V podzimních polích

Juliáne,

jsem ráda, že se tahle básnička zalíbila i tobě a děkuji ti za padesátý tip, který mne posunul do jakési "elitní skupiny", kterou tady kdysi evidoval kybernebožtík Kamamura. Vždycky jsem chtěla psát verše, které čte hodně lidí.

Safiáne,

odpovídám na tvou kritiku pod smazaným Thrash metalem.

Souhlasím, že úspěch poezie dnes jenom pramálo souvisí s její kvalitou. Proto nevidím žádný důvod,proč bych zveřejňovala další své básničky. Dnes tady už pomalu nemám žádné čtenáře ani příznivce. Zájemci o konzervativní poezii se objevují a zase mizí, takže - až se objeví, začnu možná pro ně něco psát.

Za konzervativní ideály se dá bojovat i bez básniček. 

Helen,

děkuji. Mám více takovýchto básní. Možná se budou líbit i ty další. Zveřejním je ale, až se na tento text zapomene. ...Na každý text se jednou zapomene.

Moc se mi líbí. Soucitné.

Iveto,

moc děkuji za tvou pochvalu.

Výběry mohou udělovat pouze členové redakce.

Hezká báseň, zažadila bych ji do výběru 2021 :-), jen nevím jak ....

Janry,

jsem moc ráda, že se ti to líbí. Díky. Na leden mám nachystanou další loveckou básničku.

jesennozimná poĺovnícka tématika podaná veršom sa mi páči

per_zay,

díky za típek i za specifickou pochvalu.

hmmm ... T

Moc nechápu proč mi své odpovědi píšeš na Romantika, tady je místo dostatek. Tedy pokud tvé důvody nejsou reklamní?

Tvé odříznutí od současnosti je nesmysl. To je přesně důvod proč současní básníci nikoho nezajímají. Oni nejsou současní. Nerespektují aktuální témata ani vývoj jazyka. Příkladem jsou četné archaismy. Například přístup k tzv. gramatickému rýmu je dost přežitý. K dnešní době je to naopak velice přiléhavý výrazový prostředek. Tak by se dalo psát dál a dál.

Ovšem shrnu to rychle. Současní mainstream naší poezie není ničím motivován dělat moderní současnou poezii na aktuální témata radostná i bolestná. Je to dáno tím, že jsou napojeny na nejrůznější granty a dotace. O tom co je kvalitní báseň nerozhodují čtenáři, ale úředníci dotace přidělující a pak pracovníci neziskovek, kteří vybírají publikované  básníky.

Podobná situace je ve výtvarném umění. Zrovna včera jsem viděl v ČT jednu takovou paní, která vybírala obrazy do státem dotované galerie. Představa, že zrovna ona rozhoduje o tom, který malíř si zaslouží být prezentován a který nepovšimnut, je děsná. 

Uličný,

moc děkuji za tvůj příspěvek. Odpovím ti pod Romantikem.

Jsem na tolik stár, abych si pamatoval, že lidé jako Tichý, za komunistů oficiálně neexistovali! 

Opakovaně nesmyslně tvrdíš, že básníci dnes neexistují. Vycházíš jen z toho faktu, že v českém prostředí se nedokáže žádný básník uživit jen psaním básní. Tak tomu však bylo i v minulosti. On i ten Mácha by se jen psaním básní neuživil. Třeba Neruda měl mnoho dalších zaměstnání atd. atd.  Mohu tě však ujistit, že i v našem prostoru je v současnosti velké množství kvalitních básníků i mimo mainstream.

Navíc naše povaha je specivická v tom, že umělce oslavujeme až po jejich smrti. 

Co mne však mrzí nejvíc, je tvoje neochota podívat se trošku dál. V současnosti je na světě mnoho kvalitních básníků. Jde jen o ochotu hledat, číst a překládat.  Číst současné básníky, kteří žijí, nejen ty mrtvé.

I když tvoje logika, že ten koho nečteš je špatný, protože ho nečteš, ta je dokonalá.

Uličný,

pod touhle básničkou už kritiky příliš nabobtnaly, takže ti odpovím pod Romantikem, kde je ještě volná kapacita. 

Tak pokud Safián skutečně je takový odborník, tak je tu pak druhá možnost, jak vysvětlit ty nesmysly co tu napsal. Prostě si z tebe dělá legraci, protože to nikdy nepoznáš.

Uličný,

opakuji, že jsem vědcům za jejich rozbory a poučení jen a jen vděčná. Safián je zde jediný člověk, se kterým tu dá diskutovat o dějinách poezie, preciznost rozborů Silene je dokonce daleko za hranicí toho, co jako autorka já osobně potřebuji o konstrukci veršů vědět.

Já tě do žádné škatulky nezařazuji. Ty se do této "škatulky" (civilistický konkrétista) zařazuješ sám svými kritikami.

a2: Snad tato další odbočka nebude Aleně pod dílem vadit, jako perfektní a nádherný příklad výše popsaného metra vřele a všesměrně doporučuji autorskou perlu Cvrček a mravenci od Jiřího Zdeňka Nováka (J. Z. Novák). 

Jiří (a2), děkuji za avízo. 

Obecné jambické schéma pro tzv. čtyřstopý jamb vypadá takto:

w0S1w1 S2w2 S3w3 S4w4 4JŽ (= čtyřstopý jamb ženské zakončení)

w0S1w1 S2w2 S3w3 S4 4JM (= čtyřstopý jamb mužské zakončení) 

w = slabá pozice (nepreferuje přízvuk)

S = silná pozice (preferuje přízvuk, avšak jeho přítomnost na všech pozicích není nutná)

Začínající autor může mechanicky sepsat např. jednoduchoučkou říkanku, kam rozmístí přízvuky, kterými se myslí práce právě s hlavním přízvukem slov. (Z tohoto hlediska versologická strojová a počítačová vyhodnocení  opravdu v základu s vedlejšími přízvuky nepracovala. A funguje to, ale má i své slabiny.

V současnosti už nějaké výstupy jsou.)

Já osobně v detailních rozborech k fonologickým suprasegmentálním jevům přistupuji velmi obezřetně, vědoma si vlastní možné omylnosti i mnoha (ne všech) problematických výstupů různých prací a odborných textů. 

Na písmáku, pravda, lehkověrně, ale to abych raději pořád mlčela, což mi rovněž nejlépe svědčí.  Ani písmáku tu správnou pozornost a soustředění věnovat nemůžu.  

Postupně se autor může přesunout až k extrémům, a sice usazování šesti a víceslabičných slov, kde je dobré právě s rytmizací pracovat, stejně jako zohledňovat, jakým způsobem bylo víceslabičné slovo vytvořeno.

Typický krásný příklad:

zelenobílý (zeleno+bílý)

Termín "nestopový jamb" znám ponejvíce pro případ, kdy mužský verš končí nepřízvučně, tzn. jako v této Alenině básni s výjimkou verše zakončeného jednoslabičným a přízvučným "vstříc".

Aleno, já o voze a ty o koze. Já se s tebou nepřu o tuto konkrétní báseň. Náš rozdílný názor na oživování Máchy patří pod jiné dílo. Tady prosím zůstaň u podstaty problému. Tím je Safián a Silene, kteří tu v rádobý odborných rozborech napsali matoucí nesmysly. K tomu se vyjadřuj.

Tím, že mne začneš osočovat a škatulkovat, tím tento problém nevyřešíš. 

Mimochodem já ti za toto dílo dal tip také. Já totiž tvé básně čtu, to se dá totiž snadno zjistit, kdy a kdo tvé básně čte. To už asi víš viď. 

