Phantasia XIII.

Jedeme na výlet. Do Ruska. Na Sibiř. Vlak je pouhý motoráček. Stojím za dveřmi skleněné přepážky kousek za strojvedoucím a spolu s ním sleduji trať. Koleje před námi se různě kříží rozbíhají a opět sbíhají. Po různu na nich stojí odstavené vagony a náš mašinfíra tím vším kličkuje jako zběsilý. Dlouho se mu daří vyhýbat se na poslední chvilku ale nakonec se před námi objeví řada modrých nákladních vagonů a uhnout není kam. Následuje náraz tak prudký že přepážka je celá popraskaná. Otáčím se směrem do vozu co to udělalo s cestujícími. A ačkoli je vůz zaplněn do posledního místečka zdá se že si nikdo ničeho nevšiml! Mezitím strojvůdce zařadil zpátečku a vycouval až k místu kde bylo možno odbočit. Za chvilku byla před námi Moskva. Lokálka zastavila a všichni se začali hrnout ven. Počkejte říkám přátelům. Já si jenom vyfotím tady ty popraskané dveře abych měl důkaz že se tu opravdu něco stalo. Jenže zatímco jsem fotil oni vystoupili a dovnitř se cpal zástup nových cestujících. Vystoupil jsem také a ohromeně zíral na to mě čekalo venku. Nádraží bylo obrovské! Všude plno vlaků a lidí. Kamarády jsem nikde neviděl. Propadám panice a počnu křičet: Češi! Češi! Třeba mě uslyší a ozvou se. Ale nic. Takže znovu: Češi! Češi! Žádná odezva. Zavolám jim napadne mne. Vytahuji telefon ale ten mi vyklouzne a následně rozbije o beton jakési chodby. Mám jej pouze krátce a stál mě jenom dva tisíce. Ale už si budu muset koupit zase nový! To už je zoufalství! Stojím venku a marně se snažím dát mobil do kupy. Najednou začne pršet. Napřed jenom tak trochu ale postupně se déšť mění v liják. Utíkám se schovat pod střechu nástupiště ale ta je tak nízká že se tam musím doslova proplazit...

Stojím na poloprázdném peronu a přemýšlím nad tím co dál. Přátelé zcela jistě pokračují v cestě na Sibiř a já musím za nimi. Jenom musím najít správný vlak. Najednou přímo u mě zastaví motorák s nápisem POUZE PRO ŽENY. Za řídítky stojí nádherná hnědovláska s dlouhým copem a hnědýma očima. Jinak je ale vlak plný žen nejrůznějšího věku. Ženština stojící naproti dveřím je otevírá nastupuje otáčí se ke mně a říká: Vy máte smůlu. 

Nu což. Sám do tajgy nepojedu. Vrátím se domů. Nasedám na první vlak mým směrem a vypadá to že jej řídí stejný šílenec jako prve! Opět ve velké rychlosti křižuje spletí kolejí. Jenže kolej na kterou odbočil naposled je slepá. Vagon vyletí do vzduchu a po krátkém letu skončí v poli. Vylézám ven a dívám se na převrácený červený vůz. Je ticho nic se nehýbe. Musím zavolat o pomoc! Sahám po telefonu ale ten je......