Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDNES RÁNO
Autor
Dan TM
DNES RÁNO
Zatím jsem si toho nikdy nevšiml, ale dnes brzy ráno jsem to uviděl.
Vzácně se stane, že hospodář nechá strniště na poli i v čase zimy. Nevím proč. Času nezbylo? Sil? Vůle dokončit cyklus a připravit zemi ku spánku? Možná hospodář nemohl a nebyl nikdo, kdo by jej zastal. A možná je ten důvod jiný, který neznám.
Ale když teď krajem přešel mráz, i když šetřil silami, jako by se bál jara a jeho agresivní radosti, strniště zbělela. Zcela! Náhle!
A jak jsem šel těmi poli, bílé vlasy přestárlého loňského léta zářily a jiskřily a bílá usvědčovala a volala po sněhu. Kde jsi, starý příteli, který dáváš krajině ticho spočinutí v těžkých časech? Kde jsi, potomku staré many, jež jsi krmil bloudící na cestě do země, o kterou je stále třeba bojovat a umírat a rodit a snít…
A ta záře mne oslepila. A promlouvala do mého nitra. Šeptala. Neboj se velkých slov. Neboj se slov tíže i lehkosti. Neboj se slov malých, burcujících i tišících. Boj se jen slov bezobsažných, plytkých a mrtvých.
Ani jsem nemohl fotit. Byl bych tu chvíli znesvětil.
Jenom… jenom jsem se modlil. Naučil jsem se nedávno něco o modlitebních kruzích…
3 názory
A to je pěkné, to ti musím dát tip. Závidím ti takovou nápovědu. To mě když strach, ostych, falešné ohledy nebo skromnost zarazí slova hluboko v hrdlo, musím si je vytáhnout sám.
Věděl jsi, že děti v dětských domovech nikdy nekřičí? Ne proto, že by byly statečné, nebo něco. Vědí, že kričet je zbytečné, protože nikdo stejně nepřijde, aby je utěšil. Jen některé si tiše povídají se svými plyšovými hračkami.