Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTen dávný čas vánoční
Autor
zeleda
Vážení, blíží se Vánoce a to bývá i čas k malému ohlédnutí. Já jsem se pokusil ohlédnout hodně daleko. A chci se vám s tím ohlédnutím svěřit.
Současný pohled na kalendář mluví jasně. Ale i kdybychom se na kalendář nedívali, pohled na četné webové články nás bezpečně ujistí o tom, že Vánoce jsou již za pár dní a jejich příprava je většinou v plném proudu. I když se podstata vánoční tradice s časem příliš nemění, s naším přibývajícím věkem se více, či méně mění způsob, kterým tyto svátky prožíváme a naplňujeme. Důležité hlavně je, abychom je mohli prožívat s někým.
Přiznám se, že vánoční svátky nejsou právě proto pro mne žádné velké svátky radosti. Tak, jak moji nejbližší postupně odcházeli do nenávratna, tak se čím dál tím více vracím ve vzpomínkách k již hodně dávným časům, kdy byla rodina ještě pohromadě. Před dvaceti šesti lety odešel tragicky bohužel syn, před dvěma lety i moje žena, odešla i sestra s manželem a z celé rodiny zůstaly pouze mé dvě dcery. Ta starší je už babičkou a má velkou a spokojenou rodinu. Jsem proto moc rád, že budu vánoční svátky trávit s jednou z nich, a to s tou mladší. Nerad jsem sám, bez ohledu na jakékoli svátky.
Když jsem se včera v noci konečně dostal do postele, hlavou mi vířily mnohé myšlenky na Vánoce uplynulých let. Malá Britney se spokojeně uvelebila ve svém pelíšku a dívala se na mne. Těch myšlenek bylo ale tolik, že jsem opět vstal, abych si je v pracovně poznamenal. Když jsem se vrátil, Britney měla již oči zavřené a spala. Seděl jsem ještě chvíli na kraji postele a díval se na ni. Ten pohled byl přímo relaxační, a tak jsem následoval jejího příkladu.
Vánočních vzpomínek má každý z nás určitě hodně. Je až těžké je vyvolávat z paměti, utřídit a dát jim literární podobu. A tak mi hlavou víří jakýsi mix nostalgie nelahozevských Vánoc čtyřicátých až šedesátých let minulého století a idylických obrázků Josefa Lady, které mi naše vesnické mládí hodně připomínají.
O vánočních svátcích a vzpomínkách jsem napsal již celou řadu článků. Dovolím si proto teď něco málo z nich citovat:
„Ty staré housle vypovídají mnohé. A každé Vánoce mi neslyšně přehrávají starou vánoční píseň „Nesem vám noviny.“ Otec nikdy nezahrál tu píseň celou. Vždy jen její část. Přesto to byla nezbytná součást Štědrého večera. A já netrpělivě očekával pod stromkem svou další verneovku. A otec hrával - Nesem vám noviny, jako neměnný symbol vánočních večerů, i když jsem byl už velký a ženatý. A já jsem věděl, že pokud bude z pokoje z jeho houslí znít tato vánoční melodie, je všechno v pořádku a život běží tak, jak běžet má!“
A když už jsem v těch citacích, tak ještě jedna, krátká:
„Když jsem trochu povyrostl, nabral nějaký rozum a poznal cenu peněz, vždycky jsem si musel klást otázku, jak to ti naši vlastně dělali, že pod stromkem vždycky nějaké ty dárky byly.
Blíží se půlnoc a kolem mne už všichni spí. Vypínám rádio a pod oknem jsou slyšet kroky lidí, jdoucích na půlnoční mši do starého kostelíka sv. Ondřeje, který máme přímo před okny nelahozevského domu.“
Nemám mnoho starších fotografií, které by mi připomínaly mé dětské a jinošské Vánoce nelahozevské. Po prohlídce četných fotoalb jsem však vybral fotografie z doby daleko pozdější, z doby útlého mládí našich dětí, Honzíka a Marušky. I tyto fotografie však mají za sebou už čtyřicet let.
*
Užívejte si všichni Vánoc v pohodě a štěstí a, pokud možno, se svými blízkými.
Budyně n. Ohří, Vánoce 1944
Rodiče, já a sestra Olinka
Honzík, Vánoce 1977
Honzík a Maruška, 1981
Maruška, 1981
1982
20 názorů
Jendo krásné, dojímavé vzpomínání na Vánoce. Mám z té doby stejnou myšlenku. Jak to ti naši vlastně dělali, že pod stromkem vždycky nějaké ty dárky byly. Byla válka, všechno na lístky a my jsme byli tři děti. Děkuji ti za návrat, na který již ani čas nezbývá.
blacksabbath
13. 12. 2021ráda jsem, četla a prohlédla si foto......přeji pohodové, klidné a voňavé vánoce!
