Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO AMERICKÉM BÁSNÍKOVI A OBCHODU S LEVNÝMI POTRAVINAMI
Autor
Dan TM
O AMERICKÉM BÁSNÍKOVI A OBCHODU S LEVNÝMI POTRAVINAMI
Hračkářství v naší ulici bylo zrušeno. Už je to nějakou dobu, ale teď, když se blíží čas zběsilého nakupování dárků, postrádám ho víc a víc. Chybí mi nadšené výkřiky dětí, tlumený hlas rodičů, kteří nadšení dítek tlumí a mumlají při tom mnoho argumentů. Leč bezvýsledně, protože následuje, téměř vždy, pláč.
Tahle zvuková kulisa nás doma provázela mnoho let a jsem za to rád.
Nyní máme v naší uličce, kde kdysi stával pivovar a synagoga, obchod s těmi nejlevnějšími potravinami. Ne s těmi levnými. S těmi nejlevnějšími.
A tak místo rodin s hlasitými dětmi, chodí sem zcela jiná skupina obyvatel. Mám pocit, že nejvíce se prodá piva a uzenin, co jim právě dneska prochází datum spotřeby. Místo dětských vzrušených výkřiků máme tu teď často výkřiky blábolivých opilců a kouř cigaret je cítit, byť slabě, často po celém bytě. Ó hračkárno, obchůdku milý, kdeže jsi…
Jenže jsem dnes zjistil, že existuje ještě jiná skupina obyvatel, která ten „náš“ obchod navštěvuje. Je nenápadná, tichá, všední, pomaloučká. Jsou to staří spoluobčané. Často v páru, s taškami v rukou, nakupují lečo za 26,90 a jiné položky nízkých cen, na které láká cedule u vchodu. Jsou tak nezachytitelní, protože už jsem si zvykl mrknout ven jen při nějakém obhroublém křiku, a tak si jich, mlčících, člověk většinou nevšimne.
Nedávno jsem četl nádhernou báseň amerického básníka Roberta Bly. Veze v ní své rodiče k sobě domů na Vánoce, popisuje jejich tichost, plachost, jak se drží za ruce a koukají spolu ven… A postupně vám dojde, že je veze jen ve svých vzpomínkách. Že už jsou zřejmě dávno pryč z tohoto světa. Je to tak dojemné a silné… Musel jsem tu báseň číst znovu a znovu.
No…, možná v tom, co jsem až doposud napsal, nevidíte souvislost. Možná se mi to propojení tentokrát nepovedlo. Ale já na tu báseň myslím, když ty staroušky vidím. A musím vzít i ten ošklivý krám na milost…
47 názorů
ten motiv je fajn; skoro neviditelní staří lidé (kterých si málokdo všimne anebo si jich kdosi "všimne", až je přestane vídat) vs. halekající opilci... ale celkově mi ten text přijde jen jako zápisky toho, co kdo slyšel, viděl z okna... možná by stálo za to tu báseň nějak včlenit do textu.
> ...moje řádky četl "redaktor prózy"...
A ne jediný, hned několik jich tu bylo :-)
Lakrov - Děkuji! Báseň je uvedena na této stránce, asi v polovině mezi jednotlivými kritikami. Povzbuzením pro mne je už to, že moje řádky četl "redaktor prózy"...
Ta nostalgická vzpomínka na "zašlé časy", přecházející do polohy společenské kritiky, natolik překvapuje svým závěrem (přinášejícím slzy v předposledním odstavci), že na onu řečnickou (ne)otázku, uvedenou v odstavci posledním, nejprve odpovím ANO (tj. "nevidím souvislost"). Po dočtení (fejetonu?) si však uvědomuju, že něco ve mně zůstalo, něco co mě nutí zamyslet se natolik... až mám chuť si taky přečíst onu zmiňovanou báseň... Kde? (s již /dříve navozeným/ smutkem zjišťuji, že před pár dny zemřel...) Tip.
Květoň - možná jsi sem přišel proto, že tě už nudí divy Maledivů. To se stává i ostříleným cestovatelům.
Marcela.K.
08. 12. 2021Ta báseň je nádherná - dík za ni i za Tvé zamyšlení.
Mimochodem obchodů s hračkami je tolik, že o jeden míň, nebo víc je vcelku jedno ;-)
Květoň Zahájský
08. 12. 2021Velice milé vyprávění, takové smířlivé a zklidňující. Přesně se hodí do doby adventu. Ani nevím, co mě přivedlo zrovna sem, ale udělal jsi mi radost.
Pozor! Přehřívá se ti lingvistický modul, následkem čehož se ti rozpadla syntax! Také ti pod špatně ventilovaným šasí bobtná ego, a prosakuje skrze pečlivě leštěnou, chromovanou kapotu!
Boží jméno bych nadarmo nebral, je tu hodně křesťanů. Sám jsem o vlastní ženě prohlásil, že je světice, a pak jsem jen s hrůzou čekal, kolik za ten neopatrný výrok sklidím kritiky. Naštěstí mi to onehrá prošlo (bohudík!).
Janino - ano, to je překlep. Už jsem to opravil. Děkuji! A díky i za milá slova.
