Antihospodská

Třeba se někdy, někde najde někdo, to celé rozklíčuje a ten pak z toho bude mít ten správný požitek. A o tom to je. O jednoduchosti a obyčejnosti lidského žití, ve kterém lze při správném pohledu nalézt a spatřit boží krásu. :-)

Říkáš to moc pěkně. Jen tohle všechno (z pohledu jakého člověka je to psáno, co pro něj tato zdánlivě jednoduchá slova znamenají) z té básně nezaujatý čtenář nevyčte. Ale třeba pokud by to byla součást nějakého většího celku (sbírky nebo aspoň cyklu básní), ze kterého by se toho dalo postupně pochopit víc, tak by i tato drobnost měla větší váhu.

Ano, tu narážku jsi pochopila naprosto přesně. Alkohol, stejně jako další drogy ničí vztahy a dává lásce řádně zabrat. Jednoduché, strohé, obyčejné až primitivní je to též záměrně. Jednak miluji obyčejnosti, jelikož i v nich je spousta krásy, když si je člověk dokáže patřičně užít a za druhé je to psané z pohledu člověka, který je díky svému nezřízenému stylu života totálně na dně a najednou pocítí záblesk jakési naděje, uvidí most přes rozbořenou řeku, ve které se topí. Snaží se ho zachytit a vzít svůj osud do svých rukou a změnit vše špatné, co v něm je a co mu ničí život. Je to zoufalec, na kterého se nečekaně usmálo štěstí, člověk, co se pokouší vstoupit na nejspodnější příčku na žebříku úspěchu. A taková osoba se nebude vyjadřovat košatě, vytříbeně a obsáhle. Konstatuje jednoduše, obyčejně a stejně tak i přemýšlí… ale stoupá, poprvé v životě stoupá.

Jo, s tou myšlenkou asi bude souhlasit skoro každý, akorát na báseň mi to přijde trochu málo. Takové obyčejné konstatování všeobecně známé pravdy... Jediné, co je trochu zvláštní, je ten název - říkám si, jak souvisí "mít pro koho žít" s hospodou? Může to být třeba narážka na to, že alkoholismus ničí vztahy? Ale to jsem se pustila hodně daleko od textu, a právě proto říkám, že je toho v básni naznačeno trochu málo.