Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJinovatka
Autor
annnie
Jinovatka P., neděle 16.1.2022 ráno
Kde je ta doba,
kdy smrt neexistovala...
Kde čas,
kdy umírali pouze
neopatrní
neopeření
ptáčci,
a to ještě výhradně v létě...
Vkládali se do jamky
a jejich hrůbky se zdobily
lesklými střepy talířů
dávných pratetiček
Anna už dávno pochopila,
že konec přichází
bez ohledu na
roční období
Dávno si zvykla,
že umírají babičky
pratety
ba i tety
ba i táta...
A jednoho dne
první kamarád
A jednoho dne
první bratranec
Chlap jak hora
co mít čas,
zdolal by všechny hory světa
silnej
veselej
kouká se z nekonečný vejšky
na svý vlastní tělo
a říká si:
dostal jsem kytek jak princezna,
to jsem se snad měl oholit...
Anna jede domů
uhání od tý naleštěný bedny
a myslí radši na ty,
kteří ještě zůstali
Ale když lednový večer nakoukne oknem,
najde Annu,
jak si šije kabelku
a poslouchá Imagine
a najednou zničehonic
odloží šití
a tiše pláče
a Adam
odloží kytaru
a ptá se
Myslím
přemýšlí Anna
že jsem právě teď
poprvé za život
pocítila strach ze smrti
Večer plyne dál
klidně a jemně
kabelka je hotová
a čas Anniny nesmrtelnosti taky
A ráno
za oknem
spatří Anna
jino-taje
Na stříbřité jino-větvi
v jino-krmítku
černý kos
zobe černá semínka
a stříbřitou jino-trávu
ozařují zlatavé sluneční pásy
Je toho ovšem mnohem víc
než tento obraz:
mimo rám nachází se například
jino-pumpa
jino-skleník
jino-plot
a jiná Anna
98 názorů
plačem od rána...rozum mi neberie, ako stádo poslúcha psychopata, ako útočia na cudzie územie, ničia pokojný život bežných ľudí
8hanko, ano, je to, jak píšeš. Těžké je to.
Smrt Lennona byla tehdy šok pro každého. Myslím, že jsem i plakala. A dnes válka a chce se mi plakat zase... Imagine all the people...
vrátila som sa, báseň aj množstvo komentárov vyvoláva spomienky, spomienky na odchody v rôznych fázach života, inak som ich vnímala ako dieťa, inak, keď som ako dospelá prišla najskôr o otca, potom o brata a nakoniec o mamu. Ich odchody boleli, najviac mamin. Sníva sa mi o nej, sú to pekné sny, pokračovanie našich životov, sme spolu doma, rozprávame sa, smejeme, varíme... okrem iných sa ma veľmi dotkol odchod človeka, ktorého piesne a hlas boli pre mňa nečím výnimočným, nezabudnem na sobotu 8. decembra ráno(moje narodeniny), prvá správa z rádia bola, že bol zastrelený John ...(Stand By Me)
"Smrti se nebojím, smrt není zlá,smrt je jen kus života těžkého,co strašné je, co zlé je, to umírání je...
umírání se bojím, kde každý je opuštěn..."
Archere, omlouvám se, zřejmě jsem nějakým omylem nechtěně smazala tvůj velevtipnej komentář. Tak ho sem aspoň vracím takhle:
Styl Anny, krásně roztahaný po stránce ( života)
Na pana učitele nedej, ten by to, tuším, zkrátil na 'šup pod zem Amen..' :)
KayTee, no kdes byla tak dlouho??? Doufám, že jsi o.k. a brzy sem dáš nějakou pěknou báseň. Zatím díky za návštěvu, měj se krásně a.
Malinko upovídané.
ale toto:
"myslí radši na ty,
kteří ještě zůstali"
je parádní.
A2a2, děkuju. Ano, potřeba. Vlastně mi to skočilo do notebooku samo...
Přeju krásnej den a.
psáno s chutí a potřebou, proto tak snadno plyne a ke všemu jsko by z mého života.
Radovan Jiří Voříšek
09. 02. 2022Je to tak. Na osud moc (vůbec) nevěřím, ale to je fuk.
A mám pěknej a radostnej den s kovidáčem. Ty ho měj taky (ne s kovidem)
Radovane, je to tak. Anebo jsou děti, které rodiče vypiplají z nemocí, vážných úrazů, ... a oni pak v patnácti šup na trip... a v sedmnácti šup na věčnej trip... Karma...
Díky. Měj pěknej a radostnej den a.
