Nebe z plastikových hvězd

Obdivuju, jak dokážeš poeticky pojmout prozaický krátký text. Myslím si, že délka není na škodu, ba naopak. Líbí se mi, jakým způsobem používáš barvy k popisu atmosféry a pracuješ s kontrasty světla a tmy, dne a noci, svítících a spadlých hvězd, asfaltu a stromů, města a lesa. Nejvíce mě zaujalo asi velmi poetické spojení slov "čerstvá tma".  Věta "světlo, ve kterým se hvězdy nakonec úplně rozpustí jako šumivý tablety" je dokonalá. Připomněla mi jednu z mých básní o šumivým aspirinu. 

Hezky vyjádřeno.

Po celou (krátkou) dobu čtení sice nevím, o čem čtu, a nevím to ani po dočtení, ale něčím mě to zaujalo. Je v tom jakési "vdechnutí nálady" a pobídka k zamyšlení. Tip.

Tak velmi podobně to mám já. Kolikrát píšu vyloženě naslepo, něco mi ruku vede. Jenom to chce být při zemi v pokoře.

Jasně, tyjo, děkuju za podporu a impuls, vážim si toho, zkusim se někdy pustit do něčeho delšího. Když já když píšu, většinou vůbec netušim o čem to bude, kam se dostanu...což mi přijde, že u příběhu to chce asi dopředu trochu vědět...:) 

Hele, Vladimíre, vždyť v písních bývají taky příběhy, takže k tomu nemáš daleko. A tím psaním se učíš. Není to nic jiného než sport...

Dobře, tak já to někdy zkusím :) Děkuju

Děkuju Janino za hezkou zprávu a upozornění. Opraveno :)

Jo a v první větě si oprav "podkorovní".

Parádní miniatura, jsem ráda, že je v nominacích, protože jsem ji při vložení přehlédla a to by byla škoda. Je tam spousta originálních nápadů. A nefalšovaně mi šel mráz po zádech z atmosféry světa, do kterého jsi čtenáře nechal nahlédnout.

Ahoj Luzz a děkuju moc. Já mám zatím jen takovýhle střípky, který spolu někdy souvisí, ale většinou moc ne... Hrozně rád bych někdy zkusil něco delšího nebo něco z toho rozvinout. Ale bojim se, že komplexnější příběh bych neuměl, stejně jako třeba autentickou přímou řeč.

Já dělám hlavně písničky, což jsou pro mě spíš jen takový samolepky, dojmy...a podobně je tomu s těmito krátkými prózami. Ale děkuju za pochvalu a impulz, budu to zkoušet a třeba jednou přijdu jak na to:) 

jo, taky dobrý. svěží. svým způsobem nadšený. což je pro mě jakožto otupělého čtenáře vždycky paráda.

a oproti tomu úplně prvnímu textu, co tu máš, mi ty dva další přišly lepší, možná ne tak přestylizovaný... fajn.

nebát se to víc rozjet, třeba i stavět příběh.

Jee, tak jo. Děkuju :) 

Autore, rád bych tvůj text nominoval do soutěže PM, jestli souhlasíš?

(Rádo se přihodilo. Ať se autorovi daří.

Jo, a přemýšlet nutně takto určitě nevnucuji, prostě přijdou-li či nepřijdou čtenářské postřehy k autorskému duhu.) 

Moc vám všem děkuju za zpětnou vazbu, moc si jí vážím a mám z ní radost! 

Gora: perfektní postřehy, děkuju, už jsem to zapracoval v originálním textu. Ta věta tam opravdu nepatří.

Silene:  Děkuju! S tím opakováním je to spíš nechtěnost...takhle daleko asi ani neumím přemýšlet:) Myslím, že často popisuju pocity, který můžou bejt dost univerzální. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby to bylo nudný...ale já mám asi ten problém, že ve mně i obyčejný, běžný, samozřejmý věci připadaj zajímavý... Vlastně jsem díky tomu docela šťastnej člověk :D 

Děkuju ještě jednou moc všem za hezký slova!

Neobyčejně plastický pohled na obyčejné věci. Jen v závěru, jak píše Silene, třikrát stejné slovo, to je dost:-) a tuto velmi používanou větičku bych ještě promyslela/příp. vynechala... a nic zásadního by se v textu nestalo: A vysoko nad tím vším pomalu začínaly blednout hvězdy. 

Taktéž se přidávám s vyjádřením svého dnešního příjemného čtenářského překvapení.

Ty jo, až mám z textu opětovný syndrom podvodníka (důvod: některé náladové a obrazové shody), ale při sám pupík města, čtu až nyní.  Uklidňuji se, že s obdobným prostředím je takřka jeden každý důvěrně obeznámen, no a ta pocitářská percepce v zásadě zákonitá. 

Co je mi prima až skvělé: 

 - fleky z izolepy 

 - velká skládačka 

 - světelný průsak

 - šumivé tablety 

 - na úplným konci noci 

Tradičně si nejsem jista v otázce slovní gradace; zda je opakující se výrazivo autorským záměrem, nebo nechtěnost. 

Takhle: 

 -  můj čtenář dobře bere na: placatý -- prázdný --- obyčejný 

 - ale trojí: zase v posledním odstavci by možná křivě ostříhal.

Neví holt. 

Moz hezký, originální text.