O lásce Boží 2. část

když je ten vánoční čas, co si tak připomenout něco o lásce...
O Boží lásce, 1. část

výňatky z 1.-4. kapitoly z Písně písní

 

5

On

   Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto,

     sbírám svou myrhu i své koření,

   svou plástev medu jím,

     své víno i mléko popíjím.

 Sbor

   Jen jezte, přátelé, a pijte,

     milováním se opijte! 

Ona

2 Spím, ale mé srdce bdí.

     Slyšte – už klepe můj milý! 

On

   Otevři, má drahá, lásko má,

     holubičko má, má dokonalá!

   Hlavu mám rosou pokrytou,

     kadeře plné nočních krůpějí!

 

6 

9 jediná je však holubička má, má dokonalá

     své matky dcera jediná,

       svojí rodičkou hýčkaná!

   Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí,

     královny i konkubíny chválu vzdávají:

Sbor

10 Kdopak to září jako jitřenka?

       Jak luna překrásná,

     čistá jak slunce zář,

       jak hvězdné šiky úchvatná!

On

11 Do sadu ořešáků sešel jsem

       spatřit, co raší v údolí,

     zda pučí réva, pohlédnout,

       jabloně granátové zda rozkvetly.

12 A hle, než nadál jsem se,

       posadila mě do vozů knížecích!

 

7

On

2 Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé,

     dcero knížecí!

   Křivky tvých boků jako šperky

     mistrnou rukou tepané.

3 Pupek tvůj – číše okrouhlá,

     kořeněné víno v ní nikdy nechybí!

   Podbřišek tvůj – kupka pšenice

     ztrácející se v liliích.

4 Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,

     srnčí dvojčátka.

5 Tvá šíje, věž z kosti slonové.

     Tvé oči – rybníky chešbonské

       při bráně Bat-rabim.

   Tvůj nos jak libanonská věž

     k Damašku hledící.

6 Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se,

     kadeře ti z hlavy jak roucho splývají –

       král je polapen v těch pramíncích!

 

7 Jak krásná jsi, jak půvabná,

     lásko, ve svých rozkoších!

8 Tvá postava se palmě podobá,

     tvé prsy hroznům datlovým.

9 Dovol mi prosím na palmu šplhat,

     její ovoce vzít do dlaní.

   Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína,

     tvůj dech ať voní jabloní

    10 tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným!

Ona

     K mému milému už to víno proudí,

       plyne mi po rtech, po zubech.

11 Já patřím svému milému

       a jeho touha patří mně!

 

12 Pojď, milý můj, do polí pojďme,

       mezi trsy heny budem nocovat!

13 Ráno si přivstaneme, k vinicím zamíříme,

       zda pučí réva, se půjdem podívat,

     révové květy zda se již otvírají,

       zda kvete granátový sad –

         tam ti své milování dám!

 

14 Milostná jablíčka svou vůni vydávají,

       na našem prahu všechny rozkoše,

     nové i staré, čekají –

       pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!

 

8

4 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,

     neprobouzejte, nerozněcujte lásku,

       dříve než sama bude chtít! 

Sbor

5 Kdopak to z pouště přichází,

     se svým miláčkem v objetí?

Ona

6 Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,

     jak pečeť, co nosíš na paži.

   Láska je silná jako smrt,

     vášeň neúprosná jako hrob.

   Její plameny šlehají

     žárem nejprudším.

7 Lásku neuhasí spousty vod,

     neodplaví ji říční proud.

   Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,

      jedině by se zesměšnil!

 

…

 Bible21

---