Uličný,

ty jsi notorický konkrétista a civilista. Nic proti tomu. Nemůžeš ale, tak, jak je tady zvykem, vnucovat někomu svou literární orientaci.  Já jsem "klasik" a pohybuji se v rovině abstrakcí a symbolů, obecně řečeno v rovině myšlenek. Kdybys to skutečně chápal, třeba bys aspoň částečně pochopil i o čem je můj Romantik dnes. Jenže ty se na celou poezii díváš z omezeného zorného úhlu svého konkrétistického civilismu. Na to by měl právo třeba Zbora. Jenže Zbora tak omezený úhel pohledu nemá. Dal mi za tuto báseň nejen tip, ale i výběr, třebaže je to báseň zcela obecná, navíc založená na rytmu a hudebnosti a také - na soucitu, který je věčný a nadčasový. 

Aleno přečti si ještě jednou co tu Safián a Silene napsali v kritikách. A ano myslet nad tím musíš. A přestaň už konečně soutěžit o tipy a začni psát básně o nádražíčku, to píšeš opravdu z duše. 

Radovane, děkuji za skvělý nápad, hned se podívám na autorské stránky Safiána a Silene. očekávám skvělé vázané verše ve značném množství. 

Radovane,

když se do mě někdo opře( ne že by se to poslední dobou stávalo často(, vždycky se koknu na jeho autorskou stránku. Často mi pak dojde, proč je ten člověk tak agresivní.

Jasně, myslel jsem to obecně

Radovane,

já snesu každou kritiku, která je věcná a konkrétní a která má nějakou logiku.

To co nesnáším, je postoj jakéhosi "objektivního" kritika, který se tváří, že ví, jak by dnes měli všichni psát a má tu drzost, že se chová jako učitel k žáčkům, i když jeho vlastní dílka čte jen pár kamarádů a on sám je rád, když za ně dostane pět tipů.

Safiáne,

za poslání "Lovecké" bych ti byla moc vděčná. Nedávej už ale ten textík sem. Diskuse tu nabobtnala do nebývalých rozměrů. Pod mými novými máchovskými sonetky je zatím místa dost.

Uličný,

nemyslím, že by Silene a Safián psali nesmysly. Ostatně jsou to literární vědci a já si jejich odborného názoru velmi vážím.  ...Já vůbec nemám problém s uznáváním odborných autorit, třeba právě ve vztahu k teorii vázaného verše nebo ve vztahu k literární historii. Tady jde o nesporné expertní názory.  Mně zde naopak vadí pár autoritářů, kteří se tváří, že vědí, kam by dnes měla kráčet poezie a z hlediska těchto svých bludů mají tu drzost poučovat ostatní. Dokonce se vydávají za jakési "objektivní" kritiky.  ...Od takovýchto "odborníků" raději co nejdál!

Aleno tvá snaha je jedna věc. Tam je jistě dobrý úmysl. Pokud vázanému verši skutečně rozumíš, tak proč toleruješ takové zjevné nesmysly, které tu napsal Safián ve spolupráci se Silene? Proč se sama nevyjádříš jasně? Chce to více odvahy.

Uličný,

kdysi jsem tu také opakovala názor, že člověk buď má pro vázané verše přirozený talent a pak by je měl psát a nebo ten talent nemá a pak by se měl spokojit s verši volnými. ...Ale proč by pak tady na Písmáku vůbec byli "osvětoví pracovníci" jako já? Zveřejnila jsem srovnání svých sonetků s Máchovými právě proto, aby se zájemci něco dověděli o rytmu.  Kdybych si i dnes myslela, že ten, "komu není shůry dáno" se nic nenaučí, určitě bych se neangažovala. Ale já se snažím, protože vidím, že vázaný verš není mrtvý a je o něj stále zájem. 

Radovane, tady ale vůbec nejde o způsob kritiky a zda se někoho dotkne. Tady jde o naprosto nesmyslné žvanění. O naprosto základní chyby. nesmyslné značení přízvuků, výroky o vzorném metru, nekonkrétnost, šumlování,  nesprávné používání odborných pojmů a zároveň pojmové žumpy /jak o sobě sám Safián napsal/. 

Safiáne, nemůžeš se učit teorii verše od prostředka. Buď pro to má člověk přirozený cit, nebo musí začít pěkně od základních fonetických pravidel. Pak uvidíš, že to není s metrem zdaleka tak jednoznačné a přednášet z listu není tak jednoduché. Hlavně tu ze sebe prosím nedělej odborníka, když nejseš. Hrůzou mi stává srst na těle, když si uvědomím, že tu Janina na tebe odkazovala začínající autorku. 

Uličný, jestli jsem tě naštval, omlouvám se.  Rozhodně jsem tě nijak nepodceňoval. Ale musím se ohradit, že v mém pojetí je teorie verše složitá a nedostupná. Já určitě nejsem teoretik. Teorie verše je dnes více akademický než praktický obor. Novější příručky a učebnice, alespoň ty, které jsem probíral, mě úvodem poučili o českém přízvuku, zejména o tom vedlejším u delších slov a praktické rady mi nedali. Přitom stačilo vzít metrum a bylo úplně jedno, kde je faktický vedlejší přízvuk - byl  tam, kam ho postavilo metrum. Starší příručky se dokonce spokojovaly s konstatováním, že metrum musí být definováno dostatečně silně, aby přeneslo nepravidelnosti.  Nové, (zdá se, já je neznám) se tím zabývají detailněji.  Určitě mají pravdu. Ale ... Je z praktického hlediska taková důkladnost nutná? 

a2a2 - já bych to tu už neprobíral. To můžeme jinde, kde nám nebudou překážet předsudky a dezinterpretace. 

Uličný

některým básníkům jde ublížit jakýmkoliv komentářem. Nikdo nemá tuchu, jak bude sdělení interpretováno, kdo je křehulka, na co je kdo citlivý či alergický. Komu poučení (moudra) umocní pocity méněcennosti a koho přimnějí k zájmu něco se dozvědět, naučit.

Najbezpečnější prostředek, jak neublížit je - nic k ničemu nepsat. Ale ani to není 100%, někdo by si to mohl vyložit - ignoruje mě.

Kupodivu ani výhradný obdiv, chválení ... nemusí fungovat, nemyslí to ironicky

a2a2a2 

Když chce člověk psát, tak je výhodné umět i číst. Mne prostě zmínění "odborníci" naštvali tím, že si myslí, že buran neumí číst. Já jsem toho Durycha, Zicha či nejnověji Olivu samozřejmě četl také. Přesto, nebo spíše proto, bych nikdy neměl tu drzost trousit tu taková zaručená "moudra". Jde o to, že tím mohou mnoha básníkům ublížit. Ono už třeba jen to, že na základě jejich složitých a arogantních plků, vám připadá teorie verše nedostupná a složitá.

Přitom není. Jen je potřeba se vyjadřovat jasně a jen k tomu, v čem mám sám jasno!

Uličný,

řekl bych, že máš pravdu v tom smyslu, že je spousta, většina, velká většina autorů zde, která má o teorii poezie jen velmi povrchní zdání, podvědomě se tomu brání (např. já) a nechce se tím nechat svazovat.  A že nutně tato teoretická východiska nemusí být východiskem pro dobrou či i velmi dobrou báseň.

Na druhou stranu, pominu-li, že, a to tvrdím z vlastní opakocané zkušenosti, že Safián i Silene, stejně jako Janina6 ani trošičku nepatří mezi lidi, kteří ostentativně nahlíží na poezii skrz "mřížky", naopak, ač třeba Safián,¨tvrdí, že upřednostňuje formu, oba velmi citlivě vnímají obsah, a když je nosný, nemají žádný problém formu upozadit, nanejvýš ji připoenou v dobrém. Tvůj komentář je však užitečný v tom, že pojmenovává existující dilema, zda teoretické zákonitosti veršování, které bylo nejspíše vynalezeno ad post, pokud by bylo striktně vyžadováno, neomezilo žádoucí neformální projevy poezie. Ale zde neumím být soudcem.