Báseň je krásná a taky bych se přimlouvala, aby byla nějak začleněna do textu, třeba jako prolog. Fejeton je pěkný, líbí se mi jeho "nenápadný" tón, který se čtenáři nijak nevnucuje. Skoro jako ti tiší staroušci. Je pravda, a to je tvůj krásný postřeh, že dnešní doba je skutečně taková "ukřičená" a člověk už je opravdu zvyklý reagovat jen na výraznější zvuky. Pěkné, k zamyšlení.
Tohle bude asi překlep (v prvním odstavci): Lež bezvýsledně. Leč?
kvaj - moc děkuji za tvá slova! Jinak vaši debatu s Kamamurou moc nestíhám... , ale děkuji za velké oživení :)
Prosecký - kromě nás, co nemají ani auto, ani řidičský průkaz. Doufám v zájmu zachování planetární existence druhu Homo Sapiens, že nás bude přibývat.
kvaj - ale vůbec ne, klidně uznám, že všechno, co jsem kdy napsal, a napíšu, je blbost. Nakonec, jsem samozvaný dadaista, literární terorista a snob v jedné osobě.
Jenže slovo "barvitý" místo "barevný" jsem napsal naprosto záměrně, pamatuji si to zcela jasně, dokonce je to pointa celé té mé poznámky.
Proto se divím, že ty, jako redaktor prózy a veterán žurnalistického řemesla, máš takové problémy to poznat. Opravdu zatím nevím, pro kterou z navzájem si konkurujících hypotéz nabízejících vysvětlení této malé kuriozity se mám rozhodnout.
Co třeba ta, kterou před dávnými časy vyslovil Karel Čapek ve své povídce Experiment profesora Rousse?
Chápu, Kamamuro, že chceš zůstat nad věcí, ale ta vtipná odpověď se ti moc nepovedla. Pro tebe je zřejmě nadlidský výkon přiznat, žes napsal blbost.
Vidím souvislost a asi každý z nás, kdo už rodiče nemá, si na ně vzpomene. a vidí je ve svém autě na zadním sedadle Tip.
kvaj - Opravdu? Vidíš, to mě nenapadlo. To jsou věci, a to máme teprve prosinec!
kvaji, ta inkriminovaná báseň je v komentářích... ale lepší by byla například v prologu...
Fejeton je velmi zdařilý. Je jako báseň, nebo obraz, člověk v něm může nacházet stále něco, co ještě neviděl. Jen bych se přimlouval, aby ve třetí větě nebylo "tlumený a tlumí", co třeba "tlumený a mírní". No a pak je tam podle mého zbytečný poslední odstaveček. Za mě by autor neměl vysvětlovat a neměl by se omlouvat. Co takhle: "Je to tak dojemné a silné… Musel jsem tu báseň číst znovu a znovu, myslet na ty staroušky a kvůli nim vzít i ten ošklivý krám na milost…" Nevím, ale možná by stálo zato dát do textu místo jejího popisu celou báseň...
Pokud za jízdy z vozidla cos přesahuje, zákon to velí obznačit barvitým fáborem!
To je smutné, souvislost s básníkem to však posouvá do naprosto jiné roviny, má to velký přesah.
a2a2a: Moc děkuji! Ona ta "hlučná skupina" má mou pozornost v mých jiných textech :) I když si pak "vybírám" většinou jen určité jednotlivce a něco o nich vytuším, něco postřehnu, něco mi sami řeknou a něco si o nich vymyslím... Tady jsem si všiml spíše jejich opaku... Srdečně zdravím!
Gora: děkuji za přívětivá slova. Podobných fejetonků mám plný šuplík... :) Ohledně nominace - byl bych nesmírně poctěn! Mám pro to něco udělat?
Je to grandosculentní, ale možná kapánek dlouhé.
Dane, jsi nejen schopný básník, ale i prozaik, tvá miniatura, jak jsem psala včera, je moc dobrá. Mohli bychom ji v redakci nominovat do soutěže Próza měsíce za listopad?
Pro mne nádherné čtení. Jednak se ti podařilo na velmi malé, krátké ploše vytvořit příběh, úžasná je i báseň, kterou zmiňuješ a stejně úžasná je tvá sebereflexe ve vztahu k obchodu s levnými potravinami, A to i přesto, že v ní postrádám vnímavější reflexi k oné hlučné skupině kupujících. Protože její příběhy mohou být často jímavé. Ale to není kritika, rozumím tomu, že tě uchvátil jiný středobod této skutečnosti.
Dane, povedený text s předvánoční náladou, a báseň také...
Robert Bly (1926-2021)
VEZU RODIČE O VÁNOCÍCH DOMŮ
Když vezu rodiče domů sněhem,
jejich křehkost kolísá na hraně horského svahu.
Volám přes útesy,
jen sníh odpovídá.
Hovoří spolu tiše
o zavření vody, o pojídání pomeranče,
o fotografii vnoučete, kterou včera večer zapomněli.
Když otevřou dveře svého domu, zmizí.
Kdo slyší přes míle a míle ticha
dub, když padne v lese?
Sedí tak blízko sebe… jako by je sevřel
sníh.
Já jsem ráda, že zlevněnky existují - jinak by se ty hory jídla vyházely do kontejnerů. A ano, chudým lidem dávají šanci ušetřit - koneckonců kvalita zboží tu asi nebývá o moc horší, než v supermarketu...
Tu báseň bohužel neznám, ale má krásnou myšlenku. Staří lidé mě od dětství velmi zajímají a čím dál tím víc dojímají...
Tip a.