Radovan Jiří Voříšek
09. 02. 2022Jo jo ... a furt je tu taky doba, kdy umírají i děti. Vzpomínám na jedny rodiče, kteří houpali dcerku na houpačce, ta byla pověšená na čemsi provizorním ... nevydrželo to a konstrukce hočičku na místě ... , pracoval jsem pak s maminkou aby se nezabila ... uf
Guyi, je to tak. Ale, koneckonců, je to procházka dost zajímavá...
Měj se fajn a dík, pá a.
Toto se čte v podstatě úplně samo,původní minerál se změnil ve vybroušený drahokam.
Goro, díky. Je to holt to nejsilnější téma...
Přeju krásnej konec týdne a.
Květoni, díky. Copak smrt... ale to umírání... a opouštění... No, byla to taková plačtivá chvíle po pohřbu. Už se to zase zdrcává do jinovatky :)
Měj se lotosově, pá a.
Vše důležité bylo napsáno v komentářích k básni, i pro mě je lehkostí a přitom i závažností jedna z tvých nejvydařenějších... a Květoňova parafráze hodnocení dovršila.
My, hinduisté, se smrti nebojíme. Abych parafrázoval poselství tvého textu - život je jenom jinovatka na skle.
Silene, tos mě hrubě podcenila :)!!! Kabelka sklidila velký úspěch!
Díky! Měj krásnou neděli a.
Zeanddrich E.
21. 01. 2022.. .
Evženie, to je mi líto s tebou... Jediná "chytrá" věc, která mě vždycky napadne, když někdo truchlí po rodičích, je: Jste šťastní, že jste měli rodiče, po kterých se vám stýská. Není to úplná samozřejmost...
Já vím, tyhle blbý kecy nepomůžou. Tak aspoň posílám pohlazení.
Vážím si toho, že i v tak smutný chvíli si najdeš cestu k mýmu textu. Děkuju. Kéž jemný vítr odvane tvůj stesk a probudíš se do krásnýho, radostnýho rána. Pá a.
Evženie Brambůrková
18. 01. 2022Někdy se to tak semele, že se smutno nahromadí. Mamka měla včera taky výročí. Je pryč zž celý rok.
Zboro, děkuju. Tvůj komentář je zajímavej, obzvlášť proto, že historie vzniku tý básně byla takováto: v neděli ráno jsem vstala a za oknem našla nádherný jinovatkový svět. To si musím napsat, řekla jsem si a otevřela notebook a začala psát - a najednou koukám, že píšu o včerejším pohřbu... Tak ta jinovatka se tam dostala až nakonec :)
Přeju krásné dny a.
Líbí se mi ta lehkost, nenucenost, s níž se dotýkáš. Přičemž první půlku, až do odlkádání šití, považuju za výrazně zdařilejší, než druhou, ve které už se do té nenucenosti pozvolna vkradlo něco jako vědomí. Výběr dám. S prozaickými prostředky dociluješ poměrne solidního poetického účinku. To mám moc rád.
Břízo, díky. Tak když myslíš, začnu se teda pravidelně holit :)
Obávám se, že strach a vděk se navzájem nevylučují :)...
Měj se krásně! a.
- nědělat dluhy, každý ráno se oholit a vyčistit si zuby a boty. To je asi všechno. Z hlediska věčnosti je to beztak jedno, neboť výsledek bude vždy týž. Takže spíš než strach, je na místě vděk, za každý nádech.
Supizme, moc děkuju.
Ano: být připravený. Jde to??? Na určité úrovni jsem vlastně připravená už dnes - v tom smyslu, že jsem si dávno vědoma toho, že to může být dnes... za hodinu... za vteřinu. Ale ještě tolik věcí bych ráda udělala... A ptám se sama sebe: přijde někdy čas, kdy si řeknu: mám hotovo??? :)
Přesně. Smrt není konec. Je to brána.
Měj se krásně a měj živé dny i sny, pá a.
Smrt, ten fenomén mě přitahuje. Jediné, co si přeju, abych, až mě políbí, byl připraven. Ať už to bude dnes, zítra, za týden, měsíc, rok, 10 let, 40 let... Smířen a vděčný. Aby život neukončila, ale naplnila! A hlavně, smrtí život nekončí!
No ovšem, to k tomu patří. A nejen, kdo jim uvaří, ale taky kdo je obejme, až jim bude těžko...
