Krvesaj a Nekronella XVIII

„Mohl bych být taky upír?“ zeptal se Vlada Krvesaje o přestávce spolužák Emil Kulhánek. „Slyšel jsem, že sháníš upíry do nového upírského klubu.“

Vlad si ho přísně změřil.

„S takovým jménem nemůžeš být upír,“ vynesl neúprosný rozsudek. „Jak by to znělo v temných spisech, kdyby historici psali, že upír Emil tyranizoval smrtelníky ve školní jídelně!“

„No tak si změním křestní jméno,“ trval si na svém Emil. „Budu se odedneška jmenovat Drakul!“

„Je úplně jedno, jestli budeš upír Emil Kulhánek, nebo Drakul Kulhánek,“ utřel ho Krvesaj. „Obojí stojí ze záhrobního hlediska za starou belu, protože co svět světem stojí, ještě žádný upír nikdy nekulhal,“ dělal si z něj dál legraci“

„Vždyť je to je jen příjmení,“ zkoušel ho přesvědčovat Emil. „Ty jsi to s tím Koblížkem taky zrovna nevyhrál.“

„Nomen omen,“ chladně konstatoval Vlad. „Koblížek je dávno mrtvý, pouze Krvesaj přežívá. Záhrobní zákony jsou neúprosné a je potřeba je respektovat,“ dodal poněkud nelogicky.

„Mám strejdu, který pracuje v krematoriu,“ překvapil ho náhle Emil předem připravenou nabídkou. „Slíbil mi, že nám dovolí se tam někdy scházet.“

„To ovšem zcela mění situaci,“ zamyslel se Vlad. „Ve světle této informace se zdá, že by z tebe mohl být nadějný upír,“ spustil důstojně. „Ale musíš si změnit jméno na Drakul Smrtihlav, protože s tím Kulhánkem ten Drakul moc neladí.“

„Jasná věc, Vlade,“ opáčil sebevědomě Emil. „Však holky ještě uvidí, že my kluci jsme mnohem děsivější upíři, než ony!“ dodal schválně nahlas.

„Hele, Emile, nedělá se ti špatně při pohledu na krev?“ přitočila se k nim Talaura. „Jak chceš být upír, když při pohledu na krev omdlíváš?“

„Můžu pít krev se zavřenýma očima,“ bránil se Emil, zatímco Vlad Krvesaj obracel oči v sloup.

„Tohle musíme nutně pořešit,“ rozhodl jako správný šéf. „Zítra se sejdeme u tvého strejdy v krematoriu a trošku potrénujeme s krví nějakých bezbožníků!“

Talaura s Nekronellou vydechly údivem.

„Můžeme jít s vámi, v krematoriu jsme ještě nikdy nebyly?“ zeptaly se. „Vezmeme rajčatovou šťávu a obrácený kříž.“

„No, snad by to šlo,“ pokýval hlavou Drakul Emil, kterému se značně ulevilo, když pochopil, že potrénovat s krví bezbožníků zas nebude až tak hrozné. „Zítra po škole vás počkáme s Vladem v parku a dál se uvidí.“