Optimistův den

Budiž :)

To je tzv "Totální optimismus". :)

Toto docela dobře pobavilo, optimismus je zkrátka nutný :-).

Takový príma den!

 Oceňuji příhodný název, jímž je opatřen tenhle "soubor negativních událostí jediného dne" a v duchu si přeju: "Umět se tak nad všechno povznést podobným způsobem..." Tip za aktuálnost.

Naprosto boží.  JASNÁ STRUČNÁ MINIATURKA.  Danny, děkuji ti!

Musím přiznat, že až komentáře, které dílo uzavřely poetičností smrti (a jak tchýně ostrouhala), tomu dodaly pomyslnou tečku a dílo je tak ucelené, jak bych si představovala. Navíc souhlasím s přáním dělit do odstavců pro lepší čitelnost. Dílu by slusela. 

Každopádně pozitivity není nikdy dost, tudíž T.

Dobře rozvedená poučka, že všechno zlé je pro něco dobré, nebo že na všem je třeba hledat to pozitivní. Jen tě mohlo srazit něco menšího než tramvaj, protože po střetu s ní bys asi těžko sám uléhal na nemocniční lůžko. A ještě mi tam chybí, že tě druhý den uvítala mladá, krásná a milá sestřička, která ti blbě bodla injekci, až se ti udělala modřina jako Máchovo jezero.

Hned jsem si vybavil Felixe Holzmanna.

Osvěžující dílko, považuji ho za vtip, tip.

ahoj, nominuji toto dílo na PM za prosinec

Fajn, takový hrabalovskopábitelský postoj k životu z toho čiší :)

- variace na téma "Zkus se životu smát"

(Pavel Bobek)

Nejspíš jsem měl dnes ráno přijít dřívŠéf se nepřel jen ke dveřím mi kýv ...

Moje babička říkala, že se nic nemá přehánět.

boží....i kometáře....:-)))

To je krásné osvěžení! Snažím se o podobný přístup ke katastrofám, ale moc to nevychází. Funguje mi uvědomění, že ty hrůzy budou třeba fajn inspirace.

mezi těma psychologama jsem měl tu čest jít i k psychiatrovi, ten mě poslal rovnou do prdele :D

co jsem viděl asi od 8 let, tak za mě psycholog/psychiatr je naprosto zbytečné povolání, proto jsem se mezi ně chtěl vetřít, ale vysral jsem se na to jako na všechno :D:D

navíc to studuješ asi 180 let a to ještě před tím študíruješ běžnou meducínu taky nějakých 350 let, sečteno a podtrženo 530 let studuješ něco co stejně nikomu nepomůže, plus než to vůbec vystuduješ, tak všichni tví potenciální pacienti dávno spáchají sebevraždu :D

mě je to jedno, po asi 20 letech jsem se ze svých sraček sám vyhrabal, tys to říkal, že každá porážka tě činí silnějším,... nebo minimálně něco v tom smyslu, už fakt nevím, pamatovat si věci je těžký :D

Danny bude mít určitě radost až to tady otevře :))

No, u psychologa jsi ani nic zobat nemohl, protože psycholog ti nic předepsat nemůže, protože není doktor. Psychiatr může, protože je doktor. Jasně, že ne všechno člověku sedne, a ne všechny metody fungují, mě taky nepomohla kongnitivně-behaviorální terapie zhubnout, pomohlo až to, když jsem se dobral uvědomění si příčiny toho, proč jsem se kompulzivně přejídal. 

S je jasné, že "tablety" neřeší příčiny, můj psychiatr mi to řekl zcela otevřeně. Antidepresiva se berou proto, aby vnitřní utrpení člověka v depresi ustoupilo aspoň natolik, aby měl prostor a čas začít se dávat dohromady. Za skutečnou léčbu se považuje až nalezení přičiny depresivního bludného kola.

A podle mě je škoda odmítnout všechno, co se psychologie a psychiatrie o lidském myšlení za desetiletí své existence naučila, protože to podle mě nemáš šanci amatérsky sám v omezeném čase zvládnout. 

Mě moje povolání naučilo jeden důležitý návyk - všechno začíná čtením manuálů a dokumentace. Když člověk nezná ani pravidla hry, natož taktiku a strategii, jak může doufat, že vyhraje?

já nic nezobal, u psychologů jsem nasadil v obraně mimikry a ty jejich směšný hry jsem prokouk hned, jak jsem psal v minulosti. nehledáš na otázku tu odpověď, kterou si myslíš, že je nejlepší, ale podle toho jaké jsou otázky se vmyslíš do tvůrců otázek, jaké podle nich jsou nejlepší odpovědi, ať jsou jakkoli v nesouladu s tvým nastavením, když tam máš navíc odpovědi a) b) c) d), tak to je easy mod :D

i když dneska nevím jak na tom jsem, poslední šaškárnu jsem podstoupil tak 15 let dozadu, chtělo se po mě kreslení toho jejich absolutně profláklýho sttomečku a pajduláka, skoro jsem se tam smál, když jsem to kreslil.

