Vášnivé dotyky

To Alenakar:  ..Ano, pokud si sami volíme jméno, vypovídá o nás hodně moc :) ((pokud se tedy nejedná o nějakou tu internetovou zkratovou zkratku typu kkjfg87g568 (kdy za nás mluvily spíše naše prsty :) ) )) (a možná i proto mne tato jména tak zajímají:) )

Hezký den Ti přeji, e  r

Zeanddrichu,

někdy je ve volbě literární přezdívky i něco sebekritického. Vzpomněla jsem si na to naposled, když mě "otevřhuba" počastoval nadávkou "ty pi..."

(PS: 

To Alenakar: také mne zaujalo zdejší jméno (kryptojméno)  „Lady de Winter":),...,  ale i další zdejší; všeobecně mne zajímají jména, která  člověk „dává  sám sobě": ) (( ...)).

A také ovšem se snažívám rozklíčovat jméno třeba i naší hostitelky; - proč asi použila jedovatý „samek" do svého zdejšího jména, když ve světě je trend opačný (např. v Turecku dokonce mají na „taksících" napsáno „Taksi")? :) ((- je to ovšem čistě Tvoje věc, Biksley :) já se, např., v životě    podvědomě asi vyhýbám firmám s jedovatými názvy,..., ale pokud už se někdy useberu a překonám, tak myslím, že mne vždy nakonec posílí :) (nemohu to jen dělat příliš často :) ) ))

Hezký  den vám oběma přeji :) )

hezké :)

Nemám absolutní přehled o tom, do jaké míry byl za socialismu film výdělečný nebo prodělečný. Jistěže stát do propagandy investoval nemalé peníze. Kromě toho ale vznikaly i velmi kvalitní filmy(hlavně v šedesátých letech během tzv."nové vlny", jejíž součástí byl i výše zmiňovaný Menzel), které jsou dodnes součástí zlatého fondu světové kinematografie. A pak se také natáčely i kasovní trháky, které pak nejspíš státu vydělaly na mnohá kvalitnější díla. Mohl by o tom vyprávět režisér Zdeněk Troška, který držel četné rekordy v návštěvnosti se svým cyklem Slunce, seno a...

Co se poezie týče, mnozí nakladatelé milující současné básníky, to řeší podobě jako socialističtí filmaři: vydají dvě kuchařky nebo tři detektivky, což jim pak umožní dotovat jejich obllíbeného básníka.  Škoda, že nemá více nakladatelů k dispozici Patrika Hartla. Ten by jim jistě vydělal na nejednu prodělečnou básnickou sbírku.

Ono je dneska totiž všechno drahé. Jednak celá filmařská technika, jednak různé rekvizity. I když spousta věcí se dnes dělá počítačovými efekty. Například v Markétě Lazarové se vyráběla brnění i drátěné košile. Ale za socialismu pokud Barrandov nějaký patřičně uvědomělý film schválil, tak ty peníze na to dal. Dnes se musejí shánět dotace. Podobně se finančně podporovala díla básníků, kteří šli takzvaně KSČ na ruku. Nevím, jak je to v té bývalé Západní Evropě, kde socialismus nikdy nebyl.

Filmaři jsou různí, někteří hledají současné scénaristy, jiní šátrají v minulosti a někdy vyhmátnou literárního giganta. Každopádně si ale každý filmař musí vydělat na chleba. Naopak dnes jakýkoli básník může vydat sbírku, pokud na to má peníze... Vlastně všechny druhy umění předpokládají jistý finanční zisk, jen poezie dnes jde vždy do mínusu a jediný literární časopis, který ještě existuje v papírové formě, musí být dotovaný státem.   ...Není na tom něco až úděsně "podivného"?

Já jsem tím scénářem o ničem myslela hlavně televizi. Samozřejmě že filmaři chtějí bodovat kvalitními uměleckými filmy hlavně na zahraničních festivalech, ale raději vymyslí něco svého, než by převáděli literární předlohu.

Dumase jsem použila jen jako markantní příklad, není to můj oblíbený autor. 

Tentokrát nesouhlasím. Žijeme v kapitalismu a dobrý filmař musí natočit film, který něco vydělá- to za prvé. O peníze jde až na prvnním místě. A když se režisérovi a jeho spolupracovníkům podaří vytvořit dílo výnosné a zároveň ještě umělecky hodnotné, pak klobouk dolů.

