Jen dobré?

Sokolům to jde vždycky líp shora dolů. Mohl bys pomoci se stěhováním klavírů z horních pater co nejrychlejším způsobem.

Bylo to piáno. Z křídla bychom museli odšroubovat nohy. Jinak by se nevešlo na standardně široké schodiště činžáku z šedesátých let. Tehdejší architekti tak nějak nepočítali s křídly v bytech pracujících.

...Já vím, že ty si na křídla potrpíš. Jsi přece sokol.

Doporučovala bych spíš zajít do posilovny. Já bych ti s kalírem taky pomohla, kdyby nebyl Vyhnálov tak daleko. Nejvýš jsem zatím přenášela klavír do třetího patra a pak zase zpátky.

sokole,

chlapi jsou různí. Ti, kteří pořád v hospodě něco zapíjejí, zpravidla nejsou chlapi. 

En,

to máš pravdu. Ale ševel ženských rtů s dlaní u pusy zní jen jako šumění lípy na návsi a já jsem potřebovala hukot vodopádu. Mám ráda pathos.

Chlapi v gumákách po prsa... no ženské toho dokážou z té černé vody vytáknout víc. Vybavuju si Nerudovo O měkkém srdci paní Rusky. 

Na čem píšeš je irelevantní. Mnozí básníci skládají i poměrně dlouhé básně jen ve své hlavě. Třeba Karel Toman byl pověstný tím, že i dlouhé básně sestavoval jen ve své hlavě za dlouhých pochodů krajinou. Pak přišel domů a vše si zapsal. Rukou. Na stroji ne.

Psacích strojů seženeš v bazaru, kolik je libo. Čím jsou starší, tím jsou dražší. Dnes je to sběratelský artikl a pokud bys na půdě našel zachovalý stroj z první republiky nebo dokonce ze starého Rakouska, mohl by sis i finančně značně polepšit. Já takové stroje vlastním, protože můj dědeček byl četník - vrchní nadstrážmistr. Nikdy bych je ovšem neprodala...

Proti večerníčkům nic nemám. Pohádky z mechu a kapradí mě dokonce inspirovaly k úspěšným básničkám.

(ne) anděli,

paralelně právě vedu dialog o Hrabalovi. Ten by z tebe měl radost. Jistě by tě považoval za toho nejcharakterističtějšího Čecha.

(ne) anděli,

české pivo zdražuje tak, že bude brzy potřebovat hodně velkou reklamu. Třeba mu pomohou takzvaní "kreativci" ( rozuměj- vymýšleči reklamních sloganů) jako byla tady na Písmáku básnířka Jitka N. Srbová.

Rhodesie,

jsem z venkova. Jen realisticky popisuji, jak to u nás chodí.

annnie,

současnou českou poezii jsem četla asi dvanáct let. Mám v knihovně ročenky "Nejlepší české básně" od roku 2009 do roku 2019, ve kterém projekt zkrachval a také řadu sbírek současných básníků. ...Jsem ráda, že se něčím takovým už nemusím nadále zabývat a kromě písmáckých dílek už budu číst až do konce života jen klasiky. Tobě ale přeju krásné čtenářské zážitky při četbě básní tvých spřízněných duší.

Je to dobré? Co se týše Tvé básně, je to vynokající!!!   A skvěle to vystihující. TIP

Ále... Kamamura sem, Kamamura tam... Z toho se nestřílí... A Kamamura je sice řečnej, ale není vulgární ani zlej. Já jsem tu kdysi čelila horšímu útoku. Zkus bejt nad věcí, ono ho to přestane bavit.

annnie,

já u starých mistrů neohroženě zůstávám, i když jsem kvůli tomu soustavně terčem kritiky Jakuzy kmotra Kamamury.

F.M.R.C.,

v zásadě máš pravdu. Každý z nás ale nemůže být Robinson Jeffers na pustém ostrově. A když chce člověk publikovat zde, nemůže tak činit v klidu a pohodě, neboť ho zpravidla ihned napadne nějaký ten "Literární kritik" a začne mu vnucovat svou ideologii, která rozhodně klidu a pohodě nikterak nestraní.

Zajíci,

v umění jsou samozřejmě ortodoxní konzervativci i zarytí liberálové pouze dvěma krajními póly jediné zeměkoule. Já jsem všemi deseti pro tvůrčí svobodu. Já jsem ta poslední, která by ji omezovala. Připadá mi ale šílené, když místní militantní modernisté vyžadují i po babce z Vyhnálova, jako jsem já, aby byla za každou cenu originální a prošlapávala nové cesty v buši.  Já raději chodím po pěšinkách, kterými už někdo přede mnou prošel. Nejlépe nějaký ten klasik. 

Báseň je hezká.

