Svítáníčko

Kadeřavá,

jsem ráda, že se ti ten textík líbí. Bylo to míněno jako text pro písničku. Třeba se časem najde nějaký skladatel.

Opět krása

Juliáne,

moc děkuji za podporu. Já ale píšu pořád. Jen svá dílka spíš už jen věnuji někomu konkrétnímu a dávám je do kritik. 

F.M.R.C.,

takovýchto úsporných sonetků mám v šuplíku více.  Některé možná v lednu vytáhnu na světlo.

Úžasné,představivost procitá.Čtenář se dokáže vsáknout do děje,když užiju jednoho z tvých obratů.Krásný básnický prožitek při čtení.Zanechalo hluboký dojem.

Jak myslíš, Safiáne.

Alenakar - Obnovit svítáníčko? Sama dobře víš, že tvůj sonet žádné svítáníčko není, že ze svítáníčka nemá v sobě vůbec nic.  Jistě už dávno někdo zkřížil svítáníčko se sonetem. Zbavil je poslední svobody, kterou při přísném normování obsahu mělo, totiž možnosti alespoň zkrášlit jeho chomout umnou výstavbou kancóny, která v tomto směru nekladla, na rozdíl od sonetu, žádné překážky. Výsledkem nemohlo být obnovené svítáníčko, ale jen další varianta milostného sonetu. Ale za pokus by to stálo. jen nevím, jak by vypadala kostra odpovídající současným společenským poměrům.

Radku,

projdu si, co je nového a určitě se podívám.

...tak mě napadlo, že moje "Sonety bezesných nocí"  jsou svým způsobem svítáníčkem, jestli budeš mít čas, mrkni.

Radku,

díky za příjemnou kritiku. Jsem ráda, že sonety pořád ještě žijí. Možná oživnou i "svítáníčka".

Safiáne,

překvapilo mě, že tak starý literární útvar jako "svítáníčko" by možná mohl zažít literární renesanci. Budu nad tím uvažovat. Moc děkuji za koment.

blackie,

ona už má leccos za sebou, takže si žádné velké iluze nedělá. Ale v koutku duše se ptá: co kdyby?

Tento sonet je v podstatě samostatným epilogem ke svítáníčku. To bylo, podobně jako celá trobadorská lyrika, založeno na kancóně, schopné  vyhovět nejen  různým žánrům, ale i pro trobadory typickému formálnímu úsilí, jehož výsledkem jsou i nesčetné rytmicky, stroficky a rýmově rozmanité složité až vrcholně virtuozní konstrukce. Svítáníčko bylo  normováno, obsahově, což postupně vedlo k jisté šablonovitosti. Ostatně celá, tak krásná a zdánlivě velmi spontání, řeč trobadorských kompozic je protkána pravidly a dvorskými požadavky, které dnes rozeznají už jen specializovaní odborníci.  Podívám -li se na sonet očima českých překladů occitánských trobadorů, zdá se být uzavřenější, jemnější a cudnější, než tyto. Jako příklad uvádím úryvek jednoho z prvních, formálně velmi prostého svítáníčka.

Kéž, bože, den by na noc zapomněl, // kéž přítel můj by navždy zůstat směl, // kéž věrný strážný úsvit neviděl! //  Ach bože, bože, úsvit! Brzo den! //

Můj milý,líbejme se, já i vy,  //  dál navzdor tomu, kdo je žárlivý,  // než rozletí se ptáčci na nivy. // Ach bože, bože, úsvit! Brzo den! //

Znovu hru lásky, milý se mnou hraj, // než ptáci zpěvem vzbudí sad a háj, // než bdělý strážný dohrá na šalmaj. //  Ach bože, bože, úsvit! Brzo den! /

Je třeba dodat, že dáma  je vdaná (svobodné společensky neexistovaly) a pán, se ktrým tráví noc, není její manžel.

NÁDHERNÉ verše!!!!!.........

vidím ho pod balkonem - trubadúra sličného - pěje své lásce sbohem - -ona trnem růže poraněná - vroucně vzdychá - vrať se, vrať!....:-))))

Prvně pojem svítáníčko vysvětloval na litwebu L., kde jsem to četla.

Je to vážně zajímavé, co vše obsáhneš. Klobouk dolů.

Goro,

ano o "svítáníčku" jsme se se Safiánem už bavili. Tohle je druhá básnička zveřejněná na Písmáku pod tímto názvem. Ta první, od elíny m., byla celkem úspěšná, tak uvidíme tentokrát. 

Umně zpracované, Aleno, i s legendou... svítáníčko je myslím přímo kategorie básně, jednou jsem to četla u Safiána...

Tip...

Jani,

na literární souvislosti je tu spíše Safián. Jistě najde i takové souvislosti, jaké já nevidím.

To je super, jak ty vždycky hezky všechno vysvětlíš, asi jsi už z Písmáku zvyklá na natvrdlé čtenáře :-)

Janino,

název zní určitě středověce. Středověká svítáníčka líčila rozchod milenců za svítání. Shakespeare ve své slavné scéně z Romea a Julie, kde spolu milenci mluví o skřivánkovi a sově, se měl kde inspirovat.  ...Já popisuju situaci "svítáníčka", kdy on už odešel a třeba se ani nikdy nevrátí. Ale byla bych ráda, kdyby ve vzduchu zůstal viset otazník. 

Příjemné čtení. Vidíš, a mně to znělo spíš středověce... taková cudně milostná písnička k loutně...

Evženie,

díky. Jsem ráda, že se líbí.

Krásné.

Diano,

zkouším si biedermeierové sonetky, protože ty z Máchovy doby tu nikdo nezná. Ani Safián.

Nádhera!