Žebrotou k bezpracnému zisku

Seděl jsem si tak jednou v kavárně a popíjel kávu. Dopil jsem a zavolal číšníka s úmyslem platit. po otevření peněženky jsem ale došel k zjištění, že mé devizové rezervy se blíží nule. Po delším hledání se na mne naštěstí v postranní kapse usmálo několik zapomenutých a značně zašlých mincí (dikybohu ještě platných). Stačilo to tak-tak, ale kavárnu jsem nakonec opouštěl bez ostudy.

Během následné cesty domů se my honily hlavou myšlenky, které asi občas napadnou každého studenta: \\\"Už jsem zase na mizině-a to už potřetí za tenhle měsíc.\\\", nebo \\\"Kde vzít další peníze?!\\\", či \\\"Sakra, pořád tolik piv a už jen tak málo peněz!\\\".

Nakonec mě napadlo asi stejné řešení, jaké napadne asi většinu studentů, to jest stáhnout rodiče-běžnou mluvou \\\"Požádat je o peníze.\\\".

A tak jsem večer téhož dne zašel s prosebným výrazem ve tváři za svým otcem-živitelem. Když jsem vyslovil své přání, obličej otce postupně nabral všechny barvy spektra. No co vám budu povídat, stalo se to , co potká každého, komu příroda a sudičky nenadělily do vínku bohaté rodiče-má žádost byla zamítnuta. Nezabral ani argument, že za to může inflace, kterou otec zapomněl vzít v úvahu a tudíž můj měsíční příjem za posledních x let ani jednou nezvalorizoval. Místo toho se mi dostalo doporučení, abych si našel brigádu.

Zprvu jsem tento rozpustilý žert nebral příliš vážně, ale s tím, jak se moje finanční situace zhoršovala a nedostávalo se mi ani naděje, že by se situace mohla změnit, začal jsem s touto hříšnou myšlenkou čím dál víc koketovat. Nakonec-říkal jsem si: \\\"Volného času mám dost, většinu dne  jenom proflákám. Takhle se nebudu nudit a ještě si něco vydělám. A v nejhorším-co mě nezabije to mě posílí!\\\".

Slovo dalo slovo a tak jsem prvního dne následujícího měsíce pln naděje a očekávání rychlého a bezpracného výdělku nastoupil na brigádu. Jako první vzala za své, asi po hodině úmorné práce, iluze o bezpracnosti. Další na řadě byla, když jsem polomrtvý únavou padal do postele, teze:\\\"Co mě nezabije to mě posílí.\\\"- v tu chvíli jsem si opravdu přál zemřít. Jako poslední byla zničena naděje na rychlý zisk. Ta vzala za své až na začátku následujícího měsíce. Při pohledu na svou výplatní pásku jsem se málem rozbrečel- a nebylo to z radosti... .

Co tedy poradit studentům, potýkajícím se se stejným problémem jako já?

Naroďte se v bohaté rodině!!!

Když se to nepodaří, škemrejte u rodičů a nenechte se odradit několikerým odmítnutím a výhružkami-když budete škemrat dostatečně usilovně a vytrvale, rodiče vám nakonec peníze dají jenom za to, že už jim konečně dáte pokoj. A hlavně: Mějte na paměti, že není kam spěchat. Na práci bude času až  až, ale později. A čím později, tím lépe.

Proto o brigádě uvažujte jen v případě, že:

a) vám bezprostředně hrozí smrt hlady

b) smrt hlady bezprostředně hrozí osobě, která vám obvykle dává kapesné

Statistiky ovšem evidují několik případů, kdy studenti, po předchozích zkušenostech z brigád volili raději smrt hlady... .