Vůně úkrytu

V objetím tvém já chtěl bych se ukrýt,

před Světem zlým, páchnoucím nehostinností,

jehož trny bodají tak, že nelze to skrýt,

planeta naše hynoucí otrávena lidskou krutostí,

topí se v slzách, jež však nikdo neusuší,

žádný nezří tyto stigmatické rány,

člověčí srdéčko přece už dlouho nebuší,

pro tupost ega hrajeme si na pány,

pro krátkou paměť my s hrdostí pro jistotu,

překrucujeme poznatky z minulosti,

přítomnost přežvykujeme sousto po soustu,

pitomě smějeme se své budoucnosti,

prý páni tvorstva, rozhodli jsme se tak titulovat,

kašleme na všechno s úsměvem blbečků,

náboženským dogmatům nebojíme se salutovat,

jsme jen armádou samozvaných vojáčků,

pro zlaťáky lesklé svrbí nás dlaně,

přítele máme na bradě, když tučný je zisk,

výmluv je dost, nutno platit daně,

za obnos na kontu v bance zavřeme pysk,

za mamonem ženeme se, jak bludné ovce,

dřeme se od soumraku do úsvitu slunka,

na výchovu dětiček my čas ušetříme těžce,

konzumem páchne každičká naše buňka,

uznej, že Země jest místo podivné tuze,

nediv se potřebám mým hledající ukryt,

bedlivě pátrám, kde přivoním si k duze,

náruč ženská jeví se coby dokonalý kryt,

tam zajisté spočinout mohl bych bez strachu,

žena je však plémě hadí, to každý uzná,

myšlenku svou položím na váhu barvy nachu,

snad poví mi, zda cesta není to zrádná.

25.12.2015