Za závorou

Děkuju!! Vážím si... 

Díky, opravím... ona se pravidla s čárkami několikrát změnila, a tak...

Takovéto příběhy o náhodných setkáních mám rád. Jenom: "než si brát ven mezi lidi" bez čárky.

Evži, díky... nevím, byla jsem mimoděk svědkem, a od té doby jsem na něj koukala jinak...

Tak to byla terapie. Určitě mu to pomohlo.

mám ráda i kočky, dcera má doma 4, každá jinou povahu, kocouři jsou mazlivější, Toxina :-)) je pěkná mrcha, už mne i poškrábala a kousla, když jsem ji nechtěla ihned pustit na zem, pejsci jdou celkově přívětivější :-)), dcera má dva, kočky jsou svéhlavější, tajemné a nikdy nejsou zcela ochočené, což se mi na nich líbí

Markel, já taky, jsou vždy dobře naladěni a kamarádi... ale mám v oblibě i jiná zvířata... 

já pejsky miluju, říkám jim sama pro sebe: dobré duše

Dík, Renato... vím.

Mám kamaráda, který má ke psům podobný vztah. A přestože mívá občas klukovské nápady, tohle by s ním asi nehlo. Nejprve by se snažil psa odehnat a pak by ho prostě ignoroval. O to víc hrdinu této povídky oceňuji.

To jsem si oddechl, Ireno.

Jani, děkuju, potěšilo, že se líbí...

Jardo, neboj, neovlivnil, ve mně to bylo tak půl na půl... a takhle je to ucelenější. Vím, cos měl ve své poznámce na mysli, to doplnění o cca tři věty byla má vůle... sama jsem "zachtěla", aby prolomil svoji "závoru"... děkuju, že si děláš starost!

Irenko, moc pěkně a poutavě napsaný příběh o sblížení člověka a psa (fenky), TIP

Kroužili po plácku a Lubor se hlasitě smál, ba přímo řehtal, vykřikoval na fenu zadýchaně: jedeš, ty bílá potvoro! a ona radostně štěkala. Zastavili se, až ho začalo píchat v boku.

Poprvé v životě vyndaval nerezový materiál bez rukavic, fakturu položil vedle, pod stříšku. Fena prudce oddechovala. Vzal z auta láhev s neperlivou vodou a z jednoho nerez dílu utvořil psí misku. Když hltavě pila, zauvažoval, že ji pohladí po střapaté hlavě. Překvapilo jej, že letmý dotyk bříškem prstu zaregistrovala. Přestala totiž v tu chvíli lemtat. 

Promiň, Ireno, nedá mi to, ještě se vracím. Bojím se, aby vše nevyznělo tak, že jsem ovlivnil tvůj původní záměr. Mně šlo jen o slovní vyjádření (pohladil x nepohladil), to mi tam chybělo. Mělas to asi tak: "Zauvažoval, že ji pohladí po střapaté hlavě. Nasedl a couval." Ale já jsem chtěl číst o tom rozhodnutí, chyběla mi tam vložená věta, například Ale to hned zavrhl, nebo ale to by mu musela ruka upadnout, nebo ale k tomu se nedokázal přinutit, nebo cokoli jiného, co vy vyjádřilo, že dotyk - to tedy ne, to už by bylo příliš. Až pak nasedl a couval. Taky to ovšem mohlo být tak, jak to teď je, totiž, že se překonal a dotkl se jí. Jenom se nemůžu zbavit dojmu, že původní záměr byl právě opačný, a proto mě mrzí, že jsme si hned při mé "výtce" lépe neporozuměli. Tak se omlouvám tobě a všem.

Květoni, jsem šťastná, že jsem tohle mohla pozorovat /a teď po několika letech se upomenout a napsat:-)/... děkuju mockrát.

Tohle je důkaz, že i banální a dějově nebohatá historka se dá vyprávět tak čtivě a napínavě, až čtenář lituje, že u toho nebyl.

Přemku, děkuju ti. Snad se trochu povedl klukovský vhled...

Citlivě vyjádřené pokušení pohrát si se strachem bez ohledu na blátíčko. a polobotky. Vzájemný vztah psa s člověkem a proměna v podivnou hru je vyjádřena v hravé škádlení, až sblížení s pohlazením. Živočišná radost omladila hrou i jeho vzhled. Výstižně a stručně psaný příběh spontánního projevu klukovské radosti.    

Karle, díky za pečlivé čtení, ještě před chvílí bylo v textu jen to, že zauvažoval, že ji pohladí... dospěla jsem k názoru /podle revírníkova/, že se jí přece jen dotkne...

Samozřejmě, a podstatnou roli hraje řeč těla...

