Post-covid syndrom

Ale tak všichni víme, jak je to s interpretací poezie, a mně se to tvoje čtení líbí. Ten závěr s dírami od tužek, který jsem zamýšlela jako pointu, že člověk v totální krizi dokola tak něco dlouho předělává, až to úplně zničí, jsi pochopil jako moment, kdy vzniká něco nečekaně nového a zajímavého vlastně proti autorově vůli. A je fakt, že ve finále jsem se taky z toho vyhrabala mimo jiné tím, že jsem se přestala snažit vrátit věci přesně tam, kde byly předtím, a přijala, že jsou jinak a nově. A to pomohlo.  :) 

Lady, tak to mnohé vysvětluje, teď už název chápu. Moje interpretace tedy byla trochu scestná, ale tomu se vůbec nedivím.

Post-covid syndrom, tak, jak jsem ho prožila, je především únava, vyčerpání, ztráta chuti do života, všeobecný nezájem, neproduktivita, deprese. A tohle je takový deníkový záznam z hloubky momentu někdy loni, kdy jsem to prožívala nejhůře. Neříkám ale samozřejmě, že to nejde zažít i bez covidu.

Pěkná báseň svého druhu. Spojitost s názvem nevidím. Proto nedám tip.

Bezděčně.

"Kresba se nedaří" - to je pro mě důvěrně známý pocit, jako by se někdy nedařila "kresba" celého mého života. Takže takhle nějak si to interpretuji, ale název mi s tím moc dohromady nejde. 

Někdo možná řekne, že je to zoufalá báseň napsaná v zoufalství nad neschopností napsat "něco pořádného," ale mě se to vlastně dost líbí.

Zvláště závěr je zajímavý a vykládám si jej tak, že někdy nakonec vznikne něco zajímavého jaksi bezdečně a skoro proti autorově vůli.