Advent ve městě

Advent ve městě

Dnes jsem byl svědkem události: vyvoněné obchodní centrum v srdci města. Rituals, Boss, Tezenis, Gant i Klein už měli výlohy načančané adventní estetikou. Holky jako do žilnatých údů zatínaly do kelímků s kremitem své nehty dior vernis ruž, seforky, co jim je prodaly, se usmívaly křivkou lankom ruž kutur. Od stropu šla tichá lounge hudba, lehký průvan roznášel vůně opia, vanilky, kouře a pačuli, yvsanloran, barbery, gotie...

"Tady srát nemůžete," křičela tělnatá správkyně toalety na muže, "nejste očkovaný,"  a vykazovala nešťastníka za turniket. "Vy máte očkování, pojďte srát," ukazovala směrem ke kabinkám jinému člověku. Ten, snad překvapen, snad ze solidarity s bližním v potřebě chvíli váhal, ale na naléhání ženy, jež mu mezitím stihla do ruky vrazit tři dílky toaletního papíru, přece vešel k toaletám. "A vy můžete srát tady," ukázala na dlažbu před turnikety. A muž, takto závazně instruován, skutečně spustil kalhoty a před zraky už adventně naladěných zákazníků centra kálel na dlažbu svá neočkovaná hovna.

A od stropu šla tichá noc a všichni byli svátečně naladěni.

Těžký život Terezky H.

Ženy jsou z divokých vajec, a tak Terezka nedlouho potom, co se vrátila z báječného Kósu, dumala, kam by se zas vypravila. Dubai, Maledivy, Cancún, to vše je demode, Afghánistán, kam jinam! plácla se do čela, zabalila tašky Ludvíka Vitona, průsvitné bikini značky Hříšná lasička, pár nezbytností a už byla deset kilometrů nad zemí.

Tak úžasnou dovolenou ani nečekala. Mnoho památek, teplo a milí lidé. Jen.nešlápnout na minu, nebýt na tržišti v nepravou chvíli. Ještěže ženy jsou z divokých vajec..

Nic naplat, všechno jednou končí. Už v klidu popíjela sladký čaj v salónku a náhle šok: někdo jí do kufru přibalil tři kila heroinu. Tohle se může stát jenom mně, plácla se do čela a nastoupila do omřížovaného autobusu.

Dlouhé tři roky trvalo, než postupně uspokojila tělesná přání vyšetřovatelů, prokurátorů a nakonec soudců. Průsvitné bikini Hříšná lasička nakonec přišly k dobru. Užuž se chystala domů, poslední chlívák v řadě, soudce nejvyššího soudu, jí popřál mnoho štěstí, Můžeš jít, kam chceš, když tu se na scénu vrátil prvoinstanční prokurátor, jemuž se Terezčin růžovoučký klín už pomalu vytrácel z erotické paměti, a tak zatoužil připomenout si ho a navrhnout obnovu řízení pro nově nalezené důkazy.

Ach, kolikrát ještě bude Terezka H. muset být hříšnou lasičkou v náručí bradatých chlíváků, než se její kauza uzavře definitivní odměnou.

Kufry, nebo oběd

Ahoj Drahuš, odmlka, znovu pípání tlačítkové nokie, Ahoj Drahuš, zase nic. Stařec v bundě baseballového hráče týmu Bulls to vzdal. Spojení s Drahuš selhalo.

Co mu asi Drahuš chtěla sdělit? Ať se ani nevrací, kufry má za dveřmi, žaloba už je na podatelně soudu. I v tomhle věku se dnes takové věci dějí. Anebo ať u řezníka na Štrosmajeráku koupí tři plátky kotlety bez kosti, přijede Miládka, taky celer a mlíko do kafe.

Ten veterán baseballového týmu Bulls se netvářil, že by tušil. Tak raději vystoupil na Štrosmajeráku a šourá se k řezníkovi, kde mu pan Dydián v okrvavělé zástěře ukrojí tři plátky kotlety bez kosti, inkasuje za to sedmdesát korun, a s kotletama v igelitovém pytlíku vydá se cestičkou k domovu, kde buď kufry, nebo oběd. A tak pořád nanovo, žijeme v nejisté době.