Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAl-rajim
22. 11. 2021
1
1
165
Autor
Nevia7
Al-rajim
Černý ohon Tvého koně
šum písku pod jeho kopyty.
Své oči uhrančivé
jak šíp zabodls do mně.
Já stála tam sama
vprostřed pouště, jak pohár vypitý.
Vznesl ses, štíhlý, sošný
na svých křídlech barvy ebene.
Tvůj kůň ržál dole
v touze Pegase bez křídel
v touze zraněné.
Tys uchopiv mne
spíš šejtan, než bys byl Andělem.
Vzlétl jsi se mnou střemhlav VZHuRU
po žebříku Jákobovu.
A náhle pustils mne!
Pokolikáté již, znovu a znovu!
Já padajíc, křičíc, KONEČNĚ
porozuměla Tvému Slovu...
Jenž šeptls mi
v tom zlomku času
kdy hovořit, bylo vcelku zbytečné...
Já našla SVOJE křídla
v letu ve dvou krásu.
Jen letmo dotkly se naše ruce,
pod bosýma nohama vnímám Skálu
chomáč peří v dlani
a krev stéká po opuce.
1 názor
Radovan Jiří Voříšek
24. 11. 2021vzletné
a i když jsem to četl v mysli, tedy silou hlasu 0 dcB, znělo to jako od Jiřiny Švorcové
technická otázka: jde o nějaký rébus ve slově VZHuRU, popřípadě další slova najednou psaná velkými písmeny?
je to velmi nevšední dílo, za to tip