Porota soutěže právě pracuje - www.boretickepero.webnode.cz

Ahoj světsluško, nevyjádřila se ještě celá porota. Pokud chceš kritiky svého díla, nejlépe bude, když ho budeš publikovat pod svým nickem jako "Nové dílo". Zdraví r13

Zdravím vás, poroto,

jsem jedna z účastnic souteže. Nedávno mě napadlo, jestli už neproběhlo vyhlášení výsledků. Zašla jsem na google a místo výsledků na mě vyskočila tato stránka. Opravdu mě baví dívat se do zákulisí soutěže.

Ale proto nepíšu. Jelikož vidím, že moje báseň vás nezaujala, říkám si, že polodrze využiji příležitosti, copy pastenu ji sem do fóra a poprosím vás o nějaký komentář k ní, co vám na ní nezavonělo, nebo cokoliv jiného byste k ní mohli říct?

Děkuji a mějte se :),

Kris.

Knihovinník

V zimním čase předčasně vychází hvězdy

za stolem ve tvaru půlměsíce

knihovník podřimuje v nečase siesty

v prstech svírá pohádky Tisíce 

a jedné noci ve snu mihne se vráska

mezi jeho zasněným obočím 

potkává starostu vesnice Petráska

jak připíjí si vínem s průvodčím

na nádraží Bořetice tam přijíždí

podél Trkmanky plný osobák

rychlostí více nežli hlemýždí

první z něj vystupuje prezident Novák

potřese si pravačkou s Petráskem

a za ním stádo občanů kravihorských

jako rychlík řítí se z vlaku ven

do nočních prostorů vinárenských

v letním čase tam až nad ránem se stmívá

za stoly ve tvaru slunce pijí

sladký červený burčák už jenom zbývá

knihovník v radosti pije s nimi

„Ode dneška všechny knihy budou se pít!“

prohlašuje a zdvihá skleničku

„Promiňte, prosím, já už budu muset jít.“

budí ho hlas a vidí čepičku

schovává se v ní hlava malé čtenářky

„Chci si půjčit tu vaši pohádku.“

knihovníkovy otlačené polštářky

podávají jí knížku –

– „V pořádku.“

Soutěžní příspěvek č.47

Sonet rodnému kraji

Kráčím zvolna, dnes nespěchám,

Bořetice mám nadosah a vnímám

starou lípu, stromy ze všech stran

a z lesů vycházející svěží chlad.

Mezi klasy vyjeté koleje se v dáli stáčí.

Kam vedou asi?

A slunce, věrný knihovník,

kreslí stíny na jednu z nich.

Kraj odpočívá a na kopci už svítí

střechy chalup jak jarní kvítí.

Rozhlížím se kolem a vzpomínám.

Malebná náves s kapličkou uprostřed,

znám to tu, znám,

vždyť tady vyrost můj děd, otec i já.

Soutěžní příspěvek č.43    

Literární soutěž

V literární soutěži,

děti spolu soupeří.

Píší básně, příběhy,

doufají, že zvítězí.

K malým přidají se i velcí,

vždyť nezáleží na umělci.

Každičký text z propisky hrotu,

má šanci zapůsobit na porotu.

Teď už píší skoro všeci,

každý vyhrát může přeci.

Jen knihovníka z Bořetic,

nenapadlo vůbec nic.

Soutěžní příspěvek č.42       

Bořetický knihovník

Knihovník se stále diví,

co člověka dneska živí.

Jaká slova v kurzu jsou,

stávají se záhadou.

Na monitor mlčky zírá,

už opouští ho jeho víra.

Tam nějaký kluk bez trička,

sdílí svoje selfíčka.

Na fejsu i instáči,

že byl dneska v mekáči.

Mléčný šejk a hot dog domů,

tisíc lajků, smajlík k tomu.

Z počítače streamuje,

jak v Minecraftu četuje.

Proč Iphone patří jablíčku,

kdo dělá Note osmičku.

Závěrem cool odkazy,

ať fanouškům nic neschází.

On emotikon posílá

a laptop ihned zavírá.

Tohle vidět? Nikdy víc!!!

Vždyť je člověk z Bořetic.

Soutěžní příspěvek č.21

Verše na zakázku

Těch pár veršů nezkušených,

které tady lovím v mysli,

může býti lidem pro smích,

ti však sami nevymyslí

a nebo…je doma syslí.

