Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

točitý moment pravdy

01. 01. 2022
24
13
691
Autor
Philogyny

věnováno

Pořád usínám

když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy
/tak v tobě spím/
 
nevíš o mně nic
kolik má skála korzetů
jeskyní říček
přísně roztříděných vrstevnic
proč štítem trhá písně větru
kolik má láska milimetrů úhelných vteřin
chce se mi křičet všechnu tu hudbu zevnitř těla
nic o mně nevíš
nevíš co dělám
řekni mi
 
usínám se psí mordou u rtů
sny rozkousaný do peřin
/stupidní, že/
mluv se mnou:
namíchej barvu hovoru
namíchej sám
tak máchni štětcem
máchni tence
víc bolíš
usínám dny kdy
žentourem vracím naše oči nad osamělou propast
vsákly hloubku
tmu plnou světlušek
louku sen
 
lou lou lou loudám se
pusť
a seno
 

13 názorů

Vydařené.


lencza
02. 01. 2022
Dát tip

Líbí se mi, spousta pro mě silných momentů ... díky


guy
02. 01. 2022
Dát tip

Parádní věc


neprozrazuj! :) jsou jen tvoje ... a já mám jiné (strachy větší)


Ellisee
02. 01. 2022
Dát tip

Hodně dobré to je


Gora
01. 01. 2022
Dát tip

Pozoruhodné, Phil, plné emocí - jako u tebe vždy... díky za tvé básně.


Philogyny
01. 01. 2022
Dát tip lawenderr

pro Lawender PS 

Les...Nikdy neprozradím jeho oči. A že jich má.   :)  

 


blacksabbath
01. 01. 2022
Dát tip Gora

Phil..............jsem úplně potichu...................(P:S.dej vědět...jestli ho uvidíš.....)


Lili.
01. 01. 2022
Dát tip

Nádherné verše.Zní tak mocně a přitom křehce zároveň.


Philogyny
01. 01. 2022
Dát tip blacksabbath

Pro Alegna

Taky jenom to svý děkuju. Je mi tam nejlíp. Nikdy se mi nechce jít domů. Asi tak. Na první adventní svátek jsem si s sebou vzala svíčku, rožnula a pozorovala. Vedle posedu bivakoval Bivojek. Jako sele se zatoulal a zůstal sám. K žádné tlupě se nepřidal, oni ho taky nemuseli přijmout. No a najednou funění, vždcky funěl a Bivojek vyběhl, napil se z kaluže a šel povečeřet na hromadu. Nacpal se a lehl si na to obilí. Ležel a ležel, a nehnul se. Už jsem začínala míít starost, jestli mi náhodou neumřel, byl to takovej malej škut. Bez toho mateřského mléka to nejde... No a došlo hladové srnčí. Bivojek se pohnul, vstal, vyhnal je...a zase si lehl zpátky. Takhle stážoval celý večer. Pak došla tlupa divočáků. Bivojek se nehnul. Stáli kolem něj, žrali, tlačili se a on nic. Mi se chtělo až plakat, jak on si bránil  tu svou  hromádku. Už jsem ho dlouho neviděla, jestli se k někomu přidal, tak nevím....dneska tam jdu, uvidíme.. :*)


Philogyny
01. 01. 2022
Dát tip Gora

pro lawender

Děkuju za návštěvu...Lesy jsou i naše naše plíce, že, abychom mohli dýchat, musíme se o něj starat. Jsme to tedy  i my, jsme jeho součástí. A dějou se tam příběhy. Já si zničila oči tím svým kukátkem. Musím a musím všechno vidět. Co délá v noci. Prožila jsem věci, které odporujou všemu, co se vykládá. Je to můj život, nikomu ho nenutím a jsem zvyklá být potichu. A tak hezký den přeju.  :*)


Alegna
01. 01. 2022
Dát tip

zase jsem okouzlena ..... kolik pocitů v tvých verších vnímám i skrytých slovních vyjádření ..... rýmů


nevím o tobě nic :)

kolik má láska milimetrů úhlených vteřin ani, ani sny rozkousaný do peřin ... jen les a pusť, když se pere


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru