Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdy už tam budem? / Tři hvězdičky
Autor
Květoň Zahájský
4) Kdy už tam budem?
Rychloloď divoce skáče po neklidné hladině a cesta připomíná nácvik na zemětřesení. Když už jsme do sytosti promočení, vyfoukaní, pohoupaní a děti začínají klást první otázky „Kdy už tam budem?“ objevuje se na obzoru dlouhý pruh pevniny, jejíž širší konec zdobí svěží zeleň, zatímco protilehlý se pozvolna dlouží v úzký písečný ostroh ustupující do zpěněných vln. Temná modř hlubokého oceánu náhle zjasněla na tyrkysovou a oči začínají rozeznávat detaily na blížícím se břehu. Jsme na místě.
„Dhiguráááh! Vystupovááát!“ Jako by nás za trest vysazovali na opuštěný ostrov, kde máme vystřídat Robinsona Crusoe. Nikde nikdo, jen palmy a maličký přístav, ve kterém kotví několik loděk a člunů. Za chvíli ale div divoucí, blíží se opravdové osobní auto, byť široko daleko nevidět žádnou asfaltovou silnici. Jedná se o jeden ze dvou automobilů na ostrově a přijel jen kvůli tomu, aby nás a naše zavazadla přepravil z přístavu do hotelu. Přece těch tři sta metrů nepůjdeme pěšky, že. Řidič jede pomalu, rozvážně, abychom si mohli v klidu prohlédnout okolí.
Ostrov Dhigurah měří na délku 3,5 km a jeho maximální šířka dosahuje 300 m. Ve vesnici, která je situována zhruba na 500 m2 v nejširší části ostrova, žije přibližně 600 obyvatel. Živí se rybolovem, zpracováním dřeva, stavbou lodí a cestovním ruchem. Najdeme zde poměrně širokou občanskou vybavenost - přístav, dvě malá bistra, obchod s potravinami a smíšeným zbožím, pár krámků se suvenýry, dvě mešity, budovu policie, ordinaci lékaře, kancelář ostrovního úřadu, věž mobilního operátora, naftový generátor elektrického proudu, fotbalové a volejbalové hřiště, dětské hřiště, školu, loděnici, kancelář a prodejnu potápěčského centra a skleněný sarkofág s nefunkčním bankomatem. Zástavbu uzavírá několik hotelů, za nimi se skromně ukrývá zahrádkářská kolonie a na jih už pokračuje jen divoká džungle.
5) Tři hvězdičky
Recepční hotelu Dhiguveli nás ve vestibulu usazuje do pohodlných křesel vonících Lysolem, rukama chráněnýma chirurgickými rukavicemi rozdává welcome drinky z čerstvého ovoce a usmívá se tak široce, že mu koutky úst vyčuhují přes okraje respirátoru. Maledivané berou prevenci velmi zodpovědně. Na každém kroku jsou k dispozici antiseptické gely, vše se pravidelně dezinfikuje a v roušce často potkáte i osamělého sběrače kokosů, který si džunglí klestí cestu mačetou.
„Náš hotel,“ rozplývá se pan recepční, „nabízí tříhvězdičkové ubytování s výhledem na moře, restauraci, salonek a zahradu. Poskytuje bezplatné Wi-Fi, trezor, výtah, wellness, plážové ručníky, soukromou pláž a nepřetržitě otevřenou recepci, ve které někdy sedí i recepční. Pokoje jsou vybaveny klimatizací, satelitní TV s plochou obrazovkou, rychlovarnou konvicí, požárním alarmem, šatní skříní s ramínky, vlastní koupelnou, sprchou, vysoušečem vlasů a psacím stolem s polstrovanou seslí,“ nešetří správce chválou svěřeného inventáře. Při bližším ohledání se ukazuje, že ne všechno jmenované zařízení je funkční a zcela bez závad, ale my, zocelení pobyty v bulharských penzionech, nereptáme. Pouze samolibí rekreanti zhýčkaní západním luxusem propadají panice a zanechávají po sobě popuzené recenze, durdíce se, že zásuvky neodpovídají zástrčkám jejich přístrojů, chybí sušáky na prádlo, v koupelně kape sprcha, neodtéká odpad nebo že v ovladači klimatizace jsou vybité baterie. My prostě improvizujeme.