V obci zvané Bořetice,

tolik lidí přeci není.

Kdyby jich tam bylo více,

našlo by se místo k čtení –

knihovník či knihovnice

a knihovna – Bořetice.

Vše je ale trochu jiné,

to přes není zpráva nová,

chceš-li míti knihy čtivě,

zajeď si do Pelhřimova.

Až je přečteš, jeď tam znova.

Koho tento nápad napad,

psáti verše s dvěma slovy?

Jaký význam, jaký dopad,

kolik tvůrců, kolik slávy,

to mně stále nejde z hlavy.

V Bořeticích na úřadě,

zasmějou se, pobaví se,

o to jde přec v první řadě,

nový „básník“ objeví se?

Možná i on zasměje se.

Proslavíme tuto obec,

ať si o ní v světě počtou,

nejsem přeci žádný sobec,

předám jim své verše poštou,

ať porotci dílko “sejmou“.

Až porotci přečtou si to:

„Promyslíme, uvážíme.“

Odpověď zní – je nám líto,

přesto báseň zveřejníme,

ať občany pobavíme.

Zdravím celé Bořetice,

všechny lidi ve vsi celé

a starostu ponejvíce.

Ať neskončí někde v cele,

to by bylo neveselé.

I vy pište jen z radosti,

objevte tu krásu slova,

trablí máme přeci dosti,

všem se nikdo nezachová,

pište tedy dál a znova.

Trapné tyto veršovánky

ať pobaví, rozveselí

vtipálky i uplakánky.

To jsme přeci všichni chtěli,

aby radost z veršů měli.

Soutěžní příspěvek č.20

Balada bořetická

Na Černé stráni hustý bor,

tma tmoucí číhá všude kol,

tou poutník znavený se vleče,

bolavý hřbet a v lýtkách křeče.

Služebník Marie Panny,

zlou cestou uondaný,

knihovník řádu servitů

z teplého jihu trpí tu.

Pod kápí chví se mladá tvář,

rty šeptající otčenáš:

"Bože můj dej mi ještě sil,

bych do Řečice dorazil."

Tam, kde je skála Čertova,

modlí se chlapec odznova:

"Prošel jsem Samšín, Bořetice,

Bože, kéž dojdu do Řečice."

A naposledy pod Stráží

na svatou Pannu doráží:

„Zdrávas Maria, matko Pána,

má cesta budiž dokonána"

Přebrodí potok, mine les

a srdce jeho samý ples -

k cíli už dospěl docela -

do tmy plá záře z kostela.

Opřel se chlapec s nadějí

do zrezivělých veřejí,

však co to vidí v úžasu -

třinácte mužů od pasu,

třinácte mnichů v lavicích,

třinácte přilbic při svících,

třinácte mečů zablyštělo,

třinácte křížů žádné tělo…

Jeden stín před oltářem vstal:

"Kdo tě sem, mnichu, povolal?

Prozraď nám jméno svého pána,

ať kletba strašná dokonána!"

Hledí hoch na rty bez tváře,

zradit má svého císaře?

Dvé prstů zvedá ku přísaze:

"Král Karel velí sloužit Praze."

Uslyší temné hučení,

umrlec nezná smíření:

"Tvůj král se spojil s papežem?

Budiž jim dvěma těžká zem!

Tak zmocnili se našich hradů,

odpykáš za ně dávnou zradu,

nadešla naše odplata,

nás Kristus určil za kata."

Templářů třináct, druh po druhu,

obklopí chlapce v těsném kruhu.

Živý s mrtvými jediný

marně řve, že je bez viny.

"Toť jiný papež, jiný král,

čas vaši křivdu odevlál!

Já nevinný jsem knihovník,

básník a boží služebník."

Horečně prsty ledovými

tiskne si k tělu svoje rýmy,

o lásce, o italském nebi,

o doušku vína na půnebí.

A jak tak šátrá po svém dílu,

nahmátne v hrubém pytli díru,

tou bible padá ku zemi,

hoch hrůzou ztuhlý oněmí.

V mrákotách před oltář se kácí,

tu z bible listy jako ptáci

vzlétají, odnášejí hřích

a s ním i duše umrlých.

To ráno kolem Bořetic

prolétlo hejno holubic,

a jednu bílou holubici

našli prý při mši v křtitelnici.

Soutěžní příspěvek č.15

Bořetický základní kámen

Jeden starý knihovník

sám žil, jed a chodil spát,

rád se chytal za knoflík,

když ho míjel kominík

prostě pro štěstí jen tak

- za takové lidi Bohu dík!

Rok třinácet šedesát

byl suchý a slunný.

Bořata sekal louky a mouchám se smál!

Knihovník z dálky zavolal:

Bořato, hochu, co chceš více?

Máš děti, slunce,

vodu Ti snáší samo nebe do studnice.

rád vcházím i sám

v ty Tvé Bořetice,

když seješ, sečeš, sklízíš lán!

Bořata se zprudka otočil,

aby objal pohledem

kamaráda z dětských let.

Kosu na strom zavěsil

a do trávy s ním sed.

Pár vět zbylo po té kráse

oba v hrobech dávno sní..

Knihovníka list 

však nepokořen zůstal časem

a dochoval se

do dnešních dní.

Soutěžní příspěvek č.14

Knihovník Bořetice

V regionu Hořepník

marně čekáš na rychlík,

vždyť tu není železnice,

jsou tu ale Bořetice!

Hospodu maj', magnific!

Chybí zde však knihovník!

Proto pišme básní více,

zkulturněme Bořetice!

Přes Housku knih milovník

na Pejřimov, by to stih',

už se žene – rudé líce…

Pejřimovská knihovnice

vyžene ho na chodník…

Zavřeno!  Tak tedy dík!

Co je možné dodat více?

Zvelebme své Bořetice!

Od Trnávky po lesík,

přes pole až do osik

ves, jak dvojná okrouhlice;

potok, rybník – co chtít více?

Profesor i kominík

čtenáři jsou velcí knih.

Smutní jsou, že Bořetice

nemaj' svoje knihovnice…

U Křovinky ptáček tík,

spolek knih, kéž by tu vznik'!

Není třeba úřednice,

poradí si Bořetice!

Na úřadě, kdo to křik?

Kos, že bude knihovník?

Starosta rozjasnil líce –

– knižní koutek – Bořetice!

Soutěžní příspěvek č.13

Vendelín Kuba

veze valník píce. 

Na faře dohořela svíce.

Smutná je líná huba,

oněměl trombón i tuba,

a místní knihovník již není více. 

Tak smutný šanson končí v tichu;

konečná stanice má jméno Bořetice.

Plivni si do dlaní, chandru zažeň i pýchu,

Ať kromě mozku zaměstnáš i prodlouženou míchu. 

Na pohřeb v krytém voze přivál osud i hudlaře.

Hudrovat budou po hudlání,

že se jim myše, dámové a páni

zas uhnízdil(i/y) v kytaře. 

Igorův výběr je tento - nakonec 8 z plánovaných deseti:

Janino6, moc díky za kritiku, to potěšilo. Ano, byla jsem též velmi překvapená!

Týý jo, vážně bych nečekala, že na takovéhle téma se dají napsat tak fajn básničky :-) Taky fandím č. 42. Vidím, že v Bořeticích žijí knihovníci zhruba stejně jako u nás v Ostravě :-)

(já si chtěla udržet další tvary pro další ročníky, a to byla blbost číslo dvě asi)

Jo a technická - udržet stádo, aby použilo jen tvary knihovník Bořetice a ne jiné - to byla ode mne blbost fakt.

Igor vybral 8 kousků, shoda nastala u několika. Dám sem asi zítra. Dnes už opět unavená...  :)

ale přešťastná :D

áááá.... objeveno, koukám   :))))

Ta dvanáctiletá autorka má tah na bránu... dobré...

Normálně by tale báseň byla v klubu Antikonzum, být tu před lety :))

 Za tento příspěvek od 12-ti leté slečny navrhuji udělt zvláštní cenu poroty. Regionální informace si sice nevyhledala, takže do finálního výběru nemá podle mě nárok, ale ten mládežnický jazyk a vázání - já bych ji podpořila maximálně, to je budoucí talent - a odvážný.

Soutěžní příspěvek č.42                                

Bořetický knihovník

Knihovník se stále diví,

co člověka dneska živí.

Jaká slova v kurzu jsou,

stávají se záhadou.

Na monitor mlčky zírá,

už opouští ho jeho víra.

Tam nějaký kluk bez trička,

sdílí svoje selfíčka.

Na fejsu i instáči,

že byl dneska v mekáči.

Mléčný šejk a hot dog domů,

tisíc lajků, smajlík k tomu.

Z počítače streamuje,

jak v Minecraftu četuje.

Proč Iphone patří jablíčku,

kdo dělá Note osmičku.

Závěrem cool odkazy,

ať fanouškům nic neschází.

On emotikon posílá

a laptop ihned zavírá.

Tohle vidět? Nikdy víc!!!

Vždyť je člověk z Bořetic.

Nezapomeňte, že ještě Bořetice budou hlasovat o Miss Sympathy, takže já jsem ve svém výběru podpořila především vázanost veršů a námahu s vyhledáním regionálních informací z okolí. Básně, které přišly do soutěže z jihomoravských Bořetic či o nich, navrhuji dát potom do sborníku jako od vesnice vinařského přátelství například.

U posledního sonetu - č. 47 jsem opravila rozdělení do sonetích strof. V příspěvku v mailu to bylo dobře, včera jak jsem byla už unavená, tak jsem si nevšimlam že se mi to slilo do jednoho moře.

Toto bylo mých 10 favoritů do finálního výběru poroty.

Soutěžní příspěvek č.47

Sonet rodnému kraji

Kráčím zvolna, dnes nespěchám,

Bořetice mám nadosah a vnímám

starou lípu, stromy ze všech stran

a z lesů vycházející svěží chlad.

Mezi klasy vyjeté koleje se v dáli stáčí.

Kam vedou asi?

A slunce, věrný knihovník,

kreslí stíny na jednu z nich.

Kraj odpočívá a na kopci už svítí

střechy chalup jak jarní kvítí.

Rozhlížím se kolem a vzpomínám.

Malebná náves s kapličkou uprostřed,

znám to tu, znám,

vždyť tady vyrost můj děd, otec i já.

Soutěžní příspěvek č.39

Bořetice

Vesnička schoulená na břehu potoka

padla mi na pohled první hned do oka.

Nad střechou červenou stužka se vine,

je to tak stejné a zároveň jiné!

Knihovník, učitel, prodavač, herečka –

poklid a pohoda na všechny tu počká.

Zimy jsou dlouhé a bouřky divoké,

lesy kol tajemné, temné a hluboké,

stromy se krčí pod peřinou sněhu,

šeptem si žádají sluneční něhu,

za bouřky třesou se ve větru strachem,

vítr je láme a cukruje prachem.

Vesnička schoulená v údolí malém

rájem je na pohled, i když jen málem.

Zastav se, spočiň a nehledej více,

čekají na tebe - Bořetice.

Soutěžní příspěvek č.20

Balada bořetická

Na Černé stráni hustý bor,

tma tmoucí číhá všude kol,

tou poutník znavený se vleče,

bolavý hřbet a v lýtkách křeče.

Služebník Marie Panny,

zlou cestou uondaný,

knihovník řádu servitů

z teplého jihu trpí tu.

Pod kápí chví se mladá tvář,

rty šeptající otčenáš:

"Bože můj dej mi ještě sil,

bych do Řečice dorazil."

Tam, kde je skála Čertova,

modlí se chlapec odznova:

"Prošel jsem Samšín, Bořetice,

Bože, kéž dojdu do Řečice."

A naposledy pod Stráží

na svatou Pannu doráží:

„Zdrávas Maria, matko Pána,

má cesta budiž dokonána"

Přebrodí potok, mine les

a srdce jeho samý ples -

k cíli už dospěl docela -

do tmy plá záře z kostela.

Opřel se chlapec s nadějí

do zrezivělých veřejí,

však co to vidí v úžasu -

třinácte mužů od pasu,

třinácte mnichů v lavicích,

třinácte přilbic při svících,

třinácte mečů zablyštělo,

třinácte křížů žádné tělo…

Jeden stín před oltářem vstal:

"Kdo tě sem, mnichu, povolal?

Prozraď nám jméno svého pána,

ať kletba strašná dokonána!"

Hledí hoch na rty bez tváře,

zradit má svého císaře?

Dvé prstů zvedá ku přísaze:

"Král Karel velí sloužit Praze."

Uslyší temné hučení,

umrlec nezná smíření:

"Tvůj král se spojil s papežem?

Budiž jim dvěma těžká zem!

