Čekání na Sabat

"A bůh požehnal a posvětil sedmý den,

neboť v něm přestal konat veškeré své

stvořitelské dílo."

 

--Genesis 2,1-3;

Psychický stav odpovídá kvalitě bolesti,

kniha je dočtená,

drogami, alkoholem, nikotinem

vysušená chřípí.

 

Hlásím tři čtvrtě spánku

na orgiastické shromáždění – zlovolná noc

ve strnulém zemětřasu dokončené soulože.

Zjemnělí a narušení v rozestlaných rolích

na okraji pustých míst – v co ještě doufáme?

 

Útulnost vláčné pórovité duše je tytam

za hranicí bolehlavu (nadragule).

Saturnův přízrak,

neznámé oči – prázdné a zavřené

v zapečetěném prostoru.

 

Modlím se v nehybné agónii

a ďábelské hlavy se vynořují v tmách.

 

Měsíční svit plodí pečlivě uhlazené stvůry

a náměsíčné loutky se svíjí v dutých sférách.

 

Utopená nafouklá břicha, vyšplouchnutá na břeh,

vyslovená před rokem 343 př. n. l. (zničení Sidónu).

Ve jménu siločar pukla nebesa,

rozevřená, vylidněná,

s drápy zaťatými do ráhna věčnosti.

 

Opravdová mrtvá plavba,

s odvarem Datury

kráčíme zpod příkrovů,

zástupy sedmého dne.

  

 

Lodní deník;

vláknitá skutečnost přelitá potem,

kůže se chronicky vpíjí do kostí,

mění se v krunýř,

 

mimoděk.

---