Děkuju, Honzo. Zas taková katastrofa to se mnou není, jak to asi vyznělo. Samozřejmě ti přeju totéž. Teď jsem koukal na Velkou zem, to je moje srdcová záležitot. Přeji ti taky nějaký dobrý zážitek, který by tě inspiroval.
Karle díky za koment. Mám to bohužel také tak, telka je vypnutá, nebaví mě a raději něco píši. Přes to vše, si Vánoce užij co nejlépe a po svém.
Honzo, mně vánoce už moc radosti nedělají. Připadá mi to všechno kolem jako hraní si na vánoce. Výměna dárků, kupování si sám sobě... Ta pravá poetika jakoby odplula s léty, a to umělé a předimenzované mi vadí. V televizi samé pohádky nepohádky, hlouposti. Zkrátka nostalgie. Nejradši zalezu ke mně a něco si píšu nebo čtu.
Něco jiného je chtít a něco jiného je realita. Já se s životem srovnal. Užil jsem si toho dost. A teď, když se nedá nikam jezdit, věnuji se literatuře a psaní, další knihy jsou na cestě.
Pokud máš na mysli zdraví, tak i to je třeba brát tak, že dokud nám zdraví sloužilo, tak jsme toho maximálně využili a to je určitě pozitivní.
Klostermannův tatínek jistě taky toužil po kusu masa, ale dokázal se těšit na tu švestkovou omáčku. :-)
Samozřejmě bychom rádi měli kolem sebe své blízké, kteří nás opustili. V tom jsme na tom stejně s našimi předky, těm taky chyběli. Ale na rozdíl od nich my si je můžeme připomenout alespoň fotografiemi, videi...
Takže i Tobě přeju krásné vánoce.
Jo, Renato, jen kdyby bylo vždy k dispozici vše co potřebujeme a chceme! A vůbec to nezáleží na financích.
Filipe, se vším se dá bojovat. ale se samotou blbě. Znám. Přes to vše si ty dny užij podle svého.
Honzo, díky za přání. Hlavně si vánoceu dcery užij, je vidět, žes to v životě neměl lehké.
Každý asi nejvíc vzpomíná na vánoce, které prožil v dětství. Nedávno jsme poslouchala audioknihu Červánky mého mládí od Karla Klostermanna. Ten se narodil roku 1848. A vzpomíná, jak to bylo krásné, když maminka ke štědrovečerní tabuli udělala nadívané šneky. Bez nich si vánoce ani neuměl představit. A jeho tatínek zase vzpomínal, jak se v mládí vracel domů na vánoce a těšil se na švestkovu omáčku. Ta pro něj byla úplná božská mana. Uvědomila jsem si při tom, jak tenkrát lidi žili skromně a dokázali si vážit a užívat toho, co měli. Tak buďme rádi, že dnes máme v dosahu vše, co potřebujeme a po čem toužíme.
Zajíc Březňák
12. 12. 2021Já se letos na Vánoce vůbec netěším. Přede mnou jsou dvě možnosti, buď zůstanu ve strakonickém bytě sám a osamělý, nebo pojedu k matce. U matky stále bydlí dva moji bráchové, ani jeden mě nemá rád. Nadto je barák neustále v rekonstrukci, která se táhne už nějakých osm, devět let. Stromek nemíváme, dárky si moc nedáváme, my bráchové mezi sebou vůbec ne, matka je příliš chudá, aby mohla něco dát, já jí něco dám, mladší brácha možná taky, ale ten starší rozhodně ne, neboť je veliký lakomec. Nebudeme mít ani vánoční stůl, neboť každý bude jíst - jako každý rok - ve svém vlastním pokoji. Obývák je v rekonstrukci a neobyvatelný. Já mám v pokoji malinký, nizoučký stoleček a ten mi bude muset stačit, neboť velký stůl mám tady ve Strakonicích. Kdyby byla dobrá vůle, člověk se přes to nějak přenese. Ale dobrou vůli má už jen matka, která se nás snaží držet aspoň trochu pohromadě.
Těším se až na 30. prosinec, pojedu totiž za kamarádkou do západních Čech, to budou pro mě ty pravé Vánoce, ne Štědrý den, který musím jen nějak přežít.
dievča z lesa
12. 12. 2021krásne ...*