čriepky spomienok

*****

Nostalgie, do jaké asi občas upadáme všichni. Špatné zavál čas a zůstavají vzpomínky, které si musíme zamykat na deset západů, protože z dětství a domova víc už nezbylo. 

Krásné střípky, díky, že jsi se s námi o ně podělila. 

Můj domov, moje dětství rodiče před osmi lety prodali, protože pro ně byl dům příliš velký. Byla jsem v Praze od té doby jen jednou, seděla jsem na soklu plotu přes ulici a brečela jak želva. 

Irenka...objatie...

Mně se, Hanko, líbí nejen tvé vzpomínky - svým způsobem poezie v próze - ale hlavně tradice /v poslední větě/, a přeju, ať lampáš na tvém balkoně svítí pro tvé syny ještě dlouho...

Ďakujem Vám všetkým za zastavenie, komentujúcim aj za milé slová...veľmi si vážim, že ste nazreli, prečítali, napísali, aj keď tu nie je žiadna "bomba"...

spomienok je veľa úsmevných aj tých druhých...nechcela som písať mnoho, možno po čase ... vtedy som iný život nepoznala, bola som v pohode, až neskôr ma začalo lákať spoznávanie neznáma a teraz by som sa rada vrátila, no už niet kam...stačil by mi náš dom so smiešnym riešením interiéru, záhrada s malinami, ríbezľami, jabloňami, orechom, hruškou, čerešňami,  zeleninou, predzáhradka pod  oknami izieb so záhonmi bielych ľalií, voňavých hrebíčkov, šípových ruží, nechtíkov, chryzantém, georgín...no dom už dávno nie je náš, stromy, kvety sú preč, aj povalové okienko, z izieb sa stala jedna veľká obývačka a z povaly spálne...a hlavne, už tam nie sú naši, ktorí robili z domu domov...

Hezké vzpomínky. Klíče se dřív nechávaly poblíž dveří, tak to bylo...

Krásnej, jemnej textík - nostalgii tu krásně vyvažuje humor socialistických plánovačů :)

Tip a.

Socíkovská hromadná výstavba bytov mala niečo do seba - a ako teraz čítam, tak aj domov. Nemali by byť architekti za tie sídliská popravení, alebo aspoň zľahka zamurovaní?

Při zmínce o tatínkovi na žebříku se skoro divím, že jste se sestrou nevyrůstaly jako polosirotci. Ale je to samozřejmě dobře. Stejne jako to, že sis svoje vzpomínky nenechala pro sebe. (a ten opilec jsem nebyl já)

Každý máme nějké vzpomínky, ale ty tvé jsou krásné až mne to dojalo.

Hezké, vzpomínkové.

Opilec často ležel na prahu i chodíval dál...připomíná mi to vlastní obrazy viděné mýma dětskýma očima.

Mrazí při vzpomínkách a zároveň...zároveň těší...je to zvláštní...ale zpětně si musím povzdechnout na těmi léty,které už jsou minulostí.Ne každý okamžik byl šedivý...