Nadechnout se

Měli před sebou jediný úkol – dostat se na svobodný jih. Překážkou jim byli po zuby ozbrojení vojáci, jejichž dalekohledy pročesávaly porost jako oči hladového sokola.

Vzduchem prosvištěla kulka, která Bongovi utrhla kus stehna. Bong zařval jako tur a svalil se do rudého mechu. Sung-jin s Kwanem se po sobě vyděšeně podívali – co teď? Kwan Bongovi podvázal ránu a Sung-jin si ho opřel o rameno.

„Takhle nás dostanou,“ zasupěl po chvíli Sung-jin.

„Přece ho tady nenecháme,“ namítl Kwan.

„Předběhl by nás i stařec o holi.“

„Já nechci umřít,“ naříkal Bong.

„Nedá se nic dělat,“ řekl Sung-jin a namířil mu na hlavu pistoli.

Dusot vojáků ho přiměl se otočit. Strhla se přestřelka, během níž zasáhl Kwan dva vojáky do hrudi. V nastalém zmatku se mu se Sung-jinem podařilo uniknout.

„Tohle vám neprojde, vy svině,“ řval Bong, než mu přetáhli pytel přes hlavu.

Sung-jin se zálibně podíval na talíř s toasty. Usmál na Boram a pokračoval ke kávovaru. Navolil si extra velkou, extra jemnou kávu. Dolil ji až po okraj plnotučným mlékem. Tím byl nedělní rituál završen.

Boram utekla přes Čínu. V Liaoningu, do kterého ji převedl najatý pašerák, strávila patnáct let. Nakonec zakotvila v Soulu jako Sung-jin, v němž nalezla celoživotní oporu.

Po snídani kdosi zazvonil u dveří. Sung-jin se s plným břichem sotva valil a dotyčného proklínal při každém kroku.

Byl to strýček Kwan.

„Ty máš ale kruhy pod očima!“

„Taky bys je měl, kdyby…,“ začal Kwan.

„Kdyby co?“

„Kdyby se ti zdálo to, co mně.“

Sung-jin mu nalil skleničku pálenky. „Myslíš Bonga?“

„Tobě se zdá to samé…?“ trhnul sebou Kwan.

„Taky kvůli němu nespím.“

„Je otravnější, než když žil,“ ulevil si Kwan. „Škrábe jako ženská a syčí jako had.“

„Ty by ses pro něj vrátil, kdyby to šlo?“

„Další noc bez spánku už nepřežiju.“

Po Kwanovi zavřel oči i Sung-jin. Když se mu do stehen zakously šlahouny ostružin, uvědomil si, že vyšel ze snu do zakázané zóny.

Plížili se mezi borovicemi a rozhlíželi se do všech stran. Nebezpečí číhalo za každým keřem i kamenem. Poletovalo ve vzduchu a vidělo skrz kmeny. Museli se plížit, rýt hubou v hlíně, ošálit mozek.

Bong se zašklebil. Z jeho výrazu se dalo číst uspokojení, které nevěstilo nic dobrého. Než stačil Sung-jin zareagovat, rozběhl se Bong směrem ke strážním věžím. Mával rukama a křičel: „Zastavte narušitele! Jsou ozbrojeni!“

Sung-jin namířil na Bonga pistoli, ale vystřelit nedokázal. Kwan se po něm zoufale ohlédl. Co to má znamenat?

„Co jsi to udělal?!“ obořil se Kwan na Bonga.

„Nahlásil zrádce,“ ušklíbl se Bong.

Vojáci se přibližovali ze všech stran.

Sung-jin odhodil pistoli a dřepl si na zem.

Když mu přitiskli hlaveň k zátylku, celý se scvrkl do šedivé nicoty. Jeho poslední myšlenky patřily Boram.