Dnes existuje filmový průmysl, ale už v devatenáctém století existoval literární průmysl. Představa, že by třeba tvůj oblíbený Alexandr Dumas starší byl nějakým poustevníkem tvořícím v podkrovním pokojíčku by byla velmi naivní. Dumas byl firma stejně jako je dnes firma třeba Steven Spilberg.  I Jules Verne byl firma. Tito pánové ani sami své romány celé nepsali, měli na to lidi, často jen vymýšleli děj, který pak "zpracoval" příslušný anonymní autor. Verne dokonce mnoho svých románů ani sám nevymyslel.  Spisovatelské firmy vydělávaly v devatenáctém století tolik jako středně velká továrna, takže velcí spisovatelé si mohli žít jako příslušníci šlechty... Naopak v Rusku dlouhá desetiletí tvořila literaturu jen a pouze šlechta.

...Kdysi, třeba ještě za Máchy, si na sebe musela vydělat i poezie. Dnes je to něco nepředstavitelného

Ono to není pohodlné jen pro ty čtenáře, ale hlavně pro filmaře. Museli by ten román přečíst a pak složitě dumat, jak to převést, to radši vykopnou scénář o ničem.

Ono si stačí večer pustit televizi a je tam celé mračno starších nebo novějších filmů, které lze strávit při brambůrkách a pivku snadněji a rychleji než objemný román. Četba vyžaduje jistou námahu a je opravdu jen málo spisovatelů, kteří umějí psát tak skvěle, že čtenáři od jejich knih neumí odtrhnout oči. Většina lidí se chce hlavně bavit a volí ten jednodušší způsob zábavy. I cesta do kina je vlastně "námaha" a tak mnozí prožívají dobrodružství nejraději zaboření do křesla vystlaného kožešinou.

To máš pravdu. Dumasovo dílo už díky mnohým filmovým adaptacím koluje mezi lidmi jako novodobé pohádky.  Obecně mám ale dojem, že v poslední době zájem o literární předlohy ustupuje. Na rozdíl třeba od situace před sedmdesáty šedesáti lety.

Mnohé literární a posléze filmové postavy se během času změní v jakési velebné nadčasové archetypy. Každá generace filmařů chce znova a znova zfilmovat třeba Hraběte Monte Christa. Proč? To je otázka. Kromě romantického děje může diváky fascinovat i otázka viny a trestu, pomsty a milosrdenství stejně jako v případě Tří mušketýrů nejen přátelství v boji ale i vzdorování totalitní nadvládě kardinála de Richelieu, možná jakékoli totalitní nadvládě. ( V této souvislosti je ale zajímavé, že si jedna místní autorka dala přezdívku Lady de Winter... Že by vědomý příklon ke zlu nebo jen "sranda", jak soudí annnie?)

S tím samozřejmě souhlasím. Vyjadřovací prostředky jsou odlišné. Tři mušketýry jsem třeba četla. Tam se v úvodu skoro na sto stranách popisuje postupné seznámení dArtagnana s mušketýry. Pro film by to ovšem bylo zdlouhavé, tak se to odehraje během pěti minut. Určitá informace se vypustí,nová, ryze obrazová, přidá. Podobné je to s poetikou Rozmarného léta. Záleží také na hercích, jak to podají. 

Když se tedy bavíme o filmech natočených podle literární předlohy, ihned mě napadá Vladislav Vančura. Jeho dílo jsem kdysi četla v době, kdy jsem se naivně domnívala, že se stanu spisovatelkou. Je paradoxní, že byla zfilmována jeho "nezfilmovatelná" díla jako Markéta Lazarová (František Vláčil) nebo Rozmarné léto (Jiří Menzel). Film má zcela jiné vyjadřovací prostředky a v obou případech se režiséři zhostili převodu literatury do filmové řeči vynikajícím způsobem. Každý ale naprosto jinak.

Já ti to neberu, vulgární to je. Ale každá mluvíme o něčem jiném. Já hlavně o tom, že je třeba oddělit knihu od filmu, který je podle ní natočen.  Někdy se objeví i kniha podle filmu, ale většinou se sahá k literatuře, která se zfilmuje. Takových zfilmovaných knih jsou mračna. Třeba Tři mušketýři. Ty taky málokdo četl. 

Otec měl v knihovně "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet". Sáhla jsem po tom jako po zakázaném ovoci, ale ta vulgarita a plzlost, které se z toho začaly sypat, mě brzy znechutily tak, že jsem knížku vrátila do poličky. Zhnusilo se mi to asi tak jako Bukowski, kterého tu mnozí milují až dodnes. Jenže Bukowského poezii (ne prózu) jsem četla, tu z mládí se zaťatými zuby, tu ze stáří se zájmem a s pochopením. Bukowski totiž, na rozdíl od Hrabala, ve stáří přecejen trochu dospěl a zmoudřel. ...K Hrabalovi se už nikdy nevrátím. Snesu jen několik málo filmů podle jeho próz.

Ladislava Fukse mám taky ráda. Hrabal má zkrátka svůj specifický styl, který se nemusí každému líbit. Jenom mám pocit, že Menzel tak trochu tomu Hrabaloviudělal medvědí službu. Lidi si po shlédntí filmu myslí, že četli Hrabala. 

Mimochodem, odposlechla jsem celou audioknihu Ostře sledované vlaky, nikde tam není explicitně název,jen naše městečko a naše stanička.

bixley,

já jsem nečetla celou žádnou Hrabalovu knihu. Několik jsem jich začala číst, ale připadaly mi tak plebejské a oplzlé, že jsem je znechuceně odložila. Na FF jsme v sedmdesátých letech vedli diskuse o tom, který tehdejší spisovatel je nejlepší. Spolužáci navrhovali Hrabala, já jsem byla ostře proti. Navrhovala jsem Ladislava Fukse a tento názor zastávám až dodnes.

Já taky děkuju za milou reakci.

Díky za milý humor!

:-)))

:))*

:))*

Nejde o to, jestli se to točilo v Kostomlatech,ale jestli v té knize je explicitně napsáno něco ve stylu "naší malou staničkou Vyhnálov projíždí ostře sledované vlaky..." nebo tak něco. Upřímně řečeno mě zajímá víc ta kniha než ten film. Ten je taky skvělej, ale výchozí je ta kniha.

Hrabal pracoval jako výpravčí v Kostomlatech nad Labem. Jestli se tam ale film doopravdy točil, to si už mušíš vyhledat přes Google.

Nemohla jsem si vzpomenout na název toho nádraží. Nevím, jestli je v knize vůbec uveden. Ve filmu samozřejmě být musí. 

Ale to já přece vím. Viděla jsem ten film s Neckářem aspoň desetkrát. Nádražíčko Vyhnálov - Sever má sice svou reálný předobraz, patří však spíše do říše symbolů.

Tohle je nádražíčko z Ostře sledovaných vlaků Bohumila Hrabala, kde Hrabal v jedné scéně popisuje výpravčího Hubičku, který je hodně na ženské, jak jedné mladé dívce razítkuje holou zadničku...

Já jsem vlastně psala taky jen o jednom nádražíčku: Vyhnálov - sever.

Většinou to bylo nostalgické a smutné, nikdy tak krásně smyslné jako tvůj textík.

Hmm, ale tohle je jenom jedno...

Umíš se krásně vžívat... Tip.

Taky jsem ráda psávala o malých nádražích.

Díky. :-)

pobavilo, dostať niekedy razítko bolo dosť umenie.

Karle, díky.:-)

Taky jsem si říkal co je to za kulišárnu. Ještě jsem neviděl "krále," ale příště si ho už nenechám ujít. Menzel byl mistr.

Hihi.

Menzelovsky múzické.Hmmm.

Čudlí, fialko, díky

To jsem ráda. :-)

Zrovna nedávno jsme shlédli :-)

:-)

Fakt jsem s napětím čekal, co se z toho vyvine.

Přemku, hlavně se mi líbí ten odborný  termín!

Objev kuriózního fenoménu, jakým je objektofilní animismus, se v razítku podařilo vykreslit úžasně. Tipuji.

Ireno, díky.

Dobrý nápad, Renato:-)

blacki, díky.

za dílo dávám štempla....totiž ... tip!

:-)

:) Tip a.

:-))

Chápu že už mělo razítko papíru plné  zuby :)

Hanko, díky za tip.

Kočkodane, díky, štempla netřeba.

Hýžďová pointa tvoje dílko nehyzdí, právě naopak – málem jsem z ní padnul na zadek. Že je velmi zdařilá, to ti dám, Renato, klidně i písemně se štemplem.

Díky za tip, Zdeňku.

Danny, nejen na film, hlavně na knihu. :-)

:))) pěkná reference na film

Razítko je nami. Nami je razítko, ze samejch starejch blbejch vtipů

áno, áno, sorry

Být malým razítkem

z jednoho nádraží,

co na holou jízdenku

otisk svůj vyráží.

Norsko, tak tak.

Milane, díky.

Aleši, tak trochu.

Gábi, to není razítko Václava Neckáře, ale výpravčího Hubičky alias Josefa Somra... :-)

Somrovo vyznání. Tolik supizmus

tušila som, že sa nám takto neodhaľuje Renáta, ale že to bude razítko Vaška Neckářa, to so nečakala :)*

pokračování Ostře sledovaných vlaků? :o)

:o)