Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTerén / Po okraji
Autor
pradlo_
Terén
Zdvihnem zo zeme kameň
“Aha, ja som tento kamienok”
a hodím
Sleduješ moju trajektóriu
miesto kde som sa stratil
zdvihneš ďalší
a hodíš mojím smerom
na chvíľu sa povznesieme nad terén
dočasne oddelíme od povrchu
***
po okraji
Oblohu zvliekli z kože
a natiahli na hladinu
cez tkanivá
nevidno na druhý breh
pod podrážkou praskajú
opustené ulity
každý ďalší krok
je otazkou viery
14 názorů
patricia w.
18. 01. 2022Na okraji - dobré :)
Terénem se zaobírám už delší čas, pořád mě fascinuje tou metamorfózou subjektů v objekt, a abych řekla pravdu, pořád házím žabky.
vlastně jsou obě básně docela pozitivní, cosi nadějnýho jimi prosvítá -
v první ono "na chvíli se povzneseme..." to je přece relativně slušná vyhlídka (i když - kámen, který někdo zvedne a hodí, se dá číst i jako pasivní čekání na nějakej zásah zvnějšku, což zas tak pozitivní není)
v druhé víra a možná i odvaha udělat další krok - to mi taky nezní nijak ponuře.
Terén má výbornú myšlienku, ale zdá sa mi akoby nedokončená. Buď by som upravil interpunkcne záver, alebo pridal ešte jeden verš. Po okraji je výborná. Inak na mňa tie básne vôbec nepôsobia sedivo ani ponuro, Po okraji je síce atmosférou mrazivá, ale viera je pre mňa nádej, nie deštrukcia.
Když tě čtu, šlapu po ulitách a zároveň jsem nohama pár centimetrů nad zemí. ( Asi tak 2,5cm :) ) Tvé texty mne neskutečně baví! Žádné otřepané fráze, časté básnické výrazy. Jsi velice inspirativní! Končím a posílám třetí do party.
Zbora:
Asi viem, čo tým “čiernobielym” myslíš.
Pre mňa je takéto negatívne ladenie dlhodobo prirodzené a mám nad ním len veľmi obmedzenú kontrolu. Možno je to aj tým, že žijem na sídlisku - šeď je tu základná farba. Keď sa aj pokúsim nakresliť či napísať niečo farebnejšie, je to len také drobné poskočenie pred dopadom na zem, do pôvodného stavu :).
Myslím, že čiastočne tak ľudia píšu aj kvôli tomu, že je pri písaní je ľahšie trpieť než sa radovať. Je to taká cesta najmenšieho odporu. Vidím to aj na množstve dystopických tínedžerských románov, čo mi posúva moja dcéra. Ale môže ísť aj o nejaký generačný sentiment, ktovie...
Ja sa už tak zo zásady snažím všetky východiská spochybniť a rozmazať, až potom mám pocit rovnováhy.
Dik za zastavenie.
Pro mě jsou to básně, které jdou daleko za svůj obzor a dělají to vlastně neotřelým způsobem. Víš, co je zvláštní? Asi všechny Tvé texty vidím jako černobílý obraz. Jsou prostě ve stupních šedi. Barvy se někam ztratily. Obraz, který předkládají bych zarámoval do tlustého černého rámu, který by ještě podtrhl neutěšenost výjevu. :)
Problém moderní lyriky podle mě je, že se v té neutěšenosti utápí, a i když se třeba místy na chvíli povznese nad terén, rychle zase spadne do své vyhnívající sklíčenosti. Obě básně jsou skvěle napsané, je v nich fascinace, ale na můj vkus asi příliš destruktivní. To ale asi není výtka ke Tvým textům, spíš k současné poezii obecně.
Když si vezmu deset sbírek současných českých autorů, devět z nich bude bezbarvých, zastřených, matných. Jakmile do třetí básně neobjevím nějakou barvu, dál sbírku nečtu, je to pro mě vyčerpávající. Takže ten Tvůj systém dvou je vlastně docela fajn. To se ještě dá unést.
Krásný.
Já se strašně bojím chodit přes zamrzlý rybník. Přes zamrzlou řeku bych nepřešla nikdy.
Tip a.
U první oceňuji myšlenkovou hravost, u druhé napětí od prvního verše a objevný závěr.