Rozhovor pod pokličkou

„Lazare, Lazare!“ posteskl si Ježíš. „Proč jsem tě jen oživoval? Pro slávu ... ? Vždyť stejně zase zemřeš.“

„Ale to mě zajímá!“ nadzvedl se Lazar a oprášil se od hlíny. „Jak dlouho jsem spal?“ ptal se Ježíše.

„Jen tři dny. Žádný rekord … jen pro tu malou show! Abych lidem ukázal co vše je na zemi možné. Ale stejně zase zemřeš.“ 

„Proč jsi mě tedy oživil, když to mám stejně spočítané?“

„Lazare, spočítané to má každé stvoření od květinky po ptáčka. Všichni jednoho dne umřou a proč já trouba oživuje, vždyť je to jen na chvíli a pak … však víš … „

„Nic nevím“ posteskl si Lazar „to mi teda prosím pěkně vysvětli.“

„Byl jsi mrtvý, a co jsi cítil?!“

„Nic a ani to nebolelo.“

„A jak by tě taky mohlo něco bolet, když jsi byl mrtev“ zasmál se Ježíš.

„Tak proč si se mnou hraješ a vzkřísil jsi mne. Copak mi něco chybělo? Nabízíš mi snad něco lepšího než věčný spánek?“

„Dnes jsem ve formě a dobré náladě a nabízím ti nesmrtelnost!“ zvolal Ježíš a jeho stín vypadal jako obr.

„A co moje žena a děti a svět, budou taky všichni nesmrtelní, protože kdybych byl nesmrtelný jen já … no pak bych byl z toho smutný a vidět všechny mé děti a přátelé umírat … z toho mám studený pot na těle. Z nesmrtelnosti budu mít jen věčné peklo!“

„Lazare, probuď se! Nesmrtelnost je úžasná a nádherná a má tisíce barev. Všechno se ti zdesetinásobí a radost nemá dno. V nesmrtelnosti je jen a krása a tisíce okvětních lístků.“ Pravil Ježíš a vypadal jako ďábel.  

„Děláš si ze mě legraci? odplivl si Lazar.

Ježíš se usmál a pravil. „Pojď a nahlédni pod pokličku, kde vařím vesmírný guláš“ a růžovou dlaní rozhrnul hlínu jako oponu.

„Mám tady všechny prvky od lehoučkého vodíku přes zinek (ten je mimochodem velmi dobrý na mozek) zlato, olovo až po oganesson. Jako koření používám lidské emoce a pocity a mohu ti prozradil, že to co je pod pokličkou chutná báječně. Pět Michelinských hvězd je proti mému guláši jen slabým odvarem, který nepostaví na nohy ani kulhavou jepici. Jen nahlídni pod pokličku a podívej se, kolik má můj gulášek hvězd. Ani je nespočítáš! Všechny hvězdy, paláce, slunce i měsíce jsou jen v tobě. Lazare, Lazare, jsi tak blízko guláše a přece jej nechápeš. Snad abys ochutnal …

„Nemám hlad ani chuť“ odsekl Lazar.

„Řeknu ti jeden příběh, který se stane za dva tisíce let, snad dostaneš chuť“ pravil Ježíš.

V galaxii Andromeda se člověku zjevil Bůh a řekl: „Dostal jsi se i mimo Mléčnou dráhu, bravo!“

„Ale to není všechno, něco ti předvedu“ řekl člověk, poklekl a nabral si hrst hlíny, chvíli ji hnětl v ruce a pak vymodeloval děťátko, pleskl jej po zadku a to obživlo a začalo křičet. „Stvořil jsem člověka!“ Radoval se človíček.

„Působivé!“ pravil Bůh „A teď použij svou vlastní hlínu.“

Člověk na to neměl co říct a chvíli před Bohem stál „jako nahý“ ale pak dostal odvahu, otevřel pusu, která vypadala jako černá díra a vhodil do ní pravou ruku, pak levou a pak obě nohy. Nakonec snědl i svůj trup a hlavu.“