Kudy kam

Nemůžeme změnit, co se již stalo, ale můžeme pracovat na tom, co se stát má. Každý konec značí nový začátek. Tyto věty se propaluji tvou hlavou, ale jaký mají smysl? Kdo řídí tenhle svět? Kdo je tvůrcem šedivých dní a osamělých noci? Já? Já! Ano snad, ale jak z toho ven? Co dělat, aby černá tma neobklopovala tvou mysl a tělo? Jak z toho ven? Poznal jsi člověka co je úžasný v každém smyslu toho slova a nemít na sobě těžký kříž uměl by sis to s ním představit. Kam jdeš? Tudy! Ne kam jdeš, kam míří tvé kroky? Temnotou jak slepec bez bílé hole. Tápu. Středobod vesmíru ve mě se zhroutil a nezbylo nic jen černá temnota rozprostírající se v mém nitru. Kam jdeš? V hlavě to zní, jako bubny a ty padas zpět do bahna a temnoty. Pád je nekonečně prázdno a ty nevidíš na dno. Nevidíš, jak k tobě někdo natahuje ruce, bere tě do náruče. Jsi slepec co bloudí. Jsi loď bez navigátora. Kam jdeš? Kam míří tvé kroky? Ne už jen ne do samoty. Jsi sám plouzis se rozlehlou pouští své vlastní duše, která je rozervaná na kusy. Kdo je slepý? Ty! Kdo přijde a natáhne ruku? Ty! Ale jak? Jak můžeš ukončit pád? Jak poskládat rozervaná střeva vlastních myšlenek a pocitů? Nenávidím se, závidíš pro tmu ve vlastním srdci nevidíš světlo na konci tmy. Nebo ano? Vidíš to? Jsi tu vůbec? Ne tohle už nejsi ty nepoznávas sám sebe. Jsi jen stín minulosti. Tělo co opustilo duši. Nebo to bylo naopak? Na tom nezáleží to je už jedno. Prevracíš mincí svého osudu v dlaních a doufáme, že se něco změní. Ale. Prosís ztrácíš se škemraš, ale nikdo tě nevidí jsi stín nejistoty v sobě. Hledáš, ale marně kdo jsi? Co z tebe zbylo poutníku na cestě temnotou vlastní duše. Kdo jsi? Opravdu záleží na okolí, jak tě vidí? Kdo jsi? Kam kráčí tvé kroky? Do zapomnění. Do samoty. Ale chceš to? Jsi to opravdu ty? Už tě nepoznáváme starý příteli. Jsem tvůj hlas v hlavě. Jsem ten na koho jsi za ta léta zapomněl. Jsem ty. Světlo tvého bytí. Tak proč tvé kroky míří daleko ode mě? Když se přiblížím, ty zmizíš. Trápíš se a stydíš a já se tě ptám proč? Kam míříš? Jsi tu a přitom nejsi. Jsi stín pouhý proplouváš každým dnem a neuvědomuješ si, že život je krátký a že ten den příští už nemusí přijít. Ničíš se. Zuris, proklínáš a zase mizis. Proč? Kam jdeš?