Jakkoliv světnička působí čistě až sterilně a bagážista nás ujišťuje, že komáři se tady vůbec nevyskytují, i tak očekáváme spousty hmyzu. Prales bují prakticky pod okny, pročež moskyti, mravenci a švábi se tu nepochybně prohánějí v množství, které ani domácí gekoni nedokáží významně zredukovat. Labuť na posteli, důmyslně poskládaná z ručníků, jim v tom nejspíš také moc nepomůže. A tak před tím než trička, šortky a kartáčky na zuby opustí kufry, vybaluji odpuzovač hmyzu a místnost pečlivě zamořuji toxikáliemi. Zbytek repelentu si půjčuje Iveta s dcerkami, aby preventivně kontaminovaly i svůj pokoj.
„Tak, pro dnešek máme vystaráno, ale co zítra?“ pokládám ženě otázku s nadějí, že zásoby insekticidu doplníme v místním obchůdku se smíšeným zbožím. Opouštíme tedy hotel a nebojácně vykračujeme do hluboké tmy, přestože je teprve šest odpoledne. V blízkosti rovníku se stmívá náhle, jako by někdo odpojil slunce ze zásuvky. Stejně tak náhle končí i pracovní doba. Aby byl hrob našich nadějí ještě hlubší, zamknuté dveře krámku téměř do poloviny zakrývá poutač nekompromisně hlásající, že i za provozu je veškeré turistické chamradi vstup do prodejny zakázán.
„Nu nevadí, nevadí, nějak bylo, nějak bude,“ snažíme se i bez repelentu vystrnadit brouka z hlavy, „dneska jsme chemicky ošetřeni, zítra budeme improvizovat.“ A jde se na večeři.
30 názorů
Tato část mě trochu škodolibě potěšila. Občas se bavím, jak turisté stojící pod stromem obtočeným liánou na sebe lijí nebo stříkají litry různých repelentů. Přitom by stačilo natáhnout ruku, utrhnout list nebo naříznout stonek a pustit do dlaně trochu šťávy. Měli by od hmyzu pokoj hned na několik dní.
Květoň Zahájský
01. 12. 2021Děkuji za návštěvu, dámy, jsem potěšen, že se netrmácím světem nadarmo. Člověk nemůže za pár dní poznat, co se kde odehrálo za dva tisíce let, ale každá zkušenost je obohacující. Navíc Maledivy jsou ohroženy nejen zvyšováním hladiny oceánů ale i nenasytností vládních úředníků. Jen za letošní rok maledivská vláda plánuje otevřít více než 50 turistických středisek. Takže ať už je spláchne voda, nebo zadusí neviditelná ruka trhu, je na čase vyrazit a vidět. Dokud je co.
Pámbu mě chraň, abych někdy jela někam, kdes byl ty. Jsem si jistá, že bych tam při nejlepší vůli nedokázala vidět to, co vidím ve tvých fejetonech prizmatem tvýho vidění. Což by bylo - vzhledem k destinacím, které volíš - dost drahé zklamání :)
Jako vždy jsem velmi velmi velmi pobavena! Díky. Tip a.
početla jsem si z tepla domova bez chemického ošetření :-))))).....*/*****
Ano, někteří Češi byli smějící se bestie, většina jich, jako všude jinde, byli vychytralí bezopáteřní vyčuránci, protože se snažili chránit především svoje blízké.
Já jsem, myslel, Kamamuro, ten náš, který skončil u nás v roce 1989, aby si někdo nemyslel, že myslím nějaký soudobý kdekoli ve světě. Jinak byl náš asi stejně jako u jiných národů, byli jsme stejné ovce.
Prosecký - souhlasím, i já jsem na český (většinový) ateismus hrdý. Nicméně v jakém smyslu je/byl komunismus "náš"? Idea pochází od němce Marxe, implementoval jí rus(?) jménem Uljanov, a v nechtěnou hrůzostrašnou parodii jí proměnil gruzínec Džugašvilli, a na normalizaci této parodie u nás dohlížel slovák jménem Husák. Češi, kterým je někdy přezdíváno "smějící se bestie", se ovšem nedali, a pojali hru na komunismus ve svérázném stylu variace na dětskou hru "Městečko Palermo" inpirovanou sicilskou tradicí organizovaného zločinu.
Květoň Zahájský
29. 11. 20218hanka - naopak, teď je cestování tím pravým dobrodružstvím. Člověk nikdy neví, kam až se dostane, jak dlouho tam pobyde a jestli ho vůbec pustí zase domů.
tak neviem, vôbec ma to neláka, exotika v dnešnej respirátorovej, dezinfekčnej a infekčnej dobe stráca na čarovnosti...ale čítanie je skvelé, no a fotky s Tebou v popredí by boli tým pravým orechovým...sem s nimiiiii
Květoň Zahájský
29. 11. 2021Co já vím, tak je zamknutý v té skleněné kukani. Možná jej příležitostně odemykají až o velkých svátcích a pořádají k němu procesí se zpěvy.