Tak zmocnili se našich hradů,

odpykáš za ně dávnou zradu,

nadešla naše odplata,

nás Kristus určil za kata."

Templářů třináct, druh po druhu,

obklopí chlapce v těsném kruhu.

Živý s mrtvými jediný

marně řve, že je bez viny.

"Toť jiný papež, jiný král,

čas vaši křivdu odevlál!

Já nevinný jsem knihovník,

básník a boží služebník."

Horečně prsty ledovými

tiskne si k tělu svoje rýmy,

o lásce, o italském nebi,

o doušku vína na půnebí.

A jak tak šátrá po svém dílu,

nahmátne v hrubém pytli díru,

tou bible padá ku zemi,

hoch hrůzou ztuhlý oněmí.

V mrákotách před oltář se kácí,

tu z bible listy jako ptáci

vzlétají, odnášejí hřích

a s ním i duše umrlých.

To ráno kolem Bořetic

prolétlo hejno holubic,

a jednu bílou holubici

našli prý při mši v křtitelnici.

Soutěžní příspěvek č.19

Knihovník a knihovnice,

vyhlédli si Bořetice,

v Bořeticích chtějí žít, 

knihovnu tam otevřít.

Soutěžní příspěvek č.18

Máš-li chmury,máš-li splín,

nezalézej do peřin,

ať už sám a nebo hec,

vyběhni si na kopec.

Rozjasní se Tvoje líce,

až uvidíš Bořetice.

Malebná to vesnička,

nedaleko lesíčka.

Projdi si jí tam a zpět,

ať pak můžeš vyprávět.

Záznamy pak bude chtít

i pelhřimovský knihovník.

Soutěžní příspěvek č.17

Znám jednu vísku malebnou

Znám jednu vísku malebnou,

navštívil jsem ji nejednou

při toulkách poblíž Pacova.

Uchvátila mě doslova.

Před lety se v ní s taškami

objevil člověk neznámý,

k hospodě si to namířil

a uvnitř řekl šenkýři:

„Mohu vás žádat o pomoc?

Nelekejte se, nechci moc,

rád bych zde něco na čtení

nabídl hostům váženým.“

„Co pro vás mohu udělat?“

„Sousedy sezvat akorát,

obejít domy veškeré,

než soumrak přijde s večerem.“

„A vy jste kdo, smím-li se ptát?

Potulný kejklíř, kupec snad?“

„Knihovník jsem z Pelhřimova,

o pomoc vás prosím znova.

S knihou se, to vám povídám,

necítí člověk nikdy sám,

mě knihy stále provází,

pomáhají mi v nesnázích.“

Poslíčka šenkýř poslal hned

se vzkazem: Lidé, přijďte v pět!

O četbu zájem velký byl,

kdekdo si knihu vypůjčil.

Bořetice od té doby

o kulturu zájem zdobí.

Soutěžní příspěvek č.16

Proměna Vysočiny

Vysočina vždycky drsná byla,

lidé museli si hledět díla,

pokud se chtěli uživit.

neznali lenošení, klid.

Od jara do zimy práce polní,

při nich se nedalo příliš zvolnit

a v zimě, když kraj zavál sníh,

nastal čas prací domácích.

Drávalo se peří, vyšívalo,

přitom se zpívalo, povídalo,

z proutí se pletlo cokoli,

než mráz nadobro povolil.

Dnes je situace zcela jiná,

hodně změnila se Vysočina,

více času mají lidé,

což je všude ve vsích vidět.

Pelhřimovsko vždy v podzimním čase

do nádherných barev odívá se,

běžkaře v zimě s radostí

přivítá ve svém království.

Velkým štěstím je pro každou vísku,

knihovník když zdatný je nablízku.

K četbě vede, vzdělanosti,

kulturou své blízké hostí.

Podobně možná i Franze Žaka

k duchovní cestě kdysi kdos zlákal.

Biskupem stal se významným,

pro druhé vzorem žitím svým.

Statečně, zbožně, spravedlivě jen

snažil se prožívat každý svůj den.

Bořetice, víska malá,

dík němu se známou stala.

Soutěžní příspěvek č.14

Knihovník Bořetice

V regionu Hořepník

marně čekáš na rychlík,

vždyť tu není železnice,

jsou tu ale Bořetice!

Hospodu maj', magnific!

