nemohu říci,že vím jak se cítíš,protože jen my sami víme jak se cítíme.Mohu ale napsat:Chápu.

Když je to někdo vzdálený, není to tak děsné, jako když ho přímo známe.

/*.

Souhlas s Kočkodanem. Už nějakou dobu jsme si sami sobě nejnebezpečnějším druhem.

..........................*

.....*

Před týdnem se oběsil jeden můj bývalý kolega. Dal se na podnikání, dlouho se mu dařilo a najednou ne. A jeho starý otec, kterému je přes devadesát, pořád žije. První syn se mu upil k smrti, druhý oběsil, mezitím manželka skončila na vozíku a taky umřela.   ...Je mi víc líto otce než synů.   ...Tip 

Ahoj dievča - teraz asi z nejakej obývanej oblasti, máš môj obdiv, ja nedokážem napísať niečo, čo sa ma príliš osobne týka, teda s časovým odstupom a s rozmýšľaním, koľko pritom o sebe prezradím.  

Je mi to ľúto.

Ach dievča. Když se něco takovýho stane, v první chvíli pomyslím na matku, která tu zůstala... Bůh jí pomoz.

Svět byl vždycky nebezpečný místo. Ale člověk by řek, že už jsme měli dost času se naučit nedělat to, co bolí... 

Tip a pohlazení tobě a modlitbu za aktéry tragédie posílá a.

„Povrch Zeme je príliš ozbrojené miesto 

vo vesmíre.“

A vinen je tím živočich s někdy tak podivně znějícím jménem Homo sapiens...

smutné...nech napíšeme čokoľvek, potrvá, kým ťa prebolí a život pôjde ďalej bez neho

Hrozně smutné. Chápu, že jsi to musela napsat. Sdělená bolest, poloviční bolest.

No jo. Co k tomu říci.. . 

Dnešní svět nějak přestává být dobrým místem.

tohle jsou težké chvíle, těžké je je vstřebat a těžké něco k tomu napsat ....

To jsou šoky. Člověku se ani nechce věřit, že se to stalo.

Ufffff... takovéhle zprávy umí člověka pěkně uzemnit. Drž se! Posílám sílu.