My, jako pohané, jsme v celé světě konfrontováni s věřícími: V Mexiku s katolíky, v Thajsku s buddhisty nebo v Egyptě s muslimy. Čím jsme dále od našeho komunismu, tím více mi připadá, že bychom si přece jen měli svopu nezávislost na víře udržet ...
Ale když dávali ten odkaz na BML ATM, tak ještě byl funkční, ne? Byl dlouhodobě nefunkční? Neupgradoval se náhodou jen software? Nezkoušel jsi na něho CZK?
Kočkodan - ve středověké Evropě, bigotnějších částech amerického Jihu (popíjet se smí, ale musíš mít chlast v neprůhledném sáčku) a možná zanedlouho v současném Polsku, tomu bylo/je/bude nejinak.
Tak to pardon, to jsem ti ale poradil pitomost, co? Tak za nás nic nepij, možná jen zádumčivě popatři na zbytky panenské přírody vůkol, to by mohlo projít.
Prosecký - ten bankomat je slavný a má dokonce svoje webové stránky:
Nový BML ATM se otevírá v Dhigurah - The Times of Addu
Milý revírníku, dnes, kdy jsme prakticky nejhorší na světě v covidové pandemii, je dobroduržstvím spíše zůstávat tady než kamkoli jet (s výjimkou Slovenska).
Pokud bys uvedl u telefonního oeprátora a bankomatu i název firmy, začal bych ti závidět profitabilní product placement.
Kočkodane, kdo zažil bolševika, toho nějaký Alláh nemůže rozhodit.
Tady je těžká prohibice. Za chlast, odhalování těla a modlení se k čemukoli
jinému, než k Alláhovi, hrozí kriminál.
No, tak to pro nás – notorické exhibionisty – asi nebude to pravé ořechové…
Květoň Zahájský
29. 11. 2021Goro- rozhodl jsem se to nepatrně urychlit a kratší kapitoly budu sdružovat.
Evži, uvažoval jsem o ilustračních fotografiích, ale byly by stejné, jako ty propagační, které jsou na netu snadno k vyhledání. Akorát bych tu krásu hyzdil já v popředí. Prostý text zase rozvíjí fantazii, tak se zkus trošku zasnít.
Květoňku, díky za humorem kořeněné čtení, těším se na pokračování.
Květoň Zahájský
29. 11. 2021Kamamuro, Dhigurah je ostrov obydlený místními domorodci, nikoli soukromý resort. Tady je těžká prohibice. Za chlast, odhalování těla a modlení se k čemukoli jinému, než k Alláhovi, hrozí kriminál.
Evženie Brambůrková
29. 11. 2021Pár foteček kdyby bylo, to by se mi líbilo. Taky malinko závidím :-))
Vypadá to fakt prťavě, ale nádherně. Opravdu, opravdu, opravdu ti závidím. Obzvlášť ta bizarní dlouhá lávka mezi dvěma ostrůvky (atůlky?!). Jo a takhle výrazně, až kýčovitě modrá voda je snad jen v počítačových hrách! ;-D
Tak v tom nádherném baru vypij nějaký koktejl s paraplíčkem i za nás, Květoni, co tu v sychravu podzimního Práglu a přilehlého česko-moravsko-slezského okolí štelujeme servery, nebo děláme jiné věci z moci Sudiček a Kola Osudu!
Květoň Zahájský
29. 11. 2021Údaje jsou přesné. Jedná se o mešity bez minaretů, tedy modlitebny o velikosti zhruba naší čekárny na místním vlakovém nádraží. Hotely jsou spíše takové penziony o cca dvacítce pokojů. Prostě zapadákov. Ale malebný.
Jste velcí dobrodruzi, že se do takových končin vůbec vydáváte. Zato nám se o tom tady v pohodlí dobře čte, a to je užitečný přínos tohoto fejetonu.
(Jenom ty dva minarety a několik hotelů se mi jaksi nevejdou na plochu 500 m2, tedy pouhé jedné dvacetiny hektaru. Není to náhodou pět hektarů, čili 50000 m2? Tato záhada mi tak trochu rušila plný požitek ze čtení.)