Chybí zde však knihovník!

Proto pišme básní více,

zkulturněme Bořetice!

Přes Housku knih milovník

na Pejřimov, by to stih',

už se žene – rudé líce…

Pejřimovská knihovnice

vyžene ho na chodník…

Zavřeno!  Tak tedy dík!

Co je možné dodat více?

Zvelebme své Bořetice!

Od Trnávky po lesík,

přes pole až do osik

ves, jak dvojná okrouhlice;

potok, rybník – co chtít více?

Profesor i kominík

čtenáři jsou velcí knih.

Smutní jsou, že Bořetice

nemaj' svoje knihovnice…

U Křovinky ptáček tík,

spolek knih, kéž by tu vznik'!

Není třeba úřednice,

poradí si Bořetice!

Na úřadě, kdo to křik?

Kos, že bude knihovník?

Starosta rozjasnil líce –

– knižní koutek – Bořetice!

Soutěžní příspěvek č.5

Neboť v obci Bořetice není knihovník (ani knihovnice)

Sedmdesát sedm obyvatel Bořetic

každý čtvrtek k jedné vyráží na cestu

nezastaví je snad vůbec nic

zakázat jim to rovnalo by se trestu

V Hořepníku paní Kočičková

je knihovnicí jedinou, vedoucí

Velkou lásku k Bořetickým chová

a ke vzdělání chce jim pomoci

Vždyť z jejich středu vzešli Žáček a Žak

I další z vědění chtějí mít frak

A proto stohy knih domů nosí

Dva kilometry pěšky směrem k jihu

u kaple odložit starostí tíhu

a o čas na studium Pána prosit

mých deset favoritů:

Soutěžní příspěvek č.1

Bořetické pero

(říkačka)

Bořetice mýtus boří –

napsat báseň? To je boží!

Víska menší nežli malá

události v pohyb dala!

Bořetičtí usedlíci,

knihovník i kominíci,

děcka, tetky, ba i psíci,

domácí i návštěvníci

básněmi teď denně žijí.

Horují pro poezii!

Bořetické pero, zdá se,

nemá vadu na své kráse.

dělám na tom jAK SVIŇA už asi třetí den tvl

Aj ta krajta, tak to abych začla dávat dohromady ten fascikl... Myslela jsem, že si budete ještě chvíli korespondovat ;)

Ok, přistupuju na Igorův návrh. V první vlně vyberme každý 10 básní a pak se uvidí :)

Je tady kromě pera a tři cen pro výherce od Igorova nakladatelství ještě čtvrtá cena, nabídl jí zzlatý zde z Písmáka. Kniha nebo knihy s vázanými verši, které mu vyšly. Takže jsem starostovi a lidem v Bořeticích nabídla cenu, kterou budou udělovat Bořetice samotné a to bude nějaká forma hlasování, ještě nevím přesně. 

Nás to může ovlivnit a nemusí. My si stanovíme postup pro první tři dle poroty. Ale možná tato informace souvisí s případným předvýběrem. Nevím zda do vesnice pustit všech cca 50 básní, nebo jen výběr určitých.

Igorova odpověď Zborovi:

Hezké Zbora, hezké, ale to se z toho posereme :)

Vsadím se, že tam je dost básniček, kterými nemá cenu se podrobněji zabývat. Takže já bych to zkombinoval. Nejdřív ten předvýběr podle mě, pak třeba to podle Zbory. Ale klidně bych se o těch básničkách pak společně pobavil. Alespoň bude sranda. Tedy já se raději hádám než vyplňuju tabulky :)

Zbory odpověď na Igorův nápad:

To by taky šlo. Tahle Igorova metoda je taková lidštější, ale je problém, ze bysme se měli sejít a fakt se na vyherci domluvit, což může být ve chvíli, kdy bude mít každý svého favorita trochu problém.

Moje odpověď:

Pošlu ti názor Igora a jemu zase tvůj. Nebudu do toho vnášet třetí, který jsem měla, neb byl něco mezi obojím.

Zbory odpověď na WhatsAppu:

Ahoj. To je nečekaně hodně. Super! Hodnotil bych takto: každý porotce bude mít tabulku se třemi poličky. Forma, obsah, umělecký dojem. Všechny básně ohodnorime stupnici 1-5 A výsledný počet ( např 12 ) zapiseme. Pak tabulku všichni tři spojíme a která báseň bude mít nejvíc bodů, vyhrála. Co?