A ještě jednu poznámku. Verše píšu bez teoretických základů, ale přiznávám, že bych je rád měl, jenže jsem prostě líný, určitě bych se tolik netrápil, kdy některé z veršíků, krátkých veršíků opravuji týdny.

"Mluvíme spoustu věcí do větru, spoustu slov, které nedávají smysl." M. Zikmund

Chybí nám tu to malé dítě, které by vykřiklo viděnou pravdu. Ano Safián a Silene opravdu  krásný šat odborníků na poezii jen předstírají. Jejich řeč není jasná a odbornost jen hrají. Něco sice načteno mají, ale do souvislostí to dávat neumějí. Ve své hře právě kalkulují, že se budeme chovat jako v té pohádce. Každý se bude bát vykřiknout pravdu, když všichni okolo dělají, že ty krásné šaty vidí. Stačilo několik naprostých nesmyslů, které napsali v kritikách na toto dílo a zdá se to jasné. Ovšem tomuto zdání nechcete věřit. Radovan dobře tuší, má pro to cit, ale sám přiznává neodvahu v konfrontaci se záplavou pseudoodborných termínů. Janina se dokonce omlouvá za svůj logický dotaz.  Stačí na ni trošku zaútočit.

A i ty Aleno se zjevně bojíš na pravdu jen pomyslet. Bojíš se ztráty přízně, pochlebování, vlasního obrazu zde budovaného. Prostě svět je stále jako v pohádkách a to je si potřeba přiznat.

Alenakar, až vyšetřím chvilku, Loveckou ti pošlu. Důvody, pro které jsi zvolila Máchu, mě netěší. Z mého pohledu není co opravovat. Debata by byla dlouhá a kdoví k čemu by dospěla. Já v jeho verších slyším vice nástrojů. S rytmem pracuje jako skladatel.

Shalquire,

ano? Umění je především komunikace? A s kým že to komunikují současní básníci, které nikdo nečte, S vesmírem?

Teď nad tím přemýšlím znovu, a docházím k závěru, že psaní podle čtenářského vkusu je legitimní. Někdo to umí lépe, a někdo hůře. Zbytečná je i diskuze, jestli si pan Viewegh svou vilu zaslouží, protože pokud mu jí někdo závidí, vždycky může sebrat síly a zkusit vydělat na větší a honosnější. 

Můj názor (alespoň myslím) je ten, že umění je vždy a především prostředek komunikace. Kdo, koho a proč umělec oslovuje a co tím chce dosáhnout, do se může případ od případu drasticky lišit, a není proto možné žádnou formu umění apriori diskvalifikovat - tedy možné to je, a díky institutu cenzury se tak děje a dělo a bude dít, ale pokud tak někdo činí, vraštím na něj své kočičobří obočíčko!

Vždyť i já mám svoje důvody,

(a nehodlám se proto kát,)

proč píšu tužkou na pražské záchody,

než stihnu se, lidičky, vyčůrat.

Napsal jsem tuhle na Národní Třídě,

vtipný epigram o šlechtické bídě.

V podchodu Náměstí republiky

prožil jsem pěkné tvůrčí okamžiky.  

A chystám se i na Pražský hrad,

až se naučím jako Bezruč psát!

javavio,

moc děkuji za chválu a jsem rádas, že se líbilo.

Uličný,

na nic nečekej. Sem s pravdou o císařových šatech. Ta Andersenova Pohádka je mou oblíbenou.

Shalquire,

přesně tak. Ráda bych psala přesně jen to, co chtějí číst čtenáři.  A ty píšeš pro koho? Jenom sám pro sebe?

Uličný,

já nejenže pro své básně často přebírám cizí metrickou mříž ale i cizí rýmy. V mé básničce On The Road (bude zveřejněna 6.12) jsem nejen vyčistila Máchův trochej, ale převzala jsem všechny rýmy z jeho znělky č.7.

Safiáne,

na myšlenku napsat další máchovské sonetky mě přivedla tvá poznámka o Máchově básni Lovecká. Myslela jsem, že znám všechna Máchova dílka ve vázaném verši, ale tuto básničku jsem nenalezla.  Vzhledem k diskusi o rytmu jsem zvolila Máchovy znělky, aby si mohl písmácký čtenář porovnat jak zní mé a Máchovy sonety. První - Romantik dnes, jsem uveřejnila dnes, další On the Road bude mým dárkem k Mikuláši.

S tou hudbou jsi trefil hřebík na hlavičku. Mácha byl fascinován harfou, já kytarou.

Skvělá

ještě dám autorce pár dní šanci, aby se sama vyjádřila k těm safiánovým a sileným teoriím, pak sem napíšu plnou pravdu o císařových šatech

Nemá to zkrátka jiskru pane Ptakopisku, víte? Vy asi taky píšete na objednávku svým čtenářům, nebo se mýlím a jste originální a zábavný jen tak, aby vaši čtenáři se nelekli a poklepali vám spokojeně po ramenou jaký jste kabrňák, no uvidíme, ještě se uvidíme.

Tady jsou všichni zakletí v pohádce o těch císařových šatech. Každá snaha marná.

Ptakopysk - gratuluji, pane kolego, k úspěšnému argumentačnímu faulu zvanému "argumentum ad hominem". 

jak se ti daří poznat jestli to má šmrnc , když nepoznáš u sebe co seš

číča? nic? je to úplně triviální, koukni do trenek nebo do kalhotek

Nemá to žádný šmrnc a je to úplně triviální, ale píšeme co žádají čtenáři, viďte?

Co -  to -  že? 

Nasadil metrickou mříž na verše. Ještě nasadit básni roušku a bude.

Promiň, Safiáne, pokud to vyznělo takhle. Opravdu jsem se jen ptala na to, co mi nebylo jasné. (A to jsem uvedla jako příklad, proto asi to "vytržení z konceptu".) A přiznám se i tentokrát, že závěru tvého komentáře vůbec nerozumím (netuším, co je písmácký způsob zařadit se atd.) Proto se k němu nebudu ani vyjadřovat. Zdá se, že moje slova vyznívají jinak, než bych ráda, což mě opravdu mrzí. Radši už v tomhle porcelánu přestanu šlapat .-)

Janino6, u básnířky tvých kvalit mě překvapuje vytržení z konceptu mé poznámky. Já jen nasadil metrickou mřížku na verše. Mohl jsem nasadit i jiné varianty, protože způsobů, jak v češtině udělat z trocheje jamb je několik a tady bylo skutečně na výběr. (Nad touto větou by se moderní znalci šklebili) Vždy by zůstalo něco sporného.  Ta mřížka je ale objektivní věc.  Zmínila to i Silene. Verš se rytmizuje verš ve smyslu metra.  Držím se  starších příruček, které praví. Je-li metrum dost silné, přenese i nepravidelnost. Proč bych měl tedy jít do větších podrobností?  Mrzí mě, že právě ty tu navazuješ na dávný písmácký způsob zařadit se mezi spravedlivé drobnou deformací a předstírat hluchotu,  

Alenakar, na tvé máchovské sonety se opravdu těším. Hlavně na jejich hudebnost. To je odkaz, na který zatím, zdá se mi, nikdo nenavázal. Snad Palivec.