Možná je chyba v mý terminologii. Nemluvím vlastně o strachu z nebytí, nýbrž o strachu z chvíle odchodu. Ale i z toho, komu to způsobí bolest. To jsou prostě takový myšlenky po pohřbu bratrance...
S tím souhlasím, byla jsem tím dítětem, co si tátu vlastně nepamatuje. Jen pár střípků někdy probleskne vzpomínkami i s tou, kdy jsem se v kapli ptala, proč tatínek spinká ...byly mi čtyři roky.
Můj strach ze smrti byl vždy spojený spíš s tím, co si počnou ti, co tu zůstanou - kdo se o ně postará, uvaří, vypere, vyžehlí... kdo je bude milovat tak jak to umí jen máma a v případě Verunky - babička.
Dnes už jsem v klidu. Děti jsou dospělé, mají své rodiny a babičky přece umírají :-) Už by mi bylo líto jen muže, ale vím, že dcera by se postarala.
Samozřejmě, že si chci ještě přečíst spoustu knih, uplést hodně svetrů, čepic a rukavic. Naučit Verunku plést i háčkovat, když jsem to nenaučila svoji dceru, ale to všechno už je jen "navíc".
Já se smrti opravdu nebojím. Už to bylo 41 let, co jsem se "vrátila".
Lady de Winter, rozplakat jsem nikoho nechtěla!!! Naopak, vyplynul mi tam ten konejšivej závěr, tak jsem si myslela, že to není velký "maso"... Děkuju, že ses s mým textem takhle spojila! A přeju hodně veselých dní!!! Pá a.
Marcelko, čas, kdy smrt "neexistovala", jsme prožili (kromě dětí, které přišly v útlém věku o matku či otce) všichni... Někdo do roka, někdo do tří, někdo třeba do pěti...
Myslíš, že "moudrý věk" stáří se vylučuje se strachem ze smrti? Já bych řekla, že naopak - čím je jí člověk blíž, tím je strach pochopitelnější... Je to téma, které každý musí zpracovávat opakovaně a v návaznosti na situaci,v jaké se nachází a v souladu se svou vírou a přesvědčením. Bát smrti se možná není třeba (stejně jako mnoha jiných věcí)- ale neznamená to, že se nebojíme...
blacksabbath
17. 01. 2022a já jino-taji nad krásnými verši...*/************************
Bože, tak tohle se mi strašně trefilo, úplně mě to rozplakalo. Neuvěřitelně poetická a neuvěřitelně silná věc.
Marcela.K.
17. 01. 2022Tak to tedy Anně závidím, že poprvé pocítila strach ze smrti až v době, kdy by se vlastně už bát ani nemusela...
Také ji závidím ten čas, kdy netušila, že smrt existuje.
Zároveň jí to ale všechno přeju.
To hraní s jino - mi moc nesedí. Chápu, ale je to příliš násilně šroubované- tak nějak přes vint.
Cassy: krásně vyjádřeno. Přeju tvý řece tok klidný i veselý, jen ne povodeň, jen ne vyschlé koryto!
Závěr tvýho komentu mě dostal. Většinou tu všichni na mě zahlížej, že jim mý texty berou moc času :) Moc děkuju. Pá a.
Lew Archere, ty teda detektiva nezapřeš! (Nebo se pletu a ten nick s ním nesouvisí???) Tvůj dů-vtipný koment musím dát Adamovi přečíst, to ho pobaví. Neb tento jino-ch má krásné bílé vlasy i vousy :) :) :)...
Měj veselé dny, díky! Pá a.
K3, moc děkuju. To je moc pěkný, cos z toho vyčet. U mě to byl v tý chvíli spíš jen takovej instinkt. Nicméně rozhodně souhlasím.
Přeju krásný dny, pá a.
Karpatský knihomole, moc díky. Já zase ráda čtu tebe.
Za toho "trochu Skácela" se klaním, ale beru to jen jako krásnej kompliment. Mimochodem, budeme k jeho 100.výročí zrovna v knihovně vyhlašovat literárně-výtvarnou soutěž...
Měj se krásně, pá a.
Čudlo, děkuju. No - už se stalo, a nakonec i stane s každým z nás... Ale zatím žijeme, tak ať se nám to daří dobře! Měj se fajn, pá a.
ad Štírka: Osvícený nežahavý štír!!! Opět vidím, v jakých klišé se pohybuju, aniž bych to tušila. Tak moc díky, že to teď s tím štírem vím! Měj se pohodově!!! Díky, pá a.
Bixley, děkuju. Nojo. Tak došlo i na mě. Jaké překvapení :) :) ...
