Přívěsek

tuffite,

díky za típek. Ještě nikdy nikdo mi nenapsal, že jsem moc emotivní. Dle většiny čtenářů jsem jen chladná řemeslnice. S vášní píšu jen o Sněhové královně.

Jarmilo,

dvě trojverší tohoto sonetu jsem třikrát přepisovala. V první verzi říkaly moje verše cosi velmi podobného jako to, co mi píšeš.

snad ji tam nazalili zaživa... jantarové pohlazení)

JANTAR JE SMŮLA, KTERÁ SE OBČAS NĚKOMU POVĚSÍ NA KRK

Rem,

neboj, není to tak, že by se mne osobní útoky pseudonováčků jako je Literární kritik nějak osobně dotýkaly. ...On má ze svého liberálního hlediska samozřejmě svou pravdu. Jenže já odmítám jeho filozofická stanoviska jako taková. Když jsem četla jeho kritiku, představovala jsem si, že by úplně stejnými útoky počastoval i samotného Hrubína, kdyby se tady objevil nějaký z jeho velmi archaických sonetů. Liberálové se zkrátka vůbec nepřipouštějíé, že by nějaká "klasická" poezie v konzervativní podobě mohla ještě existovat. Jsou si jistí "svou pravdou" asi tak jako kdysi svazáci, kteří si představovali, že socialismus už definitivně zvítězil.

Alenakar, kritik nemusí umět básnit. Ale měl by mluvit k věci a nepoužívat obecné floskule.

"Literární kritiku",

když jsem si přečetla Safiánovu polemiku, připojuji se k jeho výzvě: ukaž nám, co je poezie. Seznam nás se svými bezchybnými díly. Jsem velmi zvědavá. 

"Literární kritiku", nejspíše z Kamamurovy stáje. Neplýtvej energií na mé básničky. Jistě ti musí být jasné, že s tebou nikdy nebudu souhlasit vůbec v ničem. Nechci se ale hádat, nesnáším konflikty a tak všechny tvé další kritiky budu ignorovat nebo mazat. Hezký den.

Já rozhodně nejsem příznivcem programového směřování Alenakar, jejíž poezie v principu vědomě připomíná zmodernizovanou ohlasovou poezii 19. století. Mohli jsme tak číst Ohlasy písní Lermontovových, Máchových, Hlaváčkových, Hrubínových, čínských a Bůh vi jakých ještě.  Přesto jsem nad komentem Literárního kritika v rozpacích. Myslí to autor vážně nebo si ze mě dělá šoufky? Jak chápat úvodní větu, která radí a zároveň touto radou připomíná, že její autor buď nepozorně četl nebo jsou mu ukradené jak gramatika, tak pojmy a zvyklosti vztahující se k veršování?   A jak se hodnocení, které následuje, vztahuje k vlastní básni? Nic z toho, co Literární kritik zahrnuje do arzenálu ambiciózního amatéra v ní nevidím. Vidím jemnou , zpěvnou a docela obyčejnou asociaci vyvolanou pohledem na jantarový přívěsek.  Navíc je báseň orientována hrubínovsky, o čemž svědčí nejen narážka na jednu z nejkrásnějších jeho básní. Ale znám jednoho básníka, pro kterého uvedené atributy platí beze zbytku. Ambiciozním amatérem bych ho ale nenazval. Nejen proto, že ho kdysi Aragon považoval za nejvyšší strom v lese české poezie. Tady se ocitáme na pomezí představy, že kritik může patřt k těm, kteří pomáhali současné poezii do hrobu a aby alespoň trochu rozjasnili její obraz, očerňovali ty, kteří něco opravdu uměli a něco znamenali. Např. Šaldu, Máchu, Nezvala, Hrubína, Holana atd. Ale možná se tu jen hlásí ke slovu kdysi na Písmáku rozšířený a pro Písmák charakteristický způsob: Přiletí pták bezperák a určí, o čem báseň je (zcela nezávisle na tom, o čem je doopravdy). Pak přiletí hejno a rozškube ji k nepoznání. A když se zaražený autor odváží třeba jen pípnout, že může jeho dílko být o něčem jiném, je tribunálem okřiknut - už bylo rozhodnuto. Musím poctivě dodat, že tento způsob v posledních letech zcela vymizel. Abych nekončil tak pesimisticky, přiznávám, že závěrečná zmínka o upřímnosti mě upřímně rozesmála. Když to tak kritik vidí ... Mně se vybavil jistý politik, který to s námi myslel opravdu upřímně.

V třetím odstavci je na začátku malé písmeno, má být velké.

Je to celé dost šroubované, pompézní, a upřímně řečeno, nudné. Je zajímavé, že skutečně dobří autoři dokáží psát o malých, zdánlivě bezvýznamných věcech, zatímco leckterý zbytečně ambiciózní amatér se hned hrne na "velká" témata jako Bůh, věčnost, nekonečno, smrt, a podobně, a zhusta k tomu potřebuje nákladné rekvizity jako konce světa, požáry, plačící děcka, Hamlety, lebky, a podobnou veteš. 

Upřímnost. To je to slovo. Schází tomu upřímnost. 

Díky, Goro.  ...Já mám doma kousky jantaru, které jsem našla na plážích Rujany. Včelka v nich ale není. Tu jsem si musela přimyslet.

Parádní sonet. Včelí kolébanka:-)

Numo,

moc děkuji. Mám v šuplíku jednu básničku o slzách, ale nevím, kdy na ni přijde řada. Jsou to volné verše a čtenářům se moje volné verše nelíbí. Chtějí ode mne spíš vázané verše a textíky.

Norsko,

kůži bílou jako kůra břízy mívají zvláště zrzavé ruské šlechtičny. Ale Norky možná taky.

Čudlo,

díky za koment i tip a jsem ráda, že se líbilo.

Evženie,

jantar je velmi krásný. Jedním z "divů světa" byla carská jantarová komnata v Petrohradu. Němci ji ukradli za druhé světové války, nikdy se nenašla a tak ji Rusové podle původních dokumentů vytvořili znova. 

blackie,

jsem ráda, když potěším.

Diano,

dík za chválu. Ten sonetek jsem napsala už v létě ve svém "hrubínovském období". Pořád jsem s ním nebyla spokojená a několikrát jsem ho přepisovala. Tak uvidíme, jestli to pomohlo.

Na konci básně mi vyhrkly slzy. Krásný.

Kůže bílá jako kůra břízy, to je hezké. To si budu pamatovat

Líbí /*

Taky si to pamatuji, ale vnučka nedávno objevila v mé šperkovnici pravý jantar a byla nadšená.

kráááásnéééé..............*/******************

kráááásnéééé..............*/******************

Moc se mi líbí - nádherná!

Evženie,

takové přivěsky se nosily za mých mladých let. Byla to móda. Málokdo ale mohl mít doopravdy včelku nebo jiný hmyz ve skutečném jantaru. Proto se hmyz, třeba motýli, zaléval do dentacrylové pryskyřice. Pamatuju se i na prsteny s včelkami. Výroba byla jednoduchá. Do čajové lžičky se položila třeba nějaká barevná muška a kroužek a zalilo se to dentacrylem.

Půvabné, něžné. A moc hezké :-)

F.M.R.C.,

díky. K včelce v jantaru mě přivedla četba jedné Hrubínovy básně, kde oslovuje ženu "včelo v jantaru". Napadlo mě oslovit přímo včelku v jantaru. 

To by šlo,výborně.Skvělé verše,bohaté,plné.Báseň s atmosférou.