Dotek Vánoc

Dotek Vánoc

 Vánoce u mě s dobou dětství splynou,

s jehličím, které v bytě zavoní

ve městě, které dřímá pod peřinou

a nad nímž zima cválá na koni.

 Z barevných sklíček vzpomínky mi svítí,

vzpomínky na hlas daný koledám.

Vzpomínky, jež jsou živnou půdou k bytí

a pro něž srdce občas prohledám.

Co vám všem přeji? Nové nadechnutí:

Impuls se zvednout, když vás padnout nutí.

Přeji vám výdrž – a s ní zastání.

 Přeji vám náruč, jež vás neopustí

a rovněž lásku – světlo vprostřed pustin,

které nás ve tmě vždycky zachrání.

Hledáš

Skládáš jak puzzle
střepy svého snění,
rozběsnění andělé ti troubí doposud,
jaký jen hajzl smázl řádky v čtení
knihy, jež ti změní

snad už pohled na osud…

Skládáš si dílky,
kradeš sobě chvilky,
tu nebe objevíš, tam kus země chybí,
nevíš, proč se líbí
ti zrovna šedá šmouha,
z níž na sto honů čouhá
mrtvý horizont…

Skládáš jak puzzle
život, který vázl
na mnoha předpokladech a mnoha otázkách…
Možná chceš vědět,
zda už složíš v sedě
alespoň to jedno slovo, jež tě polaská…

Největší vyvrhel

 Vzali lidem bolest

silné dávky narkózy

předepsali na každý den

 Zanesli do osnov

že přemýšlení škodí zdraví

To ustavičné proč

které jen vytrhává z řady

 Škrtli pohádkám cit

aby nedošlo k rozrušení

Místo večerníčků dvakrát střílečky před spaním

až do bezvědomí

 Vánoce odešly tak nějak samy:

Stromky dali do karantény

zahalili je plachtou

i s ozdobami

Koledám vytrhali noty

a cukroví nařídili rozestupy

na maximálně pět kousků

 Ti na ulici stejně nemají myšlenky

na svátky

a jediné, co zabalí

je jejich život

s mašlí až ke stropu

 Z výloh se vytratil lesk

stejně stokrát falešný

obtažený kýčem a touhou vydělat

 Tak proč by to celé nešlo škrtnout?

 Ze slovníků mizí výrazy:

Dámy a pánové – Vánoce

Na indexu Maminka

že prý nabádá k lásce

 Podle nové směrnice

je třeba vydat knížky pro čtyřleté

o pornu

s patřičnými obrázky

Neboť tam, kde myšlenku nahrazuje sex

je největším vyvrhelem

Láska