Pro mě je psaní poezie stavem vytržení a od řádu se držím raději dál. Jsem ostatně prostý plebejec a jsem na to hrdý. A protože jsem blázen, nemám ani žádný pevný střed, o který bych se mohl při psaní (či čemkoliv jiném) opřít a na to jsem rovněž hrdý.

Já v současné poezii nacházím mnohem víc, než chaos. Ale pokud tobě nevyhovuje, proč bys ji četla. Zůstaň si prostě u velkých starých mistrů, je jich dost, ne? A koho baví číst či psát jinak, toho nech. Pochybuju, že by to mohlo někomu škodit...

Norsko,

mě taky baví kácení. Hlavně kácení postmoderních model. Jsou to ostatně jenom trapné kuželky.

annnie,

samozřejmě, že se chaoss a řád neustále vzájemně ovlivňují, nebo by se aspoň ovlivňovat měly, horší ale je, když v jistém odvětví lidské činnosti vládne jen chaos a dokonce v ní existuje jakýsi kult chaosu. A tímto odvětvím lidské činnosti je současná poezie.  To jediné, co kdysi mělo jakýs takýs ohlas v kulturní veřejnosti v posledních letech byla edice Nejlepší časké básně. Četla jsem ty antologie do roku(tuším) 18, kdy jsem se v úvodním slově dověděla, že skutečný básník vlastně ani nesmí přesně vědět, co a proč píše( v tom smyslu, že intuice "velkého umělce" to napíše za něj...) Od modernismu s takovouto ideologií se budu držet až do konce života co nejdál.

Čisté je to,co vyvěrá z člověka svobodně,bez nátlaku,ten pramen myšlenek přetvořených ve slova.Slova,která neopisuje,slova která známe,i on je zná,ale jsou jím poskládaná do jeho osobních vizí,ideí a obrazů.Když budeme říkat,co nesmí psát,už nebude básníkem,už z něho neprýští pramen vlastních slov ale slov která chceme slyšet.

Mám rád tu poezii,která vytryskne napoprvé,bez úprav,cizích vlivů,kritik a nátlaku.Mnohdy se v ní skrývají netušené skvosty.

Ne vždy to musí být pravidlem...

...něco jiného je psát podle mocných kazatelů a něco jiného je se inspirovat...

Poezie ale vůbec není o nějakém "sdělení", natožpak o emocích. Skutečná poezie vnáší do života nadčasový božský řád. Už ve starém Egyptě měl svět dvě poloviny - tu temnou plnou chaosu a tu zářivou a plnou světla, kterou představoval panovník jakožto nositel řádu. A na to, aby panovník mohl efektivně bojovat s temnotou měl své architekty, sochaře, malíře a básníky.

Jak jsem říkala už jinde, každý má absolutní právo psát přesně tak, jak chce a co chce. Nicméně tady nepopisuješ poezii v dnešním smyslu, tady popisuješ kombinaci náboženství a politické propagandy.

Sereš na mě

Norsko: A mě dost často bavíš ty. Pá a.

Kácení je fajn, kácení mě baví. Na-shledanou, annnie

V duálním světě se řád a chaos o sebe opírají.

Tvé vidění poezie je poněkud užší, než to moje. Snofru by pravděpodobně nebral vážně ani symbolisty. Ani tebe či mě... :)

Poezie ale vůbec není o nějakém "sdělení", natožpak o emocích. Skutečná poezie vnáší do života nadčasový božský řád. Už ve starém Egyptě měl svět dvě poloviny - tu temnou plnou chaosu a tu zářivou a plnou světla, kterou představoval panovník jakožto nositel řádu. A na to, aby panovník mohl efektivně bojovat s temnotou měl své architekty, sochaře, malíře a básníky.

Zakladatelem takovéhoto pojetí Umění byl faraon Snofru a a klonili se k němu mnozí další panovníci, v novověku pak nejvíce Ludvík XIV.  Takoví lidé by dnešní lidové "uměníčko" vůbec nebrali vážně. Vždyť například současná poezie spíše nastoluje  chaos, než aby chtěla jakkoli sloužit řádu.  

Já si dokážu vychutnat klasickou poezii i nechat se strhnout plebejskou vulgaritou. Forma je pro mě ale až na druhém místě. Zajímá mě samo sdělení. Emoce či příběh...

annnie,

jsem básnířka tak konzervativní, jak je to jenom možné. Konzervativní klasickou poezii psala šlechta, která musela mít to nejlepší vzdělání a vychování. Básně psali kdysi dokonalým vázaným veršem jen gentlemani a dámy. Ještě i dnes někteří lidé teskní po takovéto poezii a pro ty bych chtěla psát. Snažím se, aby nás plebejská vulgarita současné poezie zcela nepřeválcovala.

Byl to jen člověk. Jsou to jen lidé...

Líbí se mi to. Tip a.