stejně ty jejich tablety neřeší příčiny, ale jen následky, stejně jako celý naše slavný zdravotnictví, nakonec se člověk stejně musí rozhodnout sám co se sebou udělá, to žádná tabletka za tebe neudělá.

já jim prostě nevěřím :D

Hele, Aru - já bych řekl, že asi tuším, co jsou deprese, koneckonců, mám je v anamnéze spolu s úzkostnými stavy, a zobal jsem na to poctivě pilule. Dnes už zobat nemusím. Bipolární poruchu jsem neměl, to je pravda, ale někdo takový se mihl příbuzenstvem

no já narozdíl od tebe, když jsem nevěřil ničemu a nikomu, tak jsem byl totálně v prdeli a to dlouhodobě :D

ale mělo to i svý světlý chvilky, dokud byl Aru jen depresivní, tak byl snesitelný, jakmile ale došlo na řeč o sebevraždě, jak svět stojí za hovno a jak by všechno mělo shořet v plamenech, pak to bylo pro okolí skutečný utrpení to poslouchat :))

jestlis nezažil, tak nevíš co je deprese, čéče ;))

po škole se to ale začalo pomalu zlepšovat a naprosto černý stavy střidali manický stavy štěstí, který mířili opět do údolí temnoty.

Ale proč? Já osobně jsem pesimista, který ze svého pesimismu deprese a letargii odečetl, a od té doby se cítím lépe a lépe. Přirozený vývoj vede od pesimismu intuitivního, neboli naivního, k pesimismu vědeckému, k plnotučné, komplikandované skepsi střižené cynismem a ryzím neznabožstvím. 

Kamamuro, přidej k tomu pesimismu ještě deprese, letargii a vyjde ti naprostá neschopnost žít a katastrofický scénáře na denní bázi :D

Ano, hlavně být v klidu a nenechat se vyvézt z míry.

Tohle se ti fakt povedlo, Danny. 

Optimismus je obecně náročný, protože pokud optimista věří, že se bude vše jen a jen zlepšovat, pak z toho logicky vyplývá, že zažívá právě nejhorší ze svých budoucích okamžiků, a každý další bude rovněž tím nejhorším - což je důvod k depresi. 

Naproti tomu pesimista, jehož život je na sestupné trajektorii zažívá ten nejlepší okamžik z těch zbývajících, a bude ho zažívat vždy - což je důvod k euforii. 

Což je důvod, proč bývají pesimisté v průměru veselejší a méně nabručení, než optimisté. 

Danny, všechno zlé je /prý/ k něčemu dobré.

Moc se ti to povedlo.

Rozdělené na odstavečky by se dílko lépe četlo i vypadalo.

V noci se mi přitížilo. Začalo mě nesnesitelně bolet břicho, motala se mi hlava a skoro jsem se nemohl nadechnout. Zvonil jsem na sestru, ale nepřišla. Asi spala. Říkal jsem si, jak je to dobře, alespoň ona se prospí, když ne já. Po několika minutách mi bylo tak zle, že jsem začal ztrácet vědomí. Až do poslední vteřiny jsem si ale liboval, jak je dobře, že umírám: moje lůžko se uvolní pro jiného pacienta. A ta potvora tchýně, co chtěla zítra přijít na návštěvu, ostrouhá kolečka!

Den druhý. Spletli si mě s mým jmenovcem z vedlejšího pokoje. Žít s jednou ledvinou, tomu říkám výzva!

Den třetí. Sepse? No tak konečně se dozvím, jestli to s tím rájem nejsou kecy! Mám já to ale kliku!

Tip tip tip a.

Tak to Ti tedy k tomu "šťastnému" dni blahopřeji. Nezávidím však, já totiž nejsem závistivá :-)))

Nikdy ale nevíš, kam tě ten sled příčin a následků přivede... Připomíná mi to čínské taoistické bajky.

...Vždycky ale záleží na tom, jak my sami vyřešíme jistou situaci. Permanentně totiž stojíme na nějakém rozcestí.       Tip.

Další den by mohl být o podobných situacích z dané nemocnice. Ono to vždycky vypadá jako tragikomedie. Tragedie uvnitř a komedie navenek. Alespoň na mě to takto působilo, ač byla situace vážná. Ale jen v případě, že se jednalo o mě. U jiných jsem to vnímala jednoznačně a nechápala scénář té tragedie...

Dobrý! :)

Pro další zkušenosti tam pochytáš všechny nemoci. Hurá!

bezva...:-))

na co umřela vaše žena? :D

S tímto přístupem ti určitě přinese něco pozitivního. Třeba pozitivní test na Covid.

:D

pesimista by po pozdním probuzení ani nevstal (možná by se ani neprobudil) z postele a přišel tak o mnoho "obohacujících" a "krásných" zážitků :))