Igorova odpověď z Messengeru:

Můžeme třeba každý vybrat 10 podle sebe, pak to porovnat, zda tam bude nějaký průnik a zkusit, zda se dokážeme dohodnout na prvních třech.

Ahoj tak přišlo okolo padesáti básní na Bořeticke pero. Jaký zvolíme způsob hodnocení? Prosím Igora a Zboru o názor. Díky moc za nápady.

Díky všem, kdo přijeli, přispěli, podpořili a ožrali se.  Bylo to opět famózní, v mrňavých Bořeticích. Všichni tam o tom mluví a jsou zvědaví!

avi

CCA 50 BÁSNÍ CELKEM PŘIŠLO do soutěže www.boretickepero.webnode.cz

Píšu cca, jelikož těch mailů je asi 40, nějaké básně byly otištěny sem a v některých mailech je těch příspěvků více nebo někdo posílal i dvakrát...  toť prozatímní předběžný součet!

Začínám tvořit soubor, kde budou všechny.

Ale ne, neděkuj. Nebylo to ode mne hezké. Vidím, že máš mnohem na víc, než na nějakou regionální soutěžičku, která je navíc prvnička v tom místě a lidi vůbec nevědí, co od toho čekat...

Myslím, že jim to bude celé pěkně vrtat hlavou. Možná se pustí do nějakého vylepšení vesnice - postaví knihovnu, vyřežou ty debilní tisy, co mě tam furt provokujou a zasadí třeba třezalku a oregano místo toho...

Jo?  Díky

máš na to!

Tak..když jinak nedáte... 

:)

nevím odkud jsi na mne vyhrabal tolik podrobností :)  Ale nějaké info navíc ti ještě doplním: narozdíl ode mne měl Barrande tu výhodu, že měl černé oči, pěkný plnovous, nefetoval a neuměl psát pořádně brkem. Pochop, že vzletnost mojí soutěži nevadí, spíš naopak. Škoda, že dnes se pera nemohou ostřit - tedy...  už jen málokdo to dělá. Možná pár bláznů z našeho vzdušného znamení :) 

btw - kdy pošleš ty příspěvky konečně?  jestli budu čekat jak Prométheus až do 31.12.... tak to moje játra nevydrží asi..

Má milá, piková...  brzdi trochu, vim že si teďka někde na Andělu, ale přechodníky moc neumíš...   to však neznamená, že jsem jen průvodčí na nějakým tvým exitu. Sůva nikdy nehouká nadarmo. A skutečné obrazy malovat neumím. Ale pět básniček jsem do tý tvý soutěže napsal. Dostaneš je na prdel. Tvůj vůdce Dežo. 

.... tu otisknu až jako bonbónek na Valentýna

jh - to bys chtěl vědět, co?    těch osm je zveřejněno se souhlasem autorů, na podporu soutěže, a ty to dobře víš, tak mě neštvi, nebo tvou kritiku smažu, jako shazování mojí snahy!

nebudu prozrazovat, kolik jich je, protože ty poslední opozdilci by do ruky tu tužku už fakt nevzali.  dozvíš se v lednu, teď máš smolíka.  ale choděj hodně na kovidí poměry - Strakonice, Ostrava, Český Budějovice... sonety, limericky... dokonce balada asi na tři A4-ky a jedná milostná romance..

ani nebudu muset psát anonymy čéče...  sázku na pikový eso tutově prohraješ   :D

a milostná romance

díky Goro - pěkná dřina pro stavařku-básnířku, abych docílila stoupání návštěvnosti :)

ale pochlubím se, dosáhla jsem během týdne 70-ti unikátních přístupů denně, tak jestli v tom nejsou moc nějaký měňavky IP adres... tak jsem moc spokojená.

Máš stránky k soutěži pěkně udělané, reb.

Aha..vidím....na stránkách je jich otisknuto 8.... To jsou ty, co byli v předchozí diskusi?  Zhruba si je pamatuju.

Já jen jestli má smysl brousit tužku, ta od Gory je hodně chytlavá... A ten sonet je taky hodně mňam, akorát to mainstream asi neocení. Nakonec to možná vyhraje ta, co je na dva řádky. Čas jsou promile...

fandím, kolik je aktuálně přìspěvků?