Kamamuro, díky za avízo. V lecčems máš pravdu. Ale nechápu smysl tvé závěrečné úvahy. Např. Zda se shodneme na tom , kdo jsou klasikové vázaného verše a jsou-li stále relevantní. To myslíš tak, že na Písmáku budeme hlasovat o tom, kdo z dosud uznávaných mistrů nejméně posledního tisíciletí vázaného verše je skutečným klasikem? Také nechápu, proč si nad nějakou básní mám neustále připomínat fakt zřejmý i slepému nebo hluchému, že literatura, přinejmenším poezie, umírá? A když ti vadí nějaký balast, odhoď ho. Balast, který vadí mě odhodit nemohu. Ale mohu se nezúčastnit.

Ale Jani,

já jsem svým odkazem na svou básničku Ti literáti nemyslela nic zlého. To byla jen taková legrácka. Mně baví číst si vědecké rozbory.

Opravdu jsem chtěla hlavně přitáhnout pozornost k svým a Máchovým sonetkům. Máchovy znělky jsou málo známé a budu ráda, když s nimi čtenáře seznámím.

Aleno, mně se tvoje báseň velice líbila už od začátku a rozhodně nebylo mou snahou na ní "hledat chyby" a pitvat ji .-) Vlastně jsem se po dlouhé době snažila trochu "oprášit", co vím o vázaném verši, protože jsme se o něm bavily s lenczou (a já si tam uvědomila, že jí nedokážu jednoduše vysvětlit, jak na to). Tady jsem si chtěla jen pročíst zajímavou diskusi, jenže mě uhodil do oka verš v Safiánově rozboru, kde měl být přízvuk na "bleDÝCH"... to mě poněkud vyděsilo :-) Jinak si určitě nedělám hlavu s formou tam, kde nevyčnívá žádný rezavý hřebík, a užívám si báseň se vším všudy, bez pitvy! A od tebe jako autorky bych už vůbec neočekávala, že nám tady začneš cosi objasňovat... To jen pro vysvětlení ode mě. 

Uličný,

těším se, že se v prosinci nebo v lednu setkáme nad Máchovými a mými znělkami. Pokud to vědce zaujme, opravdu si bude o čem povídat. Už trochejský sonet o deseti slabikách ve verši a o pouhých dvou rýmech v první a druhé sloce je zvláštní. Nevím, zda je to přímo Máchův konstrukt, nebo to byl v jeho době standard. Psát ale takovouto formou se velmi, velmi obtížné.

Literáti - ZMATEK. To je pěkně vyjádřeno. Možná si se všimla, že já dávám přednost stručným  otázkám.  Jasná a stručná odpověť pak ty zmatky může ukončit. Děkuji.

Milí diskutéři a2a2a, Safiáne, Uličný, Slilene, dajakbole, Janino6,

co na to autorka říká, vyjadřuje zcela zřetelně moje básnička "Ti literáti..." Dočkala jsem se. Dobře se bavím mlčenlivá jako abatyše.

Už minulý týden se pod touhle básničkou začaly rozvíjet vědecké debaty, což mne přivedlo na myšlenku v rámci své osvětové činnosti seznámit čtenáře s dalšími znělkami Karla Hynka Máchy se kterým chci vést jakýsi dialog prostřednictvím svých vlastních znělek. Jedná se o K.H.M. sonety č.6 a č.7, nad kterými, co se rytmu a rýmu sama poněkud krčím rameny. Mně samotné a také jistě dalším čtenářům by velmi přišel vhod vědecký  rozbor těchto klasikových sonetů v porovnání s mými sonetky. Budu se těšit.

Uličný,

jsem bývalá soutěžní recitátorka. I ty výtřely bych zarecitovala velmi civilně a nepateticky. Tahle básnička by se měla spíše jen zřetlně pronášet dost monotónním hlasem bez patetických akcentů. Měla by se "říkat" spíše jakoby nezúčastněně.

...Poznámka pod čarou: jestli něco doopravdy nesnáším, pak jsou to autorská čtení.

Safiáne,

já jsem ale nezpochybnila literární hodnoty Čepova díla. Jen jsem zdůraznila, že se nemůže rovnat spisovatelům první kategorie jako jsou Čapek nebo Vančura. Ale máš pravdu v tom, že s Litartsem nelze vést diskusi. Vždy vykopne míč do autu a pak se diví, že nechceš hrát dál. Je nesporné, že tuhle komickou figurku vytvořil nějaký vtipálek pro vlastní zábavu a potěšení. Tak jako Litarts se reálně nikdo nechová. 

Takových postaviček jako Litarts tu bylo povícero: ARNOKULT psal a vyjadřoval se velmi podobně, E.E.Kindl je Litartsovo jednovaječné dvojče.  Různí lidé tady hrají různé hry. Mně se ale už opravdu nechce tlachat tu s Litartsem nebo s Kamamurou. Ať se hádají mezi sebou. O tom je přece má básnička Ti literáti...

bixley,

některé smutné básně a písně se lidem líbí. Myslím, že jsou to hlavně dílka plná soucitu a je lepší, když autor nemá soucit jen se sebou samotným.

a2a2a,

není třeba se omlouvat. Je přirozené, že všichni cítíme poezii trochu jinak a to i co se týče kvality rytmu a rýmů. ...Jen mě v této chvíli poněkud udivuje, že se vůbec lidé nad touhle básní najednou přou o formálních otázkách, když jsem celé roky poslouchala, že na dokonalosti  nezáleží a že místo hledání dokonalosti mám být autentická, konkrétní, méně archaická a hlavně vyjadřovat své emoce. ...A nyní - najednou - jako by zase byla dokonalost v básni to hlavní.

Litartsi,

děkuji za tvůj literárně poučný koment. Jsem ráda, že se tu osvětové činnosti už nevěnuji jen já.

vesuvanko,

děkuji za chválu a za tip a jsem moc ráda, že tě básnička zaujala.

Zarámování. Hodí se k podzimní atmosféře, podtrhuje ten dojem bezvýchodnosti.

Být autorem a číst v souvislosti s vlastními verši - o prizmatu gen generativní metriky, mezích zvoleného metra, o monosylabu na slabé pozici, Occamových břitvách, pěsti na oko ... mlčím jak zařezanej.

Tak teď už bych opravdu počkal na vyjádření autorky. Své motivace nejlépe objasní sama. Se bojím, aby se nakonec nelekla co to vlastně napsala ze metr.

Přece jen je to její báseň.

Dajaku, děkuji za doplnění, sepsal bys to lépe a detailněji, propracovaněji než já. 

Snad jsem chtěla ještě odtušit, že samotné zařazení nemetrického verše nemusí nic vypovídat o autorových tvůrčích nebo publikačních motivacích. Nic o tom, proč se tak rozhodl. Verš samotný to samozřejmě prizmatem generativní metriky vyloučí. 

Dajakbol, Kamamura - děkuji vám za avíza, zajímavé komentáře :-)

Silene,

ještě jedno omezení tam je, má-li být dvoudobý verš v normě, tedy v mezích zvoleného metra tak, jak je stanovila generativní metrika na základě statistického zpracování statisíců vázaných veršů české poezie: přízvuk monosylaba na slabé pozici je podmíněn přízvučností následující silné pozice.  Verš Mráz do bledých brázd spáry zatne to splňuje, verš Mráz do bledých brázd jen dráp zatne už by to nesplňoval, protože nepřízvučné jen by vyšlo na silnou pozici. Takovouto protiběžnou konfiguraci (silná-slabá-silná-slabá / nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná-přízvučná) najdeš v dvoudobých verších jen opravdu výjimečně.