Měj se pěkně a vesele a.
Theo, díky. Je to ovšem tvůj film - a já jsem moc ráda, žes ho natočila!!! To nedokáže každej.
Přeju krásnej start týdne, pá a.
Bačkovský, děkuju.
Krajina za jinovatkou??? Pěkná idea! Škoda, že mám na fabulovaný věci tak málo času, to by byl hezkej námět...
Přeju krásnej den a.
Jamardi, to je smutnej příběh... Ale zdá se, že naši bratranci měli něco společnýho: umírali mladí, ale šťastní a milovaní... Jak píše Boris Vian: Zemřela mladá, je to dobré na krásu...
Děkuju. Přeju pěkně živej tejden a.
ten pocit znám...ostatně jako každý kdo překročil hranici bezčasí...a vstoupil do řeky...a sám se jí stal...od Tebe by mi nevadilo číst i báseň mnohem delší...
dievča z lesa
16. 01. 2022na duši srieň ...*
...chladná zrána:). Máš to jako obvykle moc hezké. Nejvíc mě zaujalo to, že se máme věnovat lidem víc dokud ještě žijí. To je svatá pravda, potom o dušičkách už to nevytrhnem.
Karpatský knihomoľ
16. 01. 2022Pôsobivé ale nenásilne, po svojom a predsa trochu Skácelovské.
Som rád, že som si to mohol prečítať.
Jj - nick je dle zvěrokruhu - ale i tam existuje kategorie "osvícený štír"... a ten - tedy ten člověčí - nechce žahat - ale navíc tuto vlastnost necení ani u jiných... Jenže tím se stává i bezbranným - ač ví své.... a kdykoli může postoj změnit...:-)...Tak nějak...( mám ráda pohodové a svérázné lidi...)
Jj - nick je dle zvěrokruhu - ale i tam existuje kategorie "osvícený štír"... a ten - tedy ten člověčí - nechce žahat - ale navíc tuto vlastnost necení ani u jiných... Jenže tím se stává i bezbranným - ač ví své.... a kdykoli může postoj změnit...:-)...Tak nějak...( mám ráda pohodové a svérázné lidi...)
Hezky smutně nostalgické. Uvědomění si vlastní možnosti smrti je hranicí je uvědoměním konečnosti života. A vyvolá to v nás strach. Dobře uchopené téma.
čtu si to, ale mám vlastně pocit, že se koukám na film. A film může být klidně i delší :)
Já už taky nějaký ten čas nejsem nesmrtelná...
Pro mě nejpůsobivější první odstavec, stačil by i na celou báseň. Samo i celek je výborný.
Není někde za ní prostor štěstí a krásy?
... silné verše, byť v rozverném kabátku.
Mám slzy v očích. Začínají být čím dál blíž...ty jiné kapitoly života. (Hodně podobné pocity, když odešel děda...známá místa jsou najednou úplně jiná...)
Smrt lidí, které máme rádi je vždycky blbá.
Ani ne pře rokem mně umřel bratranec - jinak zdravý a hezký chlap středního věku (komu se líbí blonďáci, tak by souhlasil). A ten celý život tvrdil, že má v životě smůlu. Přičemž se mu docela dařilo, měl práci, která ho bavila, byl v ní úspěšný a dodnes za něho nemají náhradu. Akorát tu správnou partnerku nemohl najít, ačkoli se snažil. Nakonec našel a umřel tři měsíce před svatbou. Ještě že si sjednal nízké splátky na hypotéku a peníze využil k cestování. Říkal, že když na něco čeká, že se mu to stejně nesplní....
Vaše prevozchodítělstvo, pobaveně se teď usmívám... Díky! Měj se krásně, pá a.
Štírko, jak ty s takovým jemným a milým pohledem na svět sis mohla dát tak žahavej nick??? Zřejmě ze zvěrokruhu, říkám si, ... Ale stejně...
Moc děkuju. To je nádhernej komentář.
Přeju nádhernou neděli a.
Ja síce súhlasím s Norskom a nemám rada funebrácke reči, ale páči sa mi to. Počiatky mojej schizofrénie...
Milá Anno - Umíš psát přirozeně – plyne to jak voda v potůčku - a tak si pluju po proudu- až do konce – nedá se ztratit- a vždy se něco najde – něco co patří speciálně a jen Tobě – ale teď to patří i nám...
Markel, je to tak. Život jde dál. Snažme se ho všichni dobře vyu-žít...
Přeju krásnou neděli, díky a.