Myslela jsem, že jste umřel

Chápu, že tě to tematicky nebavilo/minulo. Je to fakt "trošku" ujetý...

Načápání bude v druhém díle ;-)

ne, dělám si srandu. Měj se.

čte se to skoro samo, má to spád, je to asi i dobře napsaný... vlastně tomu z té formální stránky není co vytknout... jedinej problém toho textu asi je, že mě to vůbec nebavilo a tématicky mě to úplně minulo.

Výborná povídka, běhal mráz po zádech. A na rozdíl od několika komentujících mi ani nevadil fakt, že není vysvětleno, jak se v těle mrtvého (zřejmě zpopelněného) pana Černého ocitl.

Škoda, že ho tam nenačapal přímo syn, to by bylo něco...

T. 

Převtělující se zombie? Duše asi není sliz... Zajímavý nápad. A hezky zpracovaný.

Dík za reakci. ;-)

Dík moc... Inspirací mi byl nepřímo Harlan Ellison...

Velmi originální myšlenka. Zpracování v tom cítím Ray Bradburyho, ale samozřejmě i jiné.... Gratuluji.... a držím palce v lednové soutěži PM. 

Fajn

Nominuji do lednového kola soutěže Próza měsíce.

Dík. Červi se rozlezou... :-) :-)

Dobré, Biskupe!

Červy bych tam nedávala, je to moc "profláklé" spojení se smrtí, ale jinak bezva.

Díky moc a souhlasím. 

Po onom záměrně odpudivém začátku, který si vykládám jako "ilustrační upoutávku",mě to celkem zaujalo. (Ono mě to vlastně zaujalo už názvem.)Vystihuje to mou náladu posledních dní,dobře se to čte a některé slovní konstrukce považuji za originálnía výstižné pro popisovaný stav, jež z toho tuším.Souhlasí autor s nominací do lednového kola soutěže Próza Měsíce ("PM") ?

Podívejte se... je to nějaká potvora a la červ, sliz a pod., pro ilustraci doplním, že pracovní název povídky byl "Mutant"... ;-)

Díky.

Bavilo mě to psát a to se snad pozitivně odrazilo i na čtivosti...

Díky. Snažím se psát tak, jak popsuješ. Bez vaty a tak...

- Stačí mu ta vůně, kterou nasál v bytě, alespoň tak jsem to zamýšlel

- Dík moc za upozornění, to s tím "pro zdraví" bylo mimo, dal jsem to pryč

Měj se...

průhledná barva a přísavky... iví, další možnost je, že pán byl chobotnice, NEBO Krakatice a po večer se bavil potápěním lodí :))

jjjj...(Aru)....blemzák....

Není to zrovna moc příjemné čtení, být červem nebo něčím ještě hnusnějším. Ta holčička? Zajímavé. Ale mě to zase připomíná Poa, ovšem jenom tematicky, protože on psal obšírně, ty na to jdeš zkrátka. Je to dobrá povídka. Až bude v PM tak si ji přečtu ještě jednou.

Tohle se mi skvěle četlo. Líbí se mi úsporný styl se skoro filmově působícími „střihy“, díky kterým má děj větší spád. Žádná vata. To je docela umění! Jediná věc mě zarazila, totiž představa, jak se onen tvor usídlil v těle pana Černého až po pohřbu. To by se pak asi musel vyhrabávat z hrobu? A nebo to chápu špatně a tvorovi stačila pouhá „vůně zemřelého“ v prázdném bytě k tomu, aby z ní tělo „zrekonstruoval“? No a ještě jedna maličkost – když devítileté dítě sbíhá schody, nevěřím, že přemýšlí stylem „udělá něco pro zdraví“. To je uvažování mnohem staršího člověka.

Já jsem si hrál jen Édith Piaf :-), ne, kecám, to spíš ten indie rock... ;-)

právě že ne... ale líbí se mi tam ten přívlastek "indie" ;-)

Hrál jsi to?

What Remains of Edith Finch - hodně zajímavý námět...

Kamamura usíná. Je vyčerpán, celý se rozdal. Nebudeme ho rušit

Tohle mi připomnělo geniální hru What Remains of Edith Finch, kde se v jedné epizodě protagonistka dívá na svět očima malé holčičky, která nemůže hlady spát, tak hledá po bytě, co by snědla, sní bonbóny, sušenky, i rybičku v akváriu, a furt nemá dost, tak lomcuje dveřmi, ale maminka říká "Už spi, najíš se ráno při snídani!", tak holčička dál šmejdí, a uvidí ptáčka na větvi stromu za oknem. Voňavého, křehoučkého, masitého ptáčka, tak potichu otevře okno, aby ho nevyplašila, a čáry máry - najednou je z ní kočka!

V kočičí podobě pronásleduje ptáčka po větvích stromu, ptáček letí  jako blázen (protože mu jde o život), najednou křupne větévka, a kočička padá a padá... a v pádu se promění v sovu. A sova vidí pole kolem domu, plné sádelnatých hrabošů, tak létá a žere a létá, a pořád nemá dost, a najednou se ale promění v letu v žraloka!

To se rozumí, tlustý a těžký žralok se ve vzduchu máváním ploutví neudrží, tak padá a padá, v pádu se potluče o větve stromů, dopadne do lesa, a kutálí se a kutálí, a snaží se vyhýbat větším kmenům, protože by se zasekl a nakonec by bez vody lekl... což se mu daří, a tak se pod lesem skutálí do moře, které je jeho doménou - a moře je plné nádherných, šťavnatých ryb, a žralok žere a žere, a je větší a větší, až se promění v cosi nestvůrného s mnoha chapadly a tlamami, něco, co má tak šílený hlad, že tomu už ryby nestačí, když v tu se nablízku objeví rybářská loď.

Nově zrozená příšera nepozorovaně vklouzne na palubu, chapadly se posouvá od úkrytu k úkrytu, a postupně zardousí a sežere celou posádku včetně pasažérů a kapitána, a z kapitánského můstku spatří, že loď kotví u poloostrova, na němž je podivný, vysoký dům, v jehož jednom pokoji s výhledem na přilehlý sad spí malá, růžolící, a hlavně šťavnatá holčička. Příšera na nic nečeká, vyšplhá po zdi k oknu, potichu si otevře, a vklouzne holčičce pod postel... a čeká. Čeká, až holčička usne. 

Jenže holčička usnout nemůže, má strach, tak si aspoň píše deníček. Milý deníčku, nemohu spát, protože pod mojí postelí je příšera. Volala jsem maminku, ale ta mi nevěří, myslí si, že jsem malá a hloupá, a že si vymýšlím. Bojím se podívat, protože vím, že je to nejděsnější příšera na světě, a bojím se usnout, protože vím, že na to ta příšera čeká, protože má ukrutánský hlad, slyším, jak jí kručí ve všech žaludcích, kručí a kručí, a moje oči se klíží a klíží...

....

...

..

.

jo, spíš to druhý... ;-)

takže to nebyl upír, ale jenom nějakej blemzák :))

Tak jo teda.

Seš

Dík, ale Měrka nejsem. ;-) Ale díky tobě vím, že existuje, a mám přidáno na seznam knih...

Ahoj měrko. Tipík