Krvesaj a Nekronella XVII

„Ahoj Nekronello,“ oslovil druhá den ve škole temný upír Vlad Krvesaj svou záhrobní přítelkyni. „Tak už jsem zase zpátky ze světa lidí. Je to tam strašné, všude samý soustružník! Budoucnost lidstva vidím jedině mezi životem a smrtí. Tak odpoledne zase na hřbitově?“

„Myslím, že ne,“ zasmušila se Nekronella. „Odpoledne už mám jiný program, jdeme si s Laurou sednout ke krematoriu a rozjímat o záhrobních věcech.“

„Tak to můžu jít s vámi,“ zamyslel se Vlad. „O záhrobí toho vím víc, než kdokoli jiný. Strávil jsem za hroby celou věčnost,“ zavtipkoval.

„Jenomže my s Laurou tě nepotřebujeme,“ ohromila ho prostým přiznáním jeho kamarádka upírka. „Založily jsme si vlastní upírskou ligu, čistě dívčí! Jsme teď upírky feministky!“

„Cože?“ vykřikl uraženě Vlad. „To byl přece můj nápad, být upírskou dvojkou a postrachem školy. Vzal jsem tě do temného spojenectví. A Laura už je najednou taky upír? Jak je to možné?“

„Protože to tak cítím,“ odvětila hlubokým hlasem Laura, která stále hned vedle Nelly v černých šatech. „Už od včerejška! A právě mám hroznou chuť na krev. A teď se jmenuji Talaura a jsem temnější než ty!“

„No jak chcete,“ opáčil hrdě Vlad. „Tak já si založím taky svůj upírský klub! Čistě mačistický! Stejně jsme my kluci byli vždycky lepší upíři, než vy holky!“

„Jak to můžeš vědět?“ vyzvídala Talaura.

„Protože samotné slovo upír je mužského rodu a první upír byl Drakula!“ udeřil na upírskou strunu Vlad. „S tím nic nenaděláte, i kdybyste stokrát vstaly z hrobu!“

„A co Vampirela, to ti nic neříká?“ opáčila Nella. „Je v Americe stejně slavná jako Drakula a mnohem mocnější.“

„To je jenom hloupý komiks,“ zasmál se Krvesaj. „Je to prsatá nakreslená holka, která předstírá záhrobní schopnosti. V Evropě nikoho nezajímá.“

„A co Carmilla, neboli Mirallca?“ udeřila hřebíček na hlavičku Talaura, která nedávno dočetla Le Fanovu novelu. „Ta byla přece strašlivá evropská upírka. Vstávala z hrobu a sála krev bezbožníků! Každý jí děsí!“

Vlad přemýšlel a rozhlížel se kolem.

„Hele, Mirku,“ oslovil procházejícího spolužáka. „Nechceš být upírem? Zaučím tě do temných umění. V krvi je tajemství života věčného.“

„Ani ne,“ přiznal se Mirek. „Táta chce, abych šel raději na ekonomku. Je to solidnější existence, nežli být upír. I v životopise to lépe vypadá.“

„Ale ekonomové jsou pouzí smrtelníci,“ lámal ho Krvesaj. „Vůbec neumějí létat a musí platit daně. Nedokážou se proměnit na netopýry a celkově jsou trapně průměrní.“

„Ekonomové nemusejí umět létat, protože mají BMW,“ vysvětlil mu svou přízemní filozofii Mirek. „Táta má poslední sportovní model a je s ním spokojený. Na netopýry prší a jsou plní blech. Raději budu vysávat účty klientům.“

„My skuteční upíři jsme stejně od podstaty samotáři,“ zamyslel se Vlad za smíchu Nelly a Laury. „Mimochodem, o záhrobních tajemstvích nevíte nic, takže ta vaše liga brzy zanikne.“

„Ty o záhrobí taky nic nevíš a létat neumíš!“ práskla ho Nella. „Jenom o tom mluvíš, ale nikdy skutečně nelétáš! Celou dobu jsem tě jen kryla. Tak schválně, proměň se na netopýra!“

„Na netopýra se proměním o půlnoci a potom vás navštívím!“ odsekl ponížený Vlad.

Nella s Laurou to ale čekaly a vytáhly na něj žlutou kartičku.

„Tohle je vizitka Linky Bezpečí, dala nám ji máma,“ informovaly ho. „Umí si poradit nejen s násilníky, ale určitě i s upíry. Zaškrábeš na okno a odvezou tě na služebnu.“

„Tak to se ještě uvidí,“ zašklebil se Krvesaj. „Tak tohle je válka upírů a upírek? Však se ještě ukáže, kdo je tady skutečně nemrtvý!“