Hezky popsaná chvilka. Minimalisticky popsaná a to se mi líbí. K vašemu sporu, podle mně ji pohladil, zdá se mi že to vyplývá z textu.

Já moc děkuju tobě!!

No vidíš. Díky, díky! Teď je to celé.

Co myslíš, Jardo, nyní?

Přijdeš. Mně by to tam pořád chybělo.

Jardo, dals mi podnět, až na ten rébus přijdu /jestli/, poupravím... díky moc!!

Ireno, jestli se jí ani nedotknul, což se při jeho povaze dá snad nejspíš očekávat, tak mi tam i tak chybí vyjádření výsledku toho vnitřního boje (třeba jednoslovný). Stejně jako v případě opaku, čili že se překonal. A nemusí to být zrovna ten výraz (dotyk nebo pohlazení, jak naznačuješ), vůbec ne. Víc nechci napovídat, ty jsi autorka.

Vím /tuším/ své... díky za milé slovo. Ona je to maličkost, ale toho přemítání, JAK ji napsat, bylo dost.

Bene, to je hodně drsné a nesedne k tobě!! Dík.

Prosecký, tak to mě potěšilo, že nic "závadného" na příběhu nenacházíš :-), díky.

Di, děkuju, máme na psy podobný náhled./přepsala jsem, v prvním bylo špatné i/y/

Luboši, někdo je holt tak úzkostlivý, no, znala jsem sestřičku, co se koupala v chloraminu:-)...díky.

Jardo, těšila jsem se, až budu odpovídat na tvůj komentář. Dlouho jsem to slovo zauvažoval v duchu přebírala, nejprve tam bylo - uvažoval... ALE už tak to pro Lubora byla velká, snad i zásadní změna v pohledu na psy a možná nejen na ně... víc v tu chvíli nedokázal a mně připadá, že už jen to, že zauvažoval, bylo mnoho... a jak daleko/hluboko potom jít  jako autorka v jeho charakteristice??

Napsat, že se jí dotknul, pohladil by bylo nejsnazší...

Ale ještě si to pročtu s nějakým odstupem a možná přijdu na to, že máš pravdu. Rozhodně děkuju za názor!! Máš bystré postřehy.

an, díky, pes je jednička!

Čudlo, dík moc.

Markel, děkuji!

Jarmilo, díky za zajímavou příhodu tam od vás:-)...

dievča, potěšilo...dík.

Hanko, děkuju, vždy trefně okomentuješ...

„Bacily, blechy a špínu v kožichu měl podle mámy snad každý z nich. Raději se držet dál!“

Mámu bych za její řeči nejraději bacil. Ovšem tebe, Irčo, za tohle dílko určitě ne. (mrk)

Také mám o psech vysoké mínění. Znám je dobře. psi jsou takoví lepší, laskavější a důvěřivejší lidé...

Je to, Ireno, pěkné, úsporné psaní, jak se na povídku sluší. Ale v tomto místě přece až moc úsporné: chybí mi, jestli ji pohladil. Píšeš, že o tom zauvažoval, ale ne už, jestli k tomu došlo, hned nato nasedl a couval. Nechybí tam to pohlazení (případně nepohlazení) i tobě?

Omluva, jen takový, možná hloupý postřeh.

Ať žije pes! Tip a.

Milé čtení /*

pěkné počtení *

Vida, jak ho fenka svedla. :) Zajímavá příhoda. :)

Mohl si koupit svoje gumáky, když se mu nelíbily firemní-brčálové.  Já jsem se setkala s tím, že se nelíbil brčálově zelený telefon na pevnou linku. Paní říkala, že se na něho nemůže ani podívat, jestli si vedoucí, který ho objednal, objednal i pro sebe v téže barvě nebo je to jen pro podřízené...

krásne ... potešilo***

pekný príbeh...v každom z nás je niečo z dieťaťa, ktoré sa len zriedka uvoľní ako Lubor s fenkou...

Díky!

Tobě krásnou adventní neděli!!!!!!

Ivi, děkuju moc... usměvavou neděli!

jjj...pes dokáže zvednout náladu i morousovi......mně tvoje povídka roztáhla pusu od ucha k uchu.....:-))))))))))))......skvělé!!!!§

Nojo, nepozorný čtenář...

... je tam cosi o bezprostřední blízkosti, tak snad to k určení pohlaví stačilo:-)

No, mně trochu nebylo jasné, jak moc na ni viděl. Ale to je detail.

Díky, Renato... no, já nechtěla pořád psát - pes, pes--- fena je lepší... a v reálu to byla fenka.

Totiž pokud se nepodívám úplně dolů... :-))

Hezky popsaná proměna, Ireno!

Já tedy psa od feny nerozeznám. :-(