Zjednodušení v resumé:

Jednotlivý verš je marginálie. Procentuální zastoupení v určení sylabotónického jambu/daktylu/trocheje/daktylotrocheje/předrážkových realizací etc. je jedna věc, ale souladnost celkové metrické realizace věc druhá. 

metrum: ideální schéma lehkých a těžkých dob (ve smyslu absolutního obsazení pozic)

rytmus: konkrétní realizace těchto dob a metrických schémat

rytmizace: podlehnutí metru v rozkladu vedlejších i hlavních přízvuků (a tam, kde se technickému ideálu verše nevymaníš, jej ani nelámeš do nesmyslu.) V tomto bodě ostatně panuje ponejvícero neshod, viz bod tzv. licenčního řešení. 

licence: využití vlastností jazyka z hlediska kvalit hlásek ve slabikách, tvarosloví atd.  

řešení přesahů... 

Pod principem Occamovy břitvy potom hledáš klíč k určení, jak báseň přečíst.

Dále lze řešit jednotlivé takty veršů a jejich meter etc. 

Jsou rigidní školy, jsou rozvolněná metra, jsou způsoby, kterak v básni sladit k sobě metra protichůdná atd.

Autorka textu, ať už přísluší k libovolní ze škol či přesvědčení, si svůj text bohatě obhájí sama. Píši jen, pokud by se již nemohla vlivem všemožných omezení pohybu v naší obskurní republice dostavit. 

Závěr: není nic podivuhodného, přiřadíš-li jednotlivému verši vícero meter, neboť je opravdu může splňovat. Nalezneš básně, v nichž se lze orientovat např. ve dvou odlišných metrech a bude to fungovat. 

Versologové koukají do hlav básníkům ještě trochu jinak. A jejich kalkulačky jedou ve vyšších řádech. 

Já vím, já jsem psal o svém postoji k tomu konkrétnímu verši.

zmatený dojem mám kolikrát taky, akorát není tak úplně jedno, jak verš bude vypadat,

Jedno kritérium, úplně jasné to má. Přes to nejede vlak. NESMI BÝT JAK PĚST NA OKO. A i tady to má každý jinak

S výjimkou klauzule můžete na libovolnou slabou pozici umístit přízvuk, bude-li tento na jednoslabičném slově. Tento jev potom spolu s metrickým rámcem textu ovlivňuje i práci s proklizí.  

Radovane, jasně, však jsem psala, že to neberu jako chybu. Stoprocentně stejný rytmus je podle mě spíš utopie... a kdo ví, jestli by nebyl už trošičku fádní :-)

Safiáne, rytmus jsem vždycky vnímala spíš intuitivně, a když jsem začala číst ty příručky, nabyla jsem dojmu, že tedy aby byl v básni rytmus dokonalý, je třeba pro to něco udělat - sáhnout po takových výrazech (nebo jejich řazení), které do zvoleného metra "zapadnou". A když přesto nutně "potřebuji" mít určitý verš v takovém tvaru, který metru ve zbytku básně odporuje, je to na mně, jestli ho nechám tak s vědomím, že je to nepravidelnost, která je nějak opodstatněná.

Z toho, co píšeš, že "metrické přízvuky jsou tam, kde je předepisuje metrum", získávám poněkud zmatený dojem, že je tedy vlastně jedno, jak ten verš bude vypadat. Protože když je všude okolo pravidelný jamb, tak v tom verši prostě musí být taky, jenom si tam "představím" přízvuky na správných místech dle metra... a to mi fakt nejde do hlavy. Ale je možné, že na to prostě nemám, abych to správně pochopila. Určitě mi nešlo o to, přít se o detaily, pokud to tak vypadá, tak se omlouvám.

Mnoho povyku pro nic

No začíná to být zajímavé. Co na to autorka?

Janina

Mráz do bledých brázd spáry zatne .... kdyby mě takový verš napadl, líbil by se mi právě pro jamb a pro ne stoprocentní kvalitu rytmu. A ta drobná asimetrie by mi přišla ne asimilá, ale určitěmilá .... takže bych jej napálil klidně i do vyhlazené básně se 100% kvalitou rytmu.

Přicházím s dřívím do lesa:

Schvaluji odhalení jambů, těmi se to v básni tak hemží, že by je mohl Mácha použít v Máji. Snad jen 5. a 7. verše nejsou, ale no a co.

Pane Litartsi, zase a opět stejně. Klidně můžeme diskutovat jinde. Mohu třeba svůj názor dát jako námět do diskuse. Nebo ho tam dejte vy. Jak si budete přát. Já váš názor nepotřebuji a hledat ho určitě nebudu. Myslel jsem na ostatní. Ani tady by diskuse nebyla od věci. Vždyť se vždy zaštiťujete svou univerzální tvořivostí.

Janino, ty mluvíš o přirozeném přízvuku. Všechny knihy o teorii verše tak začínají. A je jisté, že vedlejší přízvuk většinou nebývá na 3. slabice, ale na 4., pokud tam vůbec je. Přiznávám, že když jsem postupoval podle nich, nikdy jsem se nedobral konce. Ale když to vezmeš opačně - jak to musí být, aby se dodrželo metrum, je hned všechno jasnější.  Kdybychom vycházeli jen z přirozených přízvuků, nejblíže by byl asi tónický verš. Ten se ale příliš v češtině neujal. Takže metrické přízvuky jsou tam, kde je předepisuje metrum. Jeho síla musí být taková, aby přenesla všechny nepravidelnossti. Možná je třeba realizace: Na výstřely, jež štěknou drze atd. Kdyby se přiznalo to, co navrhuješ ty, báseň by patřila do koše. A tak to určitě není.

a2a2 - já vím, že je to těžko srozumitelné. Bylo by to na dlouhou diskusi. Pokusím se alespoň naznačit. K předmluvě k jednomu z dílů Holanových překladů jeden z laureátů odcházející generace básník Král mimo jiné vyčítá Holanovi, že třeba při překládání sonetu dá ve chvíli, kdy nedokáže sladit obsah s formou vždy přednost formě.  Ale to právě dělá Holana Holanem. On zápasí v mnoha variantách, ale když pozná, že to nedokáže, přikloní se k základnímu principu. Platí to i pro volný verš. Ale tam to není tak vidět. Zatímco vázané verše jasně plují  po objektivní řece veršové struktury.

Nechce se mi pročítat všechny komentáře detailně, ale ta báseň je jistotně v perfektním jambickém metru.  U této autorky opravdu netřeba pochybovat, že by nevěděla, co dělá, pokud jde o metrum vázaného verše. 

Safiáne, svou poznámkou o čtení podle obsahu jsi mne vyprovokoval k otázce - jak jinak prioritně číst než podle obsahu. Možná jsem ti neporozuměl, ale podle mne číst, tedy vnímat poezii podle strukturovaných pravidel, zjevně jsem ti neporozuměl. A nejde jen o recitaci, ale milovník poezie si i při tiché četbě podvědomě recituje a jde zjevně po obsahu. Ale možná jde z tvé strany o neúplný popis tvé myšlenky, jsi pro mne příliš zdatný znalec, než bych si dovolil zpochybňovat. A pro férovost dodávám, že jako autor volného verše mi nikdy formální zásady vázaného verše nepronikly do krve, spoléhám se na intuitivní vnímání.

Tak snad nám to vysvětlí ještě autorka, jak to  s metrem a rytmem  zamýšlela. 

A pomlku skutečně uprostřed?

Ahoj, se zájmem čtu vaše poznámky k metru a rytmu, tak si dovolím připojit vlastní dojmy. Báseň vnímám celou v jambu a s rytmem u ní nemám problém, pokud tedy „přimhouřím oko“ nad předložkovými spojeními, u kterých by teoreticky měl být přízvuk už na předložce (na výstřely, na zhaslé světlo), ale to je detail a stejně si myslím, že se při recitaci klidně důraz na slovo výstřely nebo zhaslé může dát, zdůrazní se tím jejich významy v básni.

 Ovšem přiznám se, že se mi nedaří recitace tohoto verše s navrženými přízvuky: Mráz do bledých brázd spáry zatne. Hlavně ten důraz na slabiku „dých“ mi přijde opravdu násilný. Neumím si představit recitátora, který by tohle udělal. Přirozené, aspoň pro mě, je to přečíst takto:

Mráz do bledých brázd spáry zatne. Prostě tenhle verš pravidelný rytmus nemá, proč to nepřiznat? Ale je taky jediný, ve kterém je pro mě narušen ten pocit „jambického plynutí“. Neberu to jako chybu, protože poezie není kolovrátek, chválabohu.

Nejsem Východočech, ale Moravan, také s židovskými a chorvatskými předky. Také nejsem katolík, ale věřící v boha - bez víry v J. Krista.

Na básnickou prózu Jana Čepa svou poezií nenavazuji. Vypadá to, že ani Vy jste z Čepa nic nečetl a srovnáváte ho s mými básněmi. 

Návrh na dostavbu SN jsem popsal ix-násobně ve svých článcích na Blogu idnes.cz a Pise.cz. Do této diskuse to ale nepatří.

Uličný, tady jsou první dvě strofy. Přízvuky jsou do sudých poloh přesunuty (akademickým odborníkům by stouply vlasy na hlavě nad takovou pojmovou žumpou. Ale právě ona v praxi věc zjednodušuje) šestkrát vstupním daktylem a dvakrát předrážkou. U první strofy je možné brát variantně dny a mráz za nepřízvučné předrážky, ale taková představa je méně přirozená. ještě je třeba říci, že si autorka pohrává s přesahy, takže strofy jsou spojeny v jeden proud a odstínění pomlkami není při recitaci na koncích strof, ale uprostřed.

      Dny v listopadu jsou tak matné

a temné noci bez konce 

           Mráz do bledých brázd spáry zatne,

lán tiše čeká na honce,

co objeví se v ranní mlze

a budou zvěř hnát puškám vstříc,

na výstřely, co štěknou drze,

na zhaslé světlo zřítelnic

V jakém je tedy vzorném metru? Jak tedy budou ty výstřely?

a2a2- to není na žádnou diskusi. Metrická a rytmická stránka jsou dané. Problém je v tom, že dnes vládne svévole. Připomíná mi to diskusi o kovidu. Tam má každý také svou pravdu. Právě tak vznikají problémy ve vnímání vázané poezie. Dnes jsme zvyklí číst podle obsahu a teprve z něj odvozovat, jak to je nebo by mělo být. Prostě apriori vkládáme do textu vlastní předsudky.  Přitom je to právě naopak. Obsah je součástí formy.  

Ta však lepší je ukázat. Označit ty přízvuky, když je to tak jasné a snadné. 

Uličný, ta básnička se dá snadno a rytmicky správně zarecitovat.  nevím, co je na verši, který uvádíš, složité. Ta báseň je vzorně v metru a když se mu podřídíš (což by mělo být samozřejmé), nemohou vzniknout žádné potíže nebo kiksy.  Tuto básničku bych si troufl střihnout z listu. A na čteních, kam chodím, by to trefil každý. Možná by to z jiné strany nebyl prvotřídní výkon, ale v rytmu by se určitě nespletli.

To by prostě chtělo autorské čtení. Já bych byl zvědav na výstřely co štěknou drze. Tam se prostě vždy zaseknu. 

To by bylo na delší diskusi o tom, jak poezii číst,  jak recitovat, jak způsob čtení ovlivňuje její vnímání, atd.  U vázaného verše je to ještě důležitější než u volného, protože mám pocit, že klasické rýmování má tendenci k povrchnímu vnímání, protože rytmus, melodičnost čtenáře snadno unáší. Teď mám na mysli spíše žánrové, nekonflktní obrázky přírody, lásky, apod. Mi se ta báseň jako celek rozhodně líbí, v tom problém nemám, jen jsem chtěl autorce dát zpětnou vazbu.

Tak to někdy bývá. při české konstrukci jambu může dojít k situaci, že je teoreticky správná, ale nezní. Máš pravdu v to, že když ten verš přečteš nejambicky, drhne.

Safiáne, nechci polemizovat, popsal jsem to v prvním komentáři jako, že trochu mi nesedí rým, tedy trochu, četl jsem to opakovaně, potichu nahlas, chvílemi mi to splyne, chvílemi to slyším mírně disharmonicky.

Pane Litartsi, podíval jsem se na váš návh dostavby Staroměstského náměstí, tedy na tu jeho část, kterou máte na reklamní stránce. Chcete-li o něm diskutovat, nemohu jinak, než vás požádat, abyste vysvětlil, co vás k takovému pojetí vedlo a z jakých daností jste vycházel.

a2a2 - pak má Alenakar pravdu a ty vnímáš rytmus jinak. Já nikde rozdíl mezi jednoslabičným a dvojslabičným slovem nevidím. Podle mě jsou úvodní slova (den, mráz) chápána jako předrážky a za nimi následuje pravidelný trochej. jak je obvyklé v této konstrikci českého jambu. Ale možná je to jinak a já to nevidím.

Dny v listopadu jsou tak matné

a temné noci bez konce...

Mráz do bledých brázd spáry zatne,

lán tiše čeká na honce,

Já a Alenakar zřejmě oba verše čteme

Alenakar,  jakou má cenu přít se s panem Litartsem o hodnoty? Je východočech, tedy pravděpodobně katolík, a z toho důvodu mu může být Čep bližší než jiným. Kdyby na něj dokázal tvořivě navázat, možná by tu bylo něco, o čem by stálo zato diskutovat. 

Smutné, smutné...

Safiáne - pokud jde o délku slabiky, tak jsem připomínku odvolal, zmátly mne v prvním a třetím verši poslední sloky, stejně jako v první sloce předposlední slova, v prvním verši je jednoslabičné, ve třetím dvojslabičné, a ačkoliv počet slbik v obou verších je stejný, rytmicky mi to tam mírně skřípe.

a2a2, matné/zatne je prostě tzv. nedokonalý rým. Mohli bychom tu rozebírat vliv na hudebnost atd., ale to je trochu nad rámec. Nerozumím tvé připomínce ohledně slabik v prvním a třetím verši poslední strofy.

Beru zpět svou zmínku o různé délce samohlásky, četl jsem znovu a přemítal, proč jsem to napsal a příčina je stejná jako u mé přiúomínky k poslední sloce, to mne svedlo. Omlouvám se. Jinak mi nepřijde, že by mé rytmické cítění bylo "zvláštní".

Jan Čep psal povídky ze života prostého venkovského člověka svého kraje, originální básnickou prózou, s jakou se není možné setkat u jiného autora. A patří takto k vrcholům české litereární tvorby. Vy ale z ní neznáte nic a "sypete na papír" jednoznačná tvrzení o autorovi. Stejně tak neznáte nic ani z mé tvorby, přitom ji máte pohodlně před sebou. A také děláte o ní jednoznačné závěry. Co je to kulturně-duchovní rozměr v umění se vysvětlit či popsat nedá, to je věc inteligence a citu pro umělecké dílo. Co si v tomto případě myslet o Vás?

Jinak s panem Kamamurou zde nemám nic společného.

Báseň mě zaujala, jsou to živé, smutné a výstižné obrazy listopadových dnů... TIP

a2a2a,

to, že se rytmus poněkud zadrhne při slově "zatne" bych považovala spíše za bezděčný přínos. 

Rytmicky v téhle básničce žádná chyba není. Myslím, že tvé rytmické cítění je velmi zvláštní, ale přeju ti ho. Vnímáme básně naprosto rozdílně, ale to je dobře. Byla by to velká nuda, kdybychom všichni vnímali poezii stejným způsobem.

Přeju hezký víkend a ještě jednou děkuji za koment.

Podle mne je pro kvalitu rýmu důležitý i rytmus a ten na rozdílných délkách samohlásek zadrhává, podobně je to i se skladbou slov, poslední sloka, první a třetí verš, kdy v předposledním slově máš jednu slabiku a pak dvojslabičné.

Jan Čep se rozhodně nedá srovnávat s největšími českými spisovateli. V žádném případě není "prvořadým českým spisovatelem".  Proč pořád sypeš na papír takovéhle roztomilé hloupůstky? To myslíš, že mě tím nějak vytočíš?

Je velmi "zajímavé", že v této chvíli dostávám jako na běžícím pásu avíza od tebe a od Kamamury. Jak ty říkáš "evidentě" postupujete koordinovaně. S tebou je ale aspoň psina. Kamamura se jen zalyká zlobou a záští, jde v patách mým kritikám a třísní svými jedovatými slinami Písmák.(Taky svým způsobem zábavné...)

Co je "kulturně - duchovní rozměr" nemůžeš vysvětlit proto, že je to v tvém pojetí naprosto bezobsažná floskule. Jsem ale ráda, že máš alespoň nějaký konkrétní idol - Jan Čepa. Tak začni psát povídky jako on a jistě si tu pár čtenářů najdeš.

Jan Čep je srovnatelný s kterýmkoli prvořadým českým spisovatelem, ale doplatil na komunistický režim, který ho vyštval ze země. Četla jste alespoň některé jeho povídky, které napsal před svou emigrací do Francie? A četla jste tu alespoň některé mé básně? Vidím to podstatné a důležité z poněkud jiného rozměru a úhlu jako Vy. Ohraničenost je Váš problém, jelikož se pohybujete v úrovni literárního kýče. Co je to kulturně-duchovní rozměr v umění Vám proto nemohu vysvětlit. 

a2a2a,

díky za kritiku.

Ty si myslíš, že v koncovém rýmu musí mít samohlásky stejnou délku?  S takovým názorem se setkávám opravdu poprvé v životě. Pro kvalitu rýmu je zcela nepodstané, zda koncová samohláska je krátká nebo dlouhá.

Zboro,

cítím to do jisté míry podobně jako ty. Jinak bych už předem nepsala o kýči. Zároveň mám ale dojem, že mi z toho jaksi nechtěně vyšla jakási barvitá renesanční miniaturka, což jsem ani neměla v plánu.  Zveřejním to asi v lednu, pokud mě covid neodřízne od Písmáku. Jsem zvědavá, co na to řeknou čtenáři.

Moc děkuji za tvůj názor.

Litartsi,

ty si o svých vlastních básních myslíš, že mají "kulturně duchovní rozměr"? Opravdu? A v čem ta tvá "duchovnost" spočívá? V tom, že tady svými komenty provokuješ každého, kdo ti na to skočí? Kolik tipů že už jsi uštědřil? Dva? Nebo dokonce tři? 

Safiáne,

na Máchovu Loveckou se podívám. Díky za upozornění.

Litartsi,

já nemám vůbec nic proti tvému literárnímu idolu, Janu Čepovi, o kterém jsme se už spolu bavili. Rozhozdně je to zajímavý, leč dnes už zcela okrajový český spisovatel. Stěží ho ale můžeš srovnávat třeba s Čapkem nebo s Vladislavem Vančurou. Ale nemůžeš ho srovnávat třeba ani s Ladislavem Fuksem( abych uvedla i nějakého modernistu ). Čapek, Vančura nebo Fuks jsou spisovatelé první kategorie, Čep je pouze polozapomenutý okrajový literát. A to je tvůj problém: omezenost. Omezuješ se na to málo podstatné a to skutečně důležité nevidíš.

Ale kdybys psal básně na takové úrovni, na jaké psal Čep povídky, tleskali bychom ti a jistě by ses dočkal ovací i výběrů.

Archaický výraz, ale to nepíšu jako zápor, ale jako pojmenování, protože je doprovázen zpěvností a atmosférou, při které člověk hledá hřejivý kout. Hezký text, chtělo by to dotáhnout rým v první sloce v prvním a třetím verši ...matné... ...zatne..., a pak první a třetí verš v poslední sloce, tam trošičku nesedí rým, ale to uvádím jen jako drobné technické věci, které nemají vliv na hezký dojem z básně.

Třeba   bych tam viděl toto:

co tiše chodí v ranní mlze

pak budou zvěř hnát  puškám vstříc

výstřely zaštěkají drze

na zhaslé světlo zřítelnic

Neříkám, že je  to tak lepší, jen já bych to viděl jinak. Je to však o stylu básníka, který se v dnešní době těžko utváří. Já tam  tu změnu  v rytmu vidím jako rušivou, ale pro jiného to může být dobrý záměr.  

Aleno, asi tady nejsem úplně od toho určovat co je a co není kýč. Každý tu hranici má někde jinde. Nicméně báseň V polích považuju za daleko zdařilejší ve všech ohledech. Jak po formální stránce (rytmus, nápaditost rýmů, použité obraty), tak vyzněním, náladou, plynulostí. Ta druhá mi připadá hodně na sílu (je na ní poznat, jak je "udělaná") a závěr je podle mě možná až moc sladkobolný. 

Alenakar, druhá verze je sice ostřejší, ale stále je to nic proti Máchově Lovecké.

Mám na mysli kulturně-duchovní rozměr v umělecké tvorbě (ne ve smyslu náboženském), který se stal velmi vzácným jevem. Nesetkávám se již s takovou současnou tvorbou. Občas si projedu na internetu i ty velké světové výstavy současných výtvarníků, které se předhánění v komerční "originalitě" a zhnuseně je opouštím.

patricie,

díky. S tím podzimem už to trochu přeháníme. Už aby napadl sníh.

Litartsi,

prý máš velký všeobecný přehled o výtvarném umění. Já se tě ptám na 10 současných malířů, pět skvělých a pět špatných (podle tebe) a ty nejsi schopný uvést ani jedno jediné jméno.  Evidentně(tvé oblíbené slůvko) současnému malířství absolutně nerozumíš.

Nehodlám se bavit na úrovni banálních floskulí a frází a tvé básně mne možná budou inspirovat teprve až se definitivně staneš novým vzorem pro mého Pana Básníka.

Vy moje básně nečtete, tak jak můžete o nich něco psát? Porozumět stylu předpokládá jeho znalost.

Tak dobře, Radovane, ale jen ochutnávka, první sloka:

Smět na cikánské housle hrát

a krajinou se toulat

jak vandrák Mácha... Každý hrad

smět dobýt, najít soulad...

Uličný,

budu se snažit být lepší a lepší až budu nakonec nejlepší na celém světě.(smajlík)

to bude štěpné, hned mě napadá:

cikánské housle

znějí kousle

ve tři ráno kdosi na ně furt jede

tak jako seklé CD

pepři,

stará myslivecká taky není špatná, třeba k dobře opepřené tlačence.

Díky za típek.

Radovane,

díky za chválu, výběr i tip.  V šuplíku mám básničku "Cikánské housle". Tak uvidím, jestli na ně budu umět zahrát.

Goro,

díky za názor. Covidová situace se tak horší, že nevím, kdy zase zavřou knihovny. Musím vybírat básničky, které považuji za nejdůležitější. Tuhle ( V úzkých) si zatím ještě odložím stranou. 

Mně se také hodně zamlouvá, Aleno. Zručně napsaná, silná.

Goro,

dík za příznivý názor i za výběr. Zborovi jsem poslala sem do kritik ještě jinou loveckou básničku. Nemyslíš, že tam jsou ty hrany obroušené až moc?

Zboro,

sama se divím, že to píšu, ale já tentokrát s tvou kritikou souhlasím a mohla bych ji i podepsat. Ano - "klasik" obrušuje hrany, což nemusí být vždy žádoucí. Jak už jsem ti psala, pokusila jsem se o dvě lovecké básničky. Ta druhá mi nakonec vyšla jako takový až příliš poetický obrázek, možná až na hranici kýče. Asi ji později přesto zveřejním. Zatím ji ale posílám jen tobě. Co myslíš, není kýčovitost té básničky už za hranou?

V úzkých

Hlas trubky, koně, štěkot psí,

na pažích sokoli

a kachny skryté v rákosí...

Dnes mohou cokoli

ti muži v sedle?  Dravčí spár

se zatne do peří,

když bleskurychlých křídel pár

jak střela udeří?

Hlas trubky, koně, "všemocní"

jak starověký Hór?

Ne - všech srdcí se nezmocní

ten "bohorovný" chór,

co hlukem děsí "lovnou zvěř"

a nahání všem strach!

Seď, nevzlétni a tiše věř,

že usadí se prach

a v dálce dozní rolničky

i drzý štěkot psí.

Seď, kachničko, den celičký,

seď tiše v rákosí.

Janino,

díky za názor. Chtěla jsem, mimo jiné, aby ta básnička vyjadřovala jakousi melancholickou neměnnost pokročilého podzimu. Dnes to v polích vypadá tak, že se krajina nebude měnit celé týdny. Proto jsem tam dala ten refrén.

Brzy ale napadne sníh a krajina šedohnědá se změní v černobílou včetně havranů na sněhu. Pak přijde čas na poněkud jiné básničky. 

Litartsi,

prozradím ti o sobě tajemství. Ve skutečnosti jsem bývalá spisovatelka. Psala jsem příběhy. Proto i v poezii občas inklinuji k epice. Tohle zatím epika není, ale na prosinec chystám epickou báseň Pan Básník v pražské kavárně. Pro pana Básníka jsem měla jistý reálný vzor - regionálního básníka, který již zemřel. Nyní to vypadá, že bys mohl nastoupit na jeho místo ty. Jen škoda, že neumíš psát "vázaně" aspoň tak solidně jako onen nebožtík. Ale vzorem pro mého Pana Básníka budeš.

Safiáne,

slovo "honci" není zrovna frekventované a ani nevím, zda mu moji slovenští čtenáři rozumějí.

Díky za ukázku z tvé básně.

Sedím u počítače v knihovně, zájemců o knížky dnes moc nechodí. Před chvílí přišla jedna paní a povídá: dneska je venku tak "pošmourno"... Úplně jsem nadskočila, když jsem uslyšela zaznít takovéto slovo z úst důchodkyně, od které bych to nečekala. Je vidět, že mezi lidmi stále žijí překvapivá slova v běžné řeči málo frekventovaná. 

Evženie,

krásných dní v nejbližší době moc nebude. Počasí bude spíš odpovídat téhle básničce. Když jsem jela do města, pole byla pokrytá jiním a na nejbližší dny už předpovídají sníh.

F.M.R.C.,

jsem moc ráda, že klasika tu stále žije a že má pořád své příznivce.

Mám v šuplíku ještě jednu loveckou básničku, ale zatím s ní počkám. Navím, jak se to vyvine s covidem a pokud ještě v prosinci budou knihovny otevřené, přispěju klasikou nejklasističtější: svými sonety. Ty budou mít a přednost a pak - pokud mi to covid dovolí, se třeba na chvíli stanu modernistkou. Ráda měním své role.

Bačkovský,

díky. Jak už jsem psala jinde, v rodině máme myslivce. Já na hony nechodím, ale bažanti, zajíci a srnci se stahují u nás na zahradě. Teď právě je sezóna pro lov bažantů a zajíců. ...Za mého dětství ale viseli v listopadu bažanti na sídlišti skoro na každém balkoně.

Jarmilo,

jsem moc ráda, že tě básnička zaujala. Díky.

fialko,

díky. Listopad mi svým šerosvitem připomíná Rembrandtovy grafiky. Je pro mne velmi inspirativní. Dokonce mám na skladě tolik básniček o listopadu, že si některé budu muset ponechat na příští rok.

První sloka mi navodila určitou podzimní náladu a očekával jsem i v dalších podobné pokračování. Místo toho nechutně popisný děj mysliveckého honu, v němž se poezie ztratila. A opět i některé formální chyby: opakování výrazu "místo" a rytmus 4. sloky. Uvodní sloka na konec už nepatří, zní, jako kdyby autorce došly síly.

Pěkná, smutná podzimní romance. :*)

Není tu co vytknout, Aleno. Kdybys jako holka měla koule, napíšu ti, že to má koule. Převod do ženského světa mě nenapadá.

Hrany jsou obroušeny právě tak akorát, s úctou ke zvířatům, a i tak jsou obžalobou honců...

opakující se sloka i podle mne navíc, ukončila bych předchozím:

Déšť bude plakat nad úlovky

a pak se ticho rozhostí.

Velmi konzervativní verše, ale myslím dobře odvedená práce a téma spíš neotřelé, což se cení. 

Obsah básně je podaný tak, že nepůsobí skličujícím dojmem. Naopak má takovou shovívavou podzimní atmosféru, která spíš přibližuje tradice, než by se nějak angažovala. Teď je dobré porovnat, jestli to obroušení hran, po kterém tak usilovně volali lidé u Poetiky vsi, nečiní z básně, která má být obžalobou lovců, spíš takovou mile melancholickou podzimní momentku. Báseň podle mě spíš tak nějak smutně pohladí, než že by předkládala otázky. To není špatně, naopak to může být deviza, asi jak pro koho.

Taky mám myslivce v rodině. Kdo nemá? :)

Pěkně se četlo... nevím proč, ale opakování první sloky na konci mi vadilo. Nemusela bych ji tam mít vůbec. Anebo třeba nějakou její trochu odlišnou variantu. 

Stačila by jen ta první sloka, ty další, dějově popisné, jsou už zbytečné a kazí ji.

Krásné. Nevtíravá hudba. Dekadenti by měli radost. Pro mě navíc s lákadlem rýmu konce / honce. Kdysi jsem jej použil ve sbírce Kalendář. V narážce na pokoušení sv. Antonína a na jeho proroctví jsem rýmoval:

Kdo dnes vidí z každé hole                                                                            oba její konce                                                                                                a ví jak být s běsem v kole                                                                            a neuhnat honce?

Takový je listopad. Ale dnes byl den, jak malovaný.

Velmi dobře!

Bravurní rýmy,úchvatné verše!

Čtu a vidím,cítím,slyším tu atmosféru.

Zachycená atmosféra "matných" listopadových dnů a určitého smutku z lovu. Zdá se mi dobře zrýmovaná. Rád posílám *

nádheně podané

I takový je podzim, skvěle vystižené

gabi,

napadlo mě to celé, když jsme nedávno projížděli autem jednou vesnicí a po kraji silnice šel dlouhý zelený původ. Někteří se zlomenými puškami, jiní bez pušek. Já mám myslivce v rodině, ale hony moc